Děti jsou těmi nejzranitelnějšími oběťmi dospěláků

Dnes je Mezinárodní den dětí, další památný den určený těm nejzranitelnějším, které svět dospělých často ohrožuje nesmyslným násilím. Je zarážející co všechno musejí děti vydržet a protrpět například v Palestině, Kongu, Sýrii a na mnoha dalších bezejmenných a mediálně nezajímavých místech světa. Kolik dětí musí žít jen tak bez rodičů na ulicích světových velkoměst? Indie, mnoho států jižní Amerika, Afriky, Asie a chudší oblastí Evropy jsou svědky tzv. dětí ulice, o kterých se v médiích hovoří jako o raubířích bez smilování, bez citů. Nikdo z těch pisálků, nikdo z těch mediálních hyen neví jaké to je žít na ulici s kousky rozebraných krabic přímo pod neviditelnými hvězdami v záři pouličních lamp. Tento den by měl patřit především těmto dětem, protože ony jsou okradené o veškeré dětství.

Je mnoho dětí, které byly znásilněny a nikdo o tom neví. Dokonce jejich vlastní rodiny takovou událost raději tutlají a z děcka dělají lhářského ničemu se sklonem zničit tátu, mámu, strýce či někoho jiného z rodiny. Dítě si stěžuje na sexuální zneužívání, zatímco všichni netradiční chování rodiče pokládají jenom za přehnanou péči dalšího starostlivce. Takové dítě tápe a stejně s postupem času zjistí pravdu o celém dění během podivného dětství.  Nejvíce ohroženými bývají zdravotně postižené děti, které se často neumí bránit. Jsou závislé na péči rodičů a ti někdy zneužijí situace a sexuálně se ukájejí na nevinných, nic nechápajících dětech.

Je to vlna násilí za zavřenými dveřmi domácností, kam málokdo vidí. O takových věcích by se nemělo mlčet, protože ze statistických ročenek policie a mnoha nevládních organizací se sexuální násilí na dětech z celosvětového pohledu stává stále a stále častější. Není to problematika pouze rozvojových států. Není to problematika jen nejchudších a nejnižších společenských tříd. Sexuální násilí páchané na dětech je problematikou celospolečenskou odehrávající se i v těch nejlepších a nejhonosnějších společenských vrstvách.

Bohatá Evropa, nebo severní Amerika s Austrálií překypuje jídlem…..dokonce se ve Spojeném království otevřeně hovoří o plýtvání potravinami, zatímco pár tisíc kilometrů od Londýna umírají děti hladem. Tato společnost selhává…..neumí ochránit budoucí lidská pokolení od utrpení. Podívejme se na Sýrii nebo Palestinu. Zde v těchto státech děti čelí každý den pohledu na smrt. Každý den čelí kulkám, raketám, hrdlořezům, potenciálnímu sexuálnímu násilí, potenciálnímu fyzickému násilí, zneužívání ve jménu smrti druhých.

Kolik dětí zemře při útěku z válečných zón například v takovém Súdánu? Jižní Súdán je sice novým a samostatným státem v Africe, přesto všechno je to místo tolik podobné územím nikoho, kde lidská práva absolutně neexistují. V okolí hlavního města jsou zcela běžné únosy lidí. Jsou zde zcela běžná znásilnění mladých dívek vojáky, úředníky a dalšími násilnickými skupinami živícími se vyvražďováním a vykrádáním jihosúdánských vesniček. V oblastech Sahelu děti umírají na dehydrataci, podvýživu, průjmy a řadu dalších nemocí.

Mezinárodní dětí by neměl zapomínat na těžké osudy těch, kteří za nic ani v nemenším nemohou. Děti se stále častěji stávají oběťmi rasismu, kdy je ten či onen vyčleňován ze společnosti jen proto, protože jeho rodiče jsou Romové, indiáni, černoši nebo muslimové. Nikdo nemůže za svůj etnický původ a nikdo by neměl být za svůj etnický původ diskriminován, tím méně děti. Viz. například přístup Izraele, kdy jsou děti afrických přistěhovalců segregováni, je jim zabraňováno vzdělávání se v tamějších školách. Viz. například situace romských dětí v České republice, kde jsou romské děti diskriminovány v mnoha celospolečenských ohledech. Některá koupaliště zabraňují romským dětem využívání veřejných bazénů……romské děti jsou diskriminovány už tím, že jsou předem přemísťovány do speciálních škol, i když k takovému kroku není pádný důvod.

Ve Francii, Belgii a dalších zemích EU jsou děti diskriminovány jen kvůli víře jejich rodičů. Stát jim říká jak se mohou a nemohou oblékat. Co je a co není extrémistické. Děti vyznávající po rodičích islám jsou novými zákony dehonestovány, uráženy, pokládány za méněcenné. Opět se ve jménu populismu děti stávají oběťmi extrémistů.

Děti opravdu nemohou za nenávisti, extrémismy a zájmy dospěláků. Proč nejsme jako společnost schopni zajistit krásné, důstojné a spokojené dětství pro všechny?