Je ostudou nás všech, že i dnes umírají lidé hladem

Hlad podle Světového potravinového programu zabije za celý rok mnohem víc lidí než AIDS, malárie a cholera dohromady. Je smutné, že ve 21. století existuje něco jako smrt z nedostatku potravin. S tímto světem musí být něco v nepořádku, když malé děti umírají a světové velmoci nedělají nic jiného, než jen čekají na největší pandemii hladu ve světě přinášející médiím a politikům největší slávu a sledovanosti.

Humanitární organizace pravidelně žádají vůdce hospodářsky silných států o pomoc, ale tuto pomoc dostanou v omezené míře teprve tehdy, když každý den umírají stovky tisíc lidí hladem. Zatímco Velká Británie řeší nehorázné plýtvání s potravinami, tam někde tisíce kilometrů daleko někdo umírá v trýznivých mukách kvůli nedostatku obyčejného kousku chleba. Co jsme to za lidstvo, když se raději honíme za domnělými terorismy, zatímco skutečné starosti zůstávají řešeny nedostatečnou měrou.

870 milionů lidí podle údajů Světového potravinového programu nemá dostatek potravin. Tahle statistika smutku sice oproti roku 1990 poklesla o 130 milionů mrtvých, přesto více jak tři čtvrtě miliardy lidí trpících hladem je šílená informace. Evropská unie se často místo podpory nejhladovějších stará o biopaliva….ničí kvůli nim zemědělskou půdu v afrických státech, zatímco by lidé na zničených polích mohli pěstovat něco k snědku. Západ , ale i asijské vyspělé státy, využívají rozvojové země na úkor jejich rozvoje.

A právě, drtivá většina hladovějících žije v rozvojových zemích. “Pouze” 16 milionů hladovějících žije v rozvojových zemích. Česká republika má například velký problém v léčebnách dlouhodobě nemocných, kde staří lidé velmi často umírají díky nedostatku péče na podvýživu a dehydrataci. Ministerstvo zdravotnictví dělá proti tomuto trendu oficiálně co může, ale díky stále se snižující finanční a personální podpoře zdravotnického systému dochází ke zbytečným úmrtím seniorů, vážně nemocných a zdravotně postižených neschopných obsloužit sama sebe.

Přesto všechno je problematika hladovějících v České republice naprosto nepodstatnou epizodou oproti takovému Somálsku, Keni a dalším státům světa. V Evropské unii jsou kromě nemohoucích hladem ohroženy také některé menšiny, z nich nejvíce například v Rumunsku či Bulharsku trpí Romové. Je mnoho romských rodin, které se musejí každý den dotazovat co budou mít k jídlu. Nejistota jídla se stává novým znepokojujícím faktorem. Ekonomika evropských států stagnuje, mnohdy je uměle ponižována pomocí pravicových sociálních škrtů a stále více lidí se dostává do ranku lidí ohrožených hladem či podvýživou.

Od roku 2007 – 2008 se celosvětový růst hladovějících stabilizoval na stejném počtu zhruba 870 milionů. Za posledních dvacet let se počet ohrožených podvýživou snížil v Asii a Tichomoří o téměř 30 procent. V Latinské Americe a Karibiku došlo podle údajů Světového potravinového programu k pokroku. Z 65 milionů ohrožených podvýživou v letech 1990 – 1992 bylo v roce 2010  – 2012 49 milionů podvyživených lidí. Jedinou oblastí, kde vzrostl počet hladovějících je Afrika. Tam došlo skoro ke dvacetimilionovému nárůstu hladovějících za poslední čtyři roky. Na vině je hlavně změna klimatu vyvolávající krutá sucha. Neúroda často doprovázená krutými válkami vytváří nové oběti hladomorů. Snad nejznámější oblastí hladu v Africe je nehostinný Sahel. Je to subsaharská oblast s velmi nízkými srážkami, nedostatkem vody a vleklými válečnými konflikty. V roce 2010 v Africe trpělo hladem na 239 milionů lidí. 

Obrázky dětí s nafouklými bříšky jsou notoricky známé prakticky pro každého Čecha. Média udělají sbírkovou smskovou akci a tím to pro nás všechny končí. Co se děje mezi, to nás nezajímá. Například takový hon za alternativním pohonem zdražuje v globálním měřítku cenu obilnin, řepky, dokonce i rýže, na které je závislá téměř celá Asie. Humanitární pomoc se tak stále více zdražuje. Humanitární organizace ze získaných potravin připravují speciální směsice s různými přídatnými dávkami vitamínů  a dalších stopových prvků, dochází tak k předcházení dalších nemocí vyvolaných nedostatkem vitamínů a výživných látek v těle.

