Zdravotně postižení pacienti jsou ve zdravotnictví častými obětmi diskriminace

Zdravotní péče je pro handicapované spoluobčany stále méně dostupnou. Podle Světové zdravotnické organizace mají osoby se zdravotním postižením trojnásobně větší šanci na odepření zdravotní péče. Je to smutný fakt, ve kterém lidský život neznamená nad řečí peněz doslova vůbec nic. Kam se poděla lékařská etika? Doktor se zeptá, jestli jste zaměstnaný, a pokud odpovíte, že nikoliv, lékař opustí od jakékoli péče. Tento přístup je nejmarkantnější v zubním lékařství, kdy si lékaři nechtějí dělat přílišnou práci s péčí o zdraví handicapovaného pacienta. 

Zdravotní péče stagnuje a popisuje se na zhoršujícím zdravotním stavu zdravotně postižených. Světová zdravotnická organizace hovoří o celosvětovém trendu, ve kterém je zdravotní péče často poskytovaná jen v nutném minimu. Zdravotní či duševní omezení je v rozporu s lékařskou etikou důvodem k neléčení či nedostatečnému léčení osob se zdravotním postižením. U handicapovaných pacientů je čtyřnásobná šance na hrubé a neetické zacházení ze strany zdravotnického personálu.

Zdravotně postižený nepotřebuje u zubařského zákroku znecitlivující injekci, protože by se nálady na léčbu handicapovaného zvýšily o pár set korun nahoru. Většina zdravotně postižených nemá podle statistik Světové zdravotnické organizace přístup k mamografickému vyšetření, na které mají právo “zdraví lidé”.  Článek 25 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením posiluje práva osob se zdravotním postižením na rovnocenné zdravotní ošetření bez ohledu na jakoukoli diskriminaci, přesto mnoho států světa tuto Úmluvu ignoruje. Bohužel, Česá republika není v tomto ohledu výjimkou.

Neslyšící a nevidomé ženy jsou například přesvědčovány k  tomu, aby neotěhotněly. Lékaři jim nabízejí bez zjevných lékařských příčin podvázání vaječníků. Pacienti s mentální retardací jsou často lékaři přijímáni jako neživé nic necítící věci, kterým není třeba poskytovat anestezii. Lékařské zákroky jsou poté u retardovaných osob velmi bolestivými zážitky a takto zdravotně postižení lidé pociťují panický strach z lékařského prostředí. Lékaři u handicapovaných osob často zapomínají na preventivní péči. Zdravotně postižení přeci žádnou prevenci nepotřebují….tady stačí, když se začnou léčit důsledky. Laická veřejnost často ani neví, jak moc je zdravotní péče pro zdravotně postižené nedostupnou.

U stomatologického zákroku není nutné z pohledu některých lékařů zmírnit bolest během zákroku na minimum, protože osoby se zdravotním postižením mají vyšší práh bolesti…..i to si myslí mnoho lékařů……bohužel, tito lékaři si to myslí naprosto špatně. Člověk se zdravotním postižením cítí bolest jako každý jiný pacient. Lékařský personál často s handicapovaným nejedná důstojně. Sestřičky spolu s lékaři považují handicapovaného za méněcenného nechápajícího tvora, který si vymýšlí potíže. Ten na vozíku, ten na berlích, ten s duševní s chorobou návštěvou ordinace jen obtěžuje všechny v okolí.

Být zdravotně postiženým neznamená být duševně nemocným, přesto lékař nevysvětlí zákrok pacientovi, ale jen doprovodu, který přišel s vozíčkářem, nevidomým, neslyšícím či jinak postiženým do zdravotnického zařízení. Stejně tak je zdravotní průkazka s dalšími doklady odevzdávána někomu jinému. I takovéto chování je neetické a ponižující. Je to další kapitola, ve které se odráží diskriminace ve zdravotnictví. Zdravotní péče ovlivňuje kvalitu a délku našeho života, stejně jako naši produktivitu a nezávislost. V České republice je každý den poskytována nerovná zdravotní péče, ve které jsou handicapovaní ti méně důležití. Je to šedá tvář zdravotního systému, o které se veřejně nemluví. Zdravotní péče je se stejným komfortem přeci poskytovaná všem stejně. Ale to není pravda.

Lékaři nejsou zvyklí pracovat s neslyšícími a často mylně diagnostikují potíže pacienta. Světová zdravotnická organizace poukazuje na velmi špatnou zdravotnickou péči v domech pečovatelské služby. V Evropské unii je často lékařská péče poskytována ve všech aspektech lidem, kteří jsou schopni dojít si ke snídani, kteří jsou schopni se do určité míry o sebe postarat. U ostatních klientů domů s pečovatelskou péčí se úroveň zdravotní péče významně snižuje. Nejhorší zdravotní péče je poskytována takzvaným ležákům, o kterých personál často předpokládá, že takoví lidé nic nepotřebují. Péče o zdraví handicapovaných pacientů se stává díky komercionalizaci zdravotnictví ještě mnohem horší. Lidé nemají finanční prostředky na spolupodílení se na zdravotní péči, a tak často musí volit mezi léky a nákupem základních potravin.

Zdravotní systém Spojených států amerických je v České republice pokládán za jeden z nejlepších, přitom statistiky říkají, že 19 % osob se zdravotním postižením v USA za poslední rok nedostalo adekvátní lékařskou péči. Jenom pro srovnání, u “zdravých lidí” je se tento poměr pohybuje jen okolo 6 %. Vozíčkáři a jinak těžce pohybující se lidé jsou z důsledku nesprávné lékařské péče v českých nemocnicích oběťmi velmi bolestivých proleženin, ze kterých se v případě zanícení často šíří infekce do zbytku pacientova těla. Zdravotníci nepolohují pacienta, často se na něj vykašlou, dokonce jej nechají trpět žízní a hladem…..i toto je jistá forma diskriminace. Není možné, aby pacient z důsledku nedostatku personálu zdravotně trpěl. Stejně tak není možné, aby zdravotnický personál zapomínal na uspokojování speciálních potřeb osob se zdravotním postižením.

Během Speciální olympiády  sportovců s mentálním postižením v roce 2003 byly výsledky zjišťování zdravotního stavu více než 3500 sportovců víc než tragické. 35 % sportovců mělo příznaky zubního kazu, 12 % sportovců hlásilo bolesti v dutině ústní. Špičkoví sportovci s mentálními postiženími nedostávají náležitou zdravotní péči jako zdraví sportovci, kde se problémy se zuby projevují jen u 2 % “zdravých” sportovců. Jak již bylo v článku řečeno, zubní péče je mentálně postiženým často odmítána, nebo je provedena nelidsky a zbytečně krutě. Lékaři neumějí jednat s autisty, a tak často místo komplexní péče volí vytrhnutí zubu jako nejrychlejší metodu. Je také mnoho případů, kdy zubař poslal rodiče s autistickým potomkem domů. Doktoři nemají trpělivost s takovým pacientem, u kterého by ošetření díky nutnosti narkózy trvalo několik hodin.

Mnoho lidí s Downovým syndromem potřebuje pro náročnost jejich ošetření specialisty, zdravotní pojišťovny však často odmítají takové specialisty hradit, protože takovou potřebu pokládají za nadstandard. Proč jsou tito lidé zdravotní pojišťovnou diskriminovaní? Běžná péče u nich není z důvodů psychického postižení možná, a proto musí být odkázáni na nevyhovující typ léčby?

Když přijde do českých nemocnic zdravotně postižený, ihned zdravotnický personál nejraději použije pleny, protože je neschopný handicapovanému pomoci na vozík. Zdravotně postižený se ocitá v dehonstující situaci, kdy je v rozporu Úmluvou OSN o právech osob se zdravotně postižením odebírán vozík do kumbálů uklízeček. Vozík na pokoji personálu vadí, a tak je opět diskriminačně takový vozíčkář omezován na samostatnosti a pohyblivosti. Kdy dojde k nápravě takových zvyků?

Média mlčí o diskriminaci osob se zdravotním postižením ve zdravotním systému. Ano, toto téma není možná mediálně zajímavé, protože jde jen o postižené…..

Zdravotně postižení jsou také lidmi a cítí stejnou bolest jako všichni ostatní. Zdravotně postižení si zaslouží stejnou zdravotní péči jako ostatní a nesmějí být diskriminováni jen na základě zdravotního postižení.