Největším nebezpečím v supervolebním roce 2014 jsou extrémisté a náckovská chátra

“Skutečnou demokracií je vláda lidu”…..kolikrát tuto oblíbenou hlášku zneužily ty nejhorší režimy lidstva? Nacismus, extrémní formy komunismů a další formy extrémistických utopií volají po tom samém. Návratu tyranie přikryté honosnými hesly stařičké Francie osmnáctého století. Prastaří revolucionáři se hlásí o svůj kus chlebíčka z doposud přístupného záhrobí, ze kterého jsou zombie minulosti přitahovány na světlo boží novými fanatiky. Ti ve jménu hákových křížů, srpů propojenými s kladivy a orlic pyšně se dmoucích nad vraždami nevinných, bojují za návrat asociálna, násilí a nekonečných rozdílů mezi nadlidmi a jejich sluhy. 

Ekonomická situace se stále zhoršuje. mnoho lidí se ocitá nad pověstnou zónou propadu, ve které se člověk musí rozmýšlet, zda si koupit chleba nebo platíčko s životně důležitými léky. Tragikomedie “pravicové” politiky devastující sociální systém doprovázené neschopným státem je doslova rájem pro nejrůznější rádoby lidová a protivládní hnutí. Neonacisté spolu s dalšími extrémisty využívají egoismu a zaslepenosti společnosti. Zkoušejí, tak jako kdysi Duce v Itálii, návrat nacismu či fašismu s lidskou tváří mezi “bezradné a často neznalé” obyvatele.

Typickým příkladem je Klausem podporovaná Strana svobodných občanů……tato partaj využívá všeobecného triku politiky. Do názvu strany se dají rádoby demokratické prvky….svoboda….svoboda občana…..která ve výsledku neznamená nic jiného, než svobodu předem vybraných rasově nezávadných skupin obyvatelstva. Ti ostatní se stanou hračkami vyvolených. Svoboda tak ve skutečnosti není svobodou, ale nekonečnou tyranií.

Neonacistická scéna je v České republice připravena, tak jako v Maďarsku či Bulharsku, získat otěže v Senátu, či Poslanecké sněmovně. Oni pro to udělají cokoli. Není otázkou zda se to stane, ani kdy se to stane, ale jestli se to stane příští rok v celostátních parlamentních volbách. Náckové velmi dobře vědí, že díky neschopné vládě a neschopným, nic neřešícím krokům ministrů a současných poslanců, mají v sociálně slabých regionech státu velkou šanci. V těchto oblastech občané volají po rychlých krocích. Zcela egoisticky si budoucí voliči hledí jenom na svou polívčičku, a proto mohou zvláště ti méně vzdělaní, zvolit neonacismus za budoucí řešení jejich problémů.

V relativně dobře zabezpečené Evropě si většina z nás neváží lidských práv, protože je pokládáme za samozřejmost. Jsou pro nás něčím nehmotným, bez čeho by se dalo přeci bez problémů žít. Dokonce je stále víc lidí, kteří si myslí, že lidská práva jsou na obtíž. Česká veřejnost je ovlivňována rasizujícími médii, která dennodenně říkají jak ti z minorit jsou zlí. Jen se podívejte, jak jsou komentovány a popisovány události ze severského Švédska. Mediální kolos podal opět větší akcent na rasismus propojený islamofobními nesmyslnostmi. Kolik lidí investuje víc snahy ke zjištění skutečné pravdy? Těch bude minimum. Ostatní budou věřit na pohádky o bílém a bohatém muži zabíjené islamofobními barbary.

A přesně na to spoléhají krajně levicové a krajně pravicové zájmové skupiny. Pojmenují domnělé viníky, a protože není nikdo důstojný, kdo by vyvrátil tvrzené lži, ty se poté stávají neotřesitelnými pravdami. Často sou tyto lži podporované politiky, kteří se jako děvky z perlovky přivinou k těm budoucím hlasatelům umělých pravd. Viz. například Otto Chaloupka, Okamura, Mach, Čunek a další. Ortodoxní neonáckové si jsou všeho vědomi, a proto se nedávno oddělila severočeská buňka Dělnické strany sociální spravedlnosti, aby v Chomutově založila přípravný výbor nové neonacistické straně. K budoucím nacistickým straníkům se přidal milenky nezvládající alkoholu propadající Martin Zbela.

Bude tu hra na Demokratickou stranu pracujících. Bude zde pokus o podvod na obyvatele severních Čech. Hry na “skutečnou demokracii”, “vládu lidu” zahajují některá rádoby lidová uskupení podporovaná miliardáři a známými populisticky vyhlížejícími politiky. Slova o pozitivních a negativních deviacích, zlojedech a rolněních pouze maskují extrémistickou a neonacistickou povahu nové politiky vyvolených. Janeček zde zkouší hru na kult osobnosti okořeněný neonacistickými braky o národu a přímé demokracii. V podobném gardu pokračuje Tomio Okamura, který svým úsvitem kopíruje plány nácků z Řecka. Daniel Landa, jako guru moderního muzikálového umění, dokonce využívá zcela otevřeně neonacistické symboliky, kterou vydává za starogermánské a nikoli nacistické symboly. Je tu další renesance neonacismu za pomoci mediálně uznávané pseudoosobnosti.

Extrémisté mající v pozadí často neonacistickou chátru zkouší cestičky k srdíčkám potenciálních oveček ismů. Viz. například Holešovská výzva a její další deriváty ve společnosti. Holešovský advokát Norbert Naxera je například bývalý členem Národní strany a jeho jménem vycházely v náckovském listu rasistické články.

Pod rouškou tzv. přímé demokracie, vlády lidu, větší síle národa a dalších extrémisty a neonacisty zneužitých témat, zkoušejí milovníci nenávisti cestičky k větší moci.