Podvýživa přispívá každý rok k úmrtí 2,6 milionu dětí ve věku do pěti let. Jedno z šesti dětí, tedy přibližně 100 milionů dětí na celém světě trpí v rozvojových zemích podváhou. Děti nemají dostatek potravin, jsou velmi hubení a s tím přichází řada dalších onemocnění. Podváha se nejvíce podle OSN vyskytuje v oblastech jižní části centrální Asie (30%), následuje západní, východní a střední Afrika (22%, 19% a 17%) a jihovýchodní Asie (17%). Děti v nejchudších domácnostech rozvojových zemích mají dvojnásobnou šanci, že budou trpět podváhou a následnou podvýživou. Ta je příčnou spolu s nedostatkem stopových prvků k úmrtí až 35 % dětí do pěti let jejich věku.  

Jedno ze čtyř dětí na světě jsou díky hladu nedostatečně vyvinuté. V rozvojových zemích tento podíl může dosáhnout až jednoho dítěte ze tří. 80 % nedostatečně vyvinutých dětí se nachází pouze ve 20 zemích světa. Období od narození do 24 měsíců věku dítěte je velmi důležité pro plnohodnotný vývoj dítěte. Pokud je v tomto období nedostatek potravy, dochází ke zpomalení duševního a tělesného vývoje dítěte a děti mohou poté mít z důsledku hladovění celoživotní nevratné následky. Proto se také mezinárodní humanitární organizace snaží podporovat děti do dvou let věku.

Kdyby ženy farmářky měly stejné šance jako jejich mužští protějšky, snížil by se počet hladovějících až o 150 milionů lidí. Genderová vyváženost v  rozvinutém světě často představující hloupou marnotratnost, tak v rozvojových oblastech může znamenat hranici mezi životem a smrtí. Proto je také správné v rozvojových částech světa působit na genderovou vyváženost, ve které mají ženy i muži stejné podmínky.

Jak je možné, že tento svět nechá začínající lidský život trpět? Je to možné do té doby, dokud Evropan, Američan nebo Australan neuvidí v umírající a hubeném dítěti toho svého bezstarostně vyrůstajícího potomka. Dokud média neukážou na předem vybraný příběh plný dojetí, poté děti, matky, otcové babičky i tetičky budou nadále umírat hlady. 66 milionů dětí navštěvuje v průměru v rozvojovém světě školy se základním vzděláním, z toho přibližně  23 milionů dětí pochází jen ze samotné Afriky. 66 milionů poměrně šťastných dětí z rozvojových zemí navštěvuje školy…..je to minimum dětí, protože existuje mnohem víc dětí, kteří trpí hladem a zároveň nechodí do školy. Některé děti jsou šťastnějšími, když chodí do školy,ve které si trošku odpočinou od celodenní nepřiměřené práce doprovázené akutním hladem, či nedostatkem potravin. Dokonce v některých zemích je škola jediným místem, kde děti dostanou teplé, nezávadné jídlo.

Světový potravinový fond  vytvořil v rozvojových oblastech světa projekt poskytování školních obědů a svačin. Jak již bylo řečeno, často je školní jídlo jedinou stravou, kterou za celý den dostane. Dokonce v některých částech planety hladové děti nedojí je proto, aby mohly tuto stravu přinést svým sourozencům nebo rodičům.  Do projektu je zapojeno 7 zemí v jižní Americe(4,8 milionu dětí), 32 zemí  v Africe(10,9 milionu dětí), 9 zemí v Asii(1,4 milionu dětí) a 13 zemí jižní a jihovýchodní Asie(8,8 milionu dětí).

K nakrmení všech 66 milionů dětí navštěvujících školy v rozvojových oblastech je podle odhadu Světového potravinového fondu potřeba zhruba 3,3 miliardy amerických dolarů ročně. 

Proč například Spojené státy americké místo desítek miliard na války v Iráku, Afghanistánu a dalších místech světa neinvestuje k ukojení hladu školou povinných dětí z rozvojových zemí? Na zbrojení a zabíjení nevinných se vydávají tisíce, stovky miliard dolarů ročně, přitom by mohly peníze sloužit životu a nikoli smrti jiných.