Ochrana lidských práv menšin je důležitější než svoboda slova

Naivita a víra v nekonečnou svobodu vede ve svém důsledku k nastolení totality. Ten mnoha lidmi tolik uctívaný ultraliberalismus  a hra na absolutní demokracii bez mantinelů dávají růst mnoha novodobým rádoby liberálním partajím hlásícím se k pravicovým politickým postojům. Ultraliberalismus je rakovinou moderní společnosti, ve které jsou pomaličku zasývány metastáze nenávisti a přehlížení lidských práv ve jménu vyšší svobody. Je to novodobá obdoba moderního nacismu, ve kterém  se pomaličku za demokratických nástrojů v peřince touhy po absolutní svobodě rodí nový systém nesvobody a totality.
Demokracie není silná v tom, že dovolí totalitářům svobodné šíření  jejich nesvobodných názorů a postojů. Lidská práva a ochrana práv menšin má mnohem důležitější a vyšší postavení než nějaký liberální pohled na vývoj společnosti. Podívejme se do minulosti, jak v těch pradávných časech právě ta demokratická tolerance a přehlížení pomohlo totalitářským systémům k moci. Ve třicátých letech stačilo říšskému sněmu vyhlásit zmocňovací zákon. Jeho název byl přímo impozantní: “K odstranění bídy lidu a říše”. Díky tomuto zákonu měl Hitler volné působiště k destrukci posledních zbytků demokracie. Čtyři roky se tak mohly vydávat zákony bez souhlasu sněmu.

Co vedlo ke zvolení Hitlera za říšského kancléře? Především základní lidské vlastnosti, kvůli kterým i dnes ve 21. století tyto ultraliberální, tzv. konzervativní politické strany nabírají na popularitě. Stále více obyvatel je ohrožováno snižující se životní úrovní. Čím více se snižuje životní úroveň, tím více jsou lidé tolerantnější k ultraliberálním a extrémistickým řešením. Tenkrát před těmi desítkami let v minulosti část lidí zjednodušovala roli Hitlera, měli jej za neškodného blázna, kterému to trošku míň myslí a víc řeční. Ti druzí tvrdili, že jako vítěz voleb má právo sestavit vládu a má právo si de facto dělat co chce. Další chtěli s šéfem nacionalistů spolupracovat a těm dalším se líbilo, že jejich hrdina zatočí s těmi nepřáteli lidu.

Tento prastarý model chování lidí ověřený historií, platí i dnes. Lidé v jistém způsobu uvažování bez problémů přijímají krajní řešení, vždyť jde o demokracii, nebo ne? Nějací cikáni, nějací Vietamci, nejaké bezvýznamné etnické skupinky obyvatel, to je přeci jedno. Hlavní je, že tady bude vidina větší svobody jen pro některé, která se stejně časem okleští. Kolik firem se tenkrát zaprodalo na byznysu nenávisti, bylo jich mnoho. To samé by se dělo i nyní a nemusí se jednat zrovna o nacismus. Obchodníci, ale i jednotlivci by se za vidinou velkých peněz zaprodali i dnes ďáblu.

Když jsem u toho připodobnění k dnešní situaci, nedá mi to a musím myslet na dnešního prezidentského kandidáta Tomio Okamuru a jeho účast v debatním pořadu Báry Tachecí. Zde Okamura hájí dokument nacistické Národní strany: “Konečné řešení otázky cikánské”. Pan Okamura nevidí na tomto dokumentu nic špatného, když se to líbí čtenářům jeho blogu. Opět tady máme někoho, kdo uvažuje o vysokém postu a je ochoten přehlížet porušování lidských práv jen kvůli tomu, že mu to získává v cílové skupině zájemců větší popularitu. Stejný politik se také zastal například rasistického vraha Pechance odsouzeného na 17 let vězení za vraždu třicetiletého Roma.

Jak nacismus, tak komunismus se dostal k moci pomocí zneužití principů demokracie, tolerance násilí a porušování tehdy platných zákonů. Opět tady máme jeden příklad z dnešní moderní doby. Žijeme ve světě počítačů, a tak se mnoho z těchto rysů pronikání extrémismu a ultraliberalismu odehrává především v těchto sférách. Rasisticky namířené články, rasisticky vystupující blogeři, ale také komentátoři jsou tolerováni. Svoboda si to přeci žádá. Tady je ten zdárný příklad, ve kterém přihmouření očí nad porušováním lidských práv je používané k šíření ultrapravicových a ultraliberálních myšlenek. Najednou, pokud takto činí velké, oblíbené médium, dochází k legalizaci těchto chatrných myšlenek na úroveň normálnosti. Stoupenci ultraliberálních politických stran naoko hlásajících větší svobody na úkor lidských práv, tak získávají na daném médiu mnohem větší postoj a vážnost, než by si jinak zasloužili.

Opět tady dochází k toleranci šíření myšlenek o nekonečné svobodě jednotlivce, ve které se plíživě krčí totalita. Jsou přehlíženy rysy potlačující lidská práva a lidskou důstojnost. Tedy, opět se v menším děje to, co se odehrávalo v hluboké krvavé minulosti.

Naivita a ideologizace svobody je vidět také na slovech prezidentova vícekancléře Hájka, který kdysi v médiích hájil extrémisty. Pan Hájek tvrdil, že stíháním extrémistů je nastolována totalita. Jo, jako bych slyšel politiky těch mnoha nových ultranázorových stran jako přes kopírák. Demokracie není o tom tolerovat rysy potlačující lidská práva. Příznivci myšlenky nekonečné svobody ultraliberálního směru poukazují na Spojené státy americké. Jenže svoboda slova je ovlivněná také historickými kořeny. Na území USA nikdy nevládli nacisté nebo komunisté. Utrpení Američanů bylo v tomto období naprosto minimální.

Kvůli odlišným historickým zkušenostem tak v Americe převládá názor, že demokracie je silná tím, čím více mohou získávat příznivci totality své nové členy. Tento názorový amerikanizovaný postoj se snaží šířit ultraliberálové mnohdy skrývající se za berličkou konzervativismu. Přitom tato obrovská tolerance v žádném případě nepatří do Evropy, tím méně do prostředí České či Slovenské republiky. Legitimizace ultraliberálních myšlenek, extrémismu je také vytvářena pomocí médií. Jak jsem již uvedl, internet je jedním ze silných pomocníků moderních fanatiků, extrémistů, tedy těch dnes moderně nazývaných konzervativců, liberálů a dalších.

Na vysoké školy jsou zváni k diskusi vrcholní představitelé těch přílišných milovníků plíživé rakoviny ultraliberalismu. Tato společnost potřebuje instituty, které ochrání lidská práva, které ochrání menšiny, které ochrání ty, kteří by byli pošlapáni příznivci ultraliberalismu. Například po zrušení Dělnické strany bylo dobře vidět z rozsudku Nejvyššího správního soudu co je ta partaj zač. Je to antisemitská, rasistická, národněsociální, xenofobní partaj postavená hlavně proti Romům a přistěhovalcům. Kdyby stejný soud takto rozpustil jiné politické partaje, jistě bychom se dobrali stejných stranických složení.

Svoboda projevu má své nepřekročitelné mantinely, které nelze překonat. To je to, co před námi ti ultraliberálové tají. Říkají: “není potřeba mantinelů, proto abychom mohli potlačit práva těch druhých”. Stále častěji se ve jménu větší svobody vyvolávají rasové, etnické a národní nesnášenlivosti. V těch skrytých vzkazech plných rasových narážek jsou skryty pohnutky na další násilí. V naší společnosti nelze pomocí projevů ohrožovat svobodu druhých.

Taková tolerance rasismu, nebo naopak vyzývání k rasové profilaci během policejních vyšetřování právě tu svobodu druhých výrazně omezují, a to nemluvím o důstojnosti, která zde v podobných myšlenkách také dostává na frak. Rasismus a touha prosazení rasismu nesmí být tolerováno. Jakmile dojde k toleranci rasismu, nacházíme se v podobné situaci, v jaké jsme byli ve třicátých letech minulého století. Potom opět směřujeme k toleranci totality.

Na toto je třeba neustále myslet a upozorňovat. Protože právě Dělnická strana sociální spravedlnosti či stoupenci ultrapravicové Strany svobodných občanů se odvolávají na svobodu slova. Přitom tyto strany porušují práva druhých lidí. Viz. rozhovor Petra Macha o rasové profilaci atd. Tyto politické strany nemají právo odvolávat se na svobodu slova, když samy toto právo stále porušují.

Ochrana lidských práv menšin je důležitější ústavní hodnotou než svoboda  slova. A to je dobře. Pokud tomu bude jinak, ztratíme demokracii a získáme totalitu. A o to usilují ti ultraliberálové, ultrapravičáci alias konzervativci a ochránci nekonečné svobody v jednom.