Oběťmi izraelského vyhánění byli také arabští křesťané

15. května tohoto roku oslavil Izrael šedesátileté výročí svého založení. Rok 1948 tak představuje pro obyvatele Izraele vznik nového židovského státu, zatímco stejné datum je pro Palestince připomínkou Al-Nakby, katastrofy při které extrémistické skupiny židovských osadníků vysídlili značnou část Palestinců za hranice nového státu. Veškeré vysídlování se dělo pod rouškou násilností dnes označovaných jako terorismus. Teroristické skupiny izraelských Židů se podílely na masakrech Palestinců. 

Jedna z nich, Hagana, jež se později asimilovala do budoucí izraelské armády, vyhnala v osudný rok 1948 na 800 000 Palestinců z 1,4 milionu tehdejších obyvatel Palestiny. Měla na svědomí totální zničení více než 531 obcí. Hagana po 70 spáchaných masakrech zavraždila na 15 000 palestinských civilistů.

Díky terorismu, díky unášení a zabíjení nejen Palestinců(unášeni byli také britští vojáci a britští občané žijící na území dnešního Izraele) došlo k vytvoření nového židovského státu Izrael, který dnes představuje hlavně diktaturu apartheidu, nenávisti a rasismu. Oběťmi izraelského vyhánění se kromě muslimů stali také palestinští křesťané. Ze svých domovů bylo po roce 1948 vyhnáno na  40 – 50 000 arabských křesťanů. Téměř 1/3 všech křesťanů v Palestině byla vyhnána o nehostinné pouště bez jakéhokoli slitování. V Jeruzalémě ještě v roce 1944 žilo na 30 000 křesťanů, jejich počet rapidně klesl v roce 1948 na tragických 5 000.

Islamofobové označují vyhnání arabského obyvatelstva z území Izraele za zcela správný krok. Tito milovníci šovinismu a nenávistí si přitom neuvědomují, že oběťmi izraelského vyhánění byli také křesťané, o kterých islamofobové ve svých pamfletech nepravd a lží vypráví zlaté chvalozpěvy. Po roce 1967 další arabští křesťané v Izraeli pod nátlakem vlády raději emigrovali do sousedního Jordánska a dalších zemích na Západě. V zahraničí tak díky xenofobní politice Izraele žije více křesťanů než na nezákonně okupovaných územích. Křesťané dnes tvoří zhruba 20 % všech palestinských uprchlíků z celkového jednoho procenta v Palestině.

Vzpomínaná Al-Nakba má kořeny v roce 1799, kdy Palestinu kontrolovali Osmané, proti kterým vedla válku vojska Napoleona, ten při hledání spojenců při obléhání města Acre napsal dopis, ve kterém nabízel Palestinu jako domovinu pro tehdy ještě minoritní Židy žijící pod osmanskou nadvládou. Napoleonova nabídka byla tehdy na Blízkém východě populární, ale Napoleonská vojska tehdy nad Osmanskou říší prohrála, takže z nabídky nakonec nebylo nic. O čtyřicet let později byl francouzský plán Brity obnoven.

Sionismus se díky podpoře imperiálních mocností stal koloniální ideologií narušující mír a bezpečný vývoj ve všech státech Blízkého východu. V současnosti všichni rád vidí Izrael jako oběť něčí agrese, média mnohdy lživě informují o dění a činech na Blízkém východě. Izrael vystupuje agresivně a nepřátelsky, navíc nedodržuje mezinárodní zákony  a rezoluce OSN, kterými byl stát Davidovy hvězdy několikrát upozorněn na nezákonnost okupace Golan a Palestiny.

Izrael se dopustil vyháněním arabů velké chyby. Kdyby je nevyhnal, nebyli by Židé majoritou, ale obyčejnou minoritou, která by si nemohla klást tak velké mocenské a územní nároky. Počínání Izraele bylo nelidské, nehumánní a rasistické.