Turecký národ povstal proti autoritářství

Ekonomický růst neznamená nutně růst ochrany lidských práv. Většinou je tomu právě naopak. Jen se podívejte na Turecko, co všechno se v této zemi děje. Co je brána Evropy a Asie ve skutečnosti? Je to demokratická země? Nebo je to klasická diktatura řízená tyranem vydávajícím se za jednoho z pokrokových politiků jedné z největších muslimských zemí světa? Turecko usiluje o vstup do Evropské unie, přesto na rovnocenné členství mezi evropskými státy nemá ani omylem.  Lidská práva v Turecku neexistují a Turecko se vydatně podílelo na genocidě Kurdů, se kterými vedlo podivné války. 

Ankara se rozhodla zničit háj platanů. Skupina ekologů využila svého práva a pokojně demonstrovala poblíž ohrožených stromů. Kempování, zpěv i tanec vadil vládě a jeho bezpečnostním složkám. Ty 31. května 2013 zasáhly takříkajíc po svém. Pokojnou demonstraci policajti přeměnili v oslavu násilí, ohně, obušků a projektilů poletujících kolem hlav nevinných milovníků přírody. To, co v Istanbulu stálo po stovky let, mělo ve jménu finančního mamonu zmizet v minulosti dějin. Kousek přírody v přelidněném městě stál v cestě miliardářských plánů podivného Erdogana.

Celý svět uviděl autoritářovu demokracii v celé své kráse. Lidé nesmějí využívat práv demokratického světa. Nesmějí stát v cestě vládním plánům, protože potom nastane “uklízení” nechtěných vší Erdoganova šatníku. Policajti zničí stany, použijí slzný plyn, proudy vody srážejí k zemi ty beze zbraně. Policejní brutalita vyslala na náměstí Taksim stále více odpůrců autoritářského režimu. Brutální síla policejních obušků a pepřových sprejů obohacovaná obrněnými transportéry zahájila “tureckou revoluci stromů”, za kterou se skrývá mnohem víc než jen pouhé touhy ekologů.

Policie uvolnila špunt dlouholeté záště Turků vůči Erdoganovi. Polovina oprávněných voličů dokonce v posledních volbách ani omylem nesáhla po premiérově partaji. Třetí funkční období vyvolalo v diktátorově hlavince pocit sultánské nedotknutelnosti, ve které je demokracie a stát pouze samotný sultán. Vlna nepokojů byla naprosto nečekaná. Policejní zlovůle, komentáře premiéra a ostatních členů kabinetu vyvolala tsunami demonstrací, ve kterých se jako mávnutím kouzelného proutku ztratilo ideologické, náboženské a třídní rozdělení společnosti. Je tu jeden nepřítel všech a proti němu je třeba svorně bojovat. Do demonstrací se přidal turečtí gayové, Arméni, anarchisté, Alevité, ale také obyčejní ateisté.

Každý z nespokojenců si našel svůj vlastní důvod, proč bojovat proti Erdoganovi. Sekularisté mají jako jeden z důvodů liberalizaci obchodování s alkoholem v zemi, liberálové naopak poukazují na stále se zvyšující se počet vězňů v tureckých žalářích. Jakékoli slovo proti vládě, jakékoli slovo proti Erdoganovi, je nyní důvodem k uvěznění. To, co bylo viditelné dávno před demonstracemi, nyní nabírá na ještě větší důležitosti. Dokonce část Turků jinak pohlíží na demonstrující Kurdy, kteří poukazují zcela po právu na prapodivné protiteroristické zákony. Je to právě ten tzv. boj proti terorismu, který je zneužíván k potlačování minorit jako jsou například Kurdové.

Turecký národ povstal proti autoritářství. Erdogan touží po prezidentském křesílku, které se uvolní v srpnu příštího roku. Současný pán turecké diktatury se netají svými chutěmi na posílení prezidentských pravomocí. Erdogan by se nejradši ukryl v paláci osmanských sultánů Topkapi. Možná by byl rád dalším Mehmedem II., který v patnáctém století palác připomínající čínské Zakázané město nechal postavit. Nejčastějšími slogany demonstrantů jsou výzvy k odstoupení Erdogana z postu premiéra turecké vlády. Přitom většina lidí není ani omylem informovaná o průběhu demonstrací z tureckých médií. Ty ze strachu z vládní pomsty raději mlčí.

Události z ulic nahradily pořady o zmenšování prsů, prokládané nejrůznějšími pořady a dokumenty ze světa gastronomie a kulinářství. Teprve s postupem času začaly do zpravodajských relací pronikat informace o dění na náměstí Taksim. Vládní média poukazovala na provokatéry a zájmy cizích mocností toužících odstranit Erdogana z postu vůdce tureckého národa. Do demonstračních bojů proti autoritáři zasáhla také největší turecká hlavní opoziční strana Republikánská strana lidová. Ta vyzývá své sympatizanty k přidávání se do protivládních demonstrací. Erdogan je diktátor, ale to není žádná novinka.

Přesto všechno byl stejný Erdogan zvolený ve svobodných volbách a nejspíš by byl Turky zvolený znovu. Mnoho Turků volí ve jménu jistot ty, co byli médii vychvalováni nejvíce. Vládou ovládaná média zaručí slávu premiérovy partaje. Strana spravedlnosti a rozvoje, které šéfuje Erdogan,  opravdu přinesla v poslední desetiletí zemi nebývalou prosperitu. Jenže tato prosperita byla prováděna za naprosté degradace lidských práv, o kterých si kde jaký Turek myslel své. Vývoz se zvýšil desetinásobně, banky jsou v dobrém stavu…….zahraniční ratimgové firmy pějí skoro oslavné písně…..HDP stoupá……

To všechno je pravda, ale zároveň v zemi roste skryté napětí a jsou ponižována lidská práva na nejmenší možnou míru únosnosti. Politická opozice je až na Kurdy velmi slabá. Erdogan jako správný autoritář reaguje po svém. Už druhý den rozkázal odchod policajtům z náměstí Taksim, dokonce doznal, že zásah policistů se slzným plynem byl brutální. Dokonce v médiích turecký premiér popíral, že by místo platanů stálo nové nákupní středisko. Jde o moderní muzeum, tak ty Turku raději mlč a nebraň historii……..není tohle další demagogický pokus o další demagogické zmírnění oprávněné naštvanosti obyvatel.

Demonstrace pokračují.  Tento čtvrtek i pátek se nákupní ulice Tunali Hilmi v turecké Ankaře stala svědkem desetitisícové demonstrace. V sousedním parku lidé četli knihy a rozdával jídlo, tancovali a poklidně skandovali protivládní hesla. Taksim je po celé Turecku a všichni Turkové jsou ochotni bojovat pokojnou cestou proti vládní tyranům. Někteří demonstranti maí u sebe takzvaný balíček rychlé pomoci proti slznému plynu, který turecká armáda tak mileráda používá. Rouška, šátek a citrón tak jsou nejčastějšími bojovníky s následky slzných plynů podivného diktátora. Další protesty se plánují na dnešní sobotu v Güvenparku, který se nalézá v těsném sousedství s vládními čtvrtěmi. Policisté se nechali slyšet, že do pondělka nechají demonstranty v lidu, ale co přijde potom?

Erdogan říká, že “těm, kteří vztáhnou ruku proti policistům, by měla být ta ruka zlomena“. Typický diktátor se pěkně po diktátorsku vyjádřil  k demonstrantům, jako kdyby chtěl ještě mnohem větší násilí.Erdogan je problémem, ovšem není jisté, jestli Turkové tento problém vyřeší a jestli opravdu všichni Turkové chtějí tento problém odstranit.