Zemanovo veto nebylo vetem, ale pouhým souhlasem nad protiústavním chováním zákonodárců

Zeman vetoval zákon, ve kterém poslanci pomohli solárníkům. Levicové kruhy dostaly další důkaz  o správnosti prezidentské volby. Na Hradě sedí ochránce plebejců, který jako blanický rytíř kdykoli zastane práva nízkých tříd společnosti. Média informovala o heroismu a odvaze levicové hlavy státu neváhající se postavit lobbingu poslaneckých klubů, tak proč bychom se měli starat o jakákoli pozadí dané právní normy? Hlad po demagogii byl naplněn, zatímco spravedlnost garantovaná ústavním pořádkem tak nějak pokulhává tisíc kroků dozadu. 

Kdo by se staral o právnická klišé tolikrát odmítaná nacionalisticky pojatou a extrémisty prorostlou Holešovickou výzvou? Jak informuje iDnes.cz:

Do textu přijaté novely se v rozporu s vůlí poslanců dostala kritizovaná úprava poslance ODS Františka Sivery. Ta o šest měsíců prodlužuje lhůtu, v níž musí provozovatelé solárních elektráren uzavřít smlouvu o financování likvidace elektroodpadu ze solárních panelů. Sněmovna Siverův materiál sice nepřijala, ale do Senátu chybně odešlo znění i s tímto pozměňovacím návrhem. Senátoři si toho nevšimli a novelu schválili. Poslanci na chybu přišli na konci března”

 Jaké si to platíme senátory a poslance? Když tito předražení služebníci národa ani nevědí, co schvalují? Na právnický gatliáš  prezidentova veta na své Facebookové zdi upozornil jako první bývalý právník Hradu Pavel Hasenkopf.

A jak je vůbec možné, že Poslanecká sněmovna schválí stejný zákon v jiném znění? Poslanci podle všeho rozhodovali o zákonu bez odésáckých pozměňovacích návrhů, kdežto tento zákon prošel do Senátu s pozměňovacími poslaneckými návrhy. Je takový zákon vůbec zákonem? Jeden orgán schválí něco v jiném znění, zatímco jiný ústavní orgán rozhodoval o zákonu opět v jiném znění. Jak se na takový postup dívá Ústava České republiky?

Co vetoval Zeman, byl to zákon? Z Ústavy vyplývá, že Poslanecká sněmovna musí předat Senátu zákon v takové podobě, v jaké byl Poslaneckou sněmovnou návrh zákona schválen. Pokud byl zákon schválen bez pozměňovacích návrhů, poté zákon musí do Senátu cestovat taktéž bez pozměňovacích návrhů. Pokud Senát obdržel návrh zákona s pozměňovacími návrhy, i když Poslanecká sněmovna původně jednala o zákonu bez pozměňovacích návrhů, potom Senát nemůže takový návrh zákona nadále projednávat, protože by výsledek nebyl zákonem, ale paskvilem nemajícím s ústavním pořádkem pranic společného.

Proč média nepoukázala na tuto nesrovnalost? Všude se dočteme, že Senát rozhodoval o návrhu zákona o odpadech s pozměňovacím návrhem, i když Poslanecká sněmovna projednávala návrh zákona bez pozměňovacího návrhu. Nikde se ale nedozvíme, že takový proces je protiústavním.

Prezident má z Ústavy právo podle článku 50 Ústavy České republiky přijatý zákon s výjimkou ústavního zákona vrátit Poslanecké sněmovně s odůvodněním do 15 dnů od doby, kdy byl příslušný zákon prezidentovi podstoupen. Toto rozhodnutí tzv. práva veta není závislé na nějaké kontrasignaci předsedy vlády. Pokud je zákon prezidentem republiky vrácen, rozešle se jeho stanovisko poslancům. Předseda Poslanecké sněmovny je povinen předložit vrácený zákon Sněmovně k hlasování na nejbližší schůzi, nejdříve však 10 dnů od jeho doručení.

Zároveň však Poslanecká sněmovna nesmí k takto vrácenému zákonu podávat pozměňovací návrhy a rozhoduje o navráceném zákonu v plném, hradem navráceném znění. Opět se nacházíme v paradoxním stavu, ve kterém Poslanecká sněmovna bude posuzovat zákon v jiném znění, než v jakém sama zákon schválila.

Vynechalo se tady jedno  ústavní kolečko. Pokud Senát zákon nezamítne, může může jej s pozměňovacími návrhy odeslat zpět do Poslanecké sněmovny, která následně nejpozději do deseti dnů od obdržení usnesení Senátu zahájí hlasování o Senátem pozměněném zákonu. To se však nestalo.

Senát odsouhlasil protiústavní verzi zákona, kterou podstoupil prezidentu republiky k podpisu. Do rukou poslanců se dostává něco, o čem poslanci vůbec nehlasovali a k čemu se nemohli z formálního hlediska vyjádřit. Opět nastává protiústavní chování instituce, která by ústavnost měla obhajovat především na prvním místě. V tomto případě byl totálně narušen legislativní proces a zákonodárci se chovali jako bizarní anarchisté.

Pokud bude prezidentské veto poslanci v Poslanecké sněmovně následně přehlasováno, poté postup Hradu, Senátu i Poslanecké sněmovny napomáhá solárníkům, kteří následně úspěšně mohou zákon napadnout u Ústavního soudu, protože Senát projednal jiný zákon, než o kterém rozhodli poslanci, a protože poslanci poté přehlasovávali neplatné veto prezidenta, ke kterému se nemohli vyjádřit.

Jinými slovy, Miloš Zeman vetoval zákon, který z pohledu ústavního práva ani zákonem nikdy nebyl. Tudíž je následné prezidentské veto protiústavní a neplatné. Je na místě dotazovat se, jaké právní experty Miloš Zeman na Hradě zaměstnává. Jsou opravdu tak neschopní, že nedokážou prezidentovi republiky vyložit status quo? Miloš Zeman nemusel zákon vetovat a mohl podat návrh na jeho přezkum Ústavnímu soudu. Samotný zákon by se však po takovém kroku musel zrušit pro zjevné vady v legislativním procesu, a to ještě dříve, než by se jím zabýval Ústavní soud. Tohle všechno Miloš Zeman neudělal. Raději naoko vetoval, čímž poslední rozhodnutí nad osudem problematického kodexu nechal na samotných poslancích.

Politici společně s prezidentem republiky nepracují efektivně. Nejhorší je, že média nejsou schopná plnit roli hlídačů “demokracie” a jdou na ruku poslancům a prezidentovi, aníž by hájila Ústavu a ústavnost České republiky. V případě poslaneckého přehlasování prezidenta, budou ve hře náhrady za škody, které budou moci díky flákačské práci poslanců solárníci vymáhat.

Pokud skutečně dojde k přehlasování prezidenta Poslaneckou sněmovnou, poté bude ve Sbírce zákonů  velmi podivný zákon, který bez problémů dokáže úspěšně napadnout kdokoli. Pokud se vyskytnou pochybnosti v legislativním procesu tvorby zákona a tento zákon nabude platnosti, poté je na takový zákon pohlíženo jako na zákon ústavní, dokud Ústavní soud nerozhodne jinak. Pokud poslanci přehlasují prezidenta, poté bude zaímavé sledovat, kdo ze současných politiků podá na zákon ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Budou to lidé z levice, nebo pravice? A podal by někdo v takovém případě ústavní žalobu?