Neonacisté a extrémisté si rádi hrají na chromé, vyhnou se tak policejním obuškům

Náckové a extrémisté demonstrující na ulicích českých, moravských a slezských měst stále častěji používají léty ověřenou fintu. Před těžkooděnci a ostatními strážci zákona si hrají na nemocné, zdravotně postižené,či jinak indisponované, jen proto, aby ze zálohy mohli zaútočit. Takové berle nebo vozík zcela krásně poslouží jako další neplánovaná zbraň v boji za bílou, věčně zářící barvu pokaděných spoďárů extrémistova či neonacistova zadku. 

Demonstrační klání vyznavačů třídíren lidí tak může připomínat výlet polního lazaretu notně upravených obětí minulých bojů. Sádra, jako další možná kamufláž bleskurychle poslouží jako skrýš pro nože, boxery, či jiné nástroje neonáckova řemesla. Zpočátku chromí, na pohyb skoupí potetovaní chlápci, se jako zázrakem dokáží probudit k životu. Berle letí do vzduchu, nejlépe proti hlavě nebo obličeji zasahujícího policisty. Z nemocného, na kterého policie bere zvláštní zřetel neútočení, se rázem stává ten nejhorší grázl současnosti.

Zatímco televizní kamery zabírají belhajícího mladíka před surovostí těžkooděnců, kousek opodál stejný lazar zázrakem ožil a berličky mu slouží jako útočný předmět namířený vůči kordonům nekompromisních ochránců pořádku.  Najednou je tu jeden mediálně zkreslený úhel pohledu, ve kterém policie útočí také na nemocné a postižené, zatímco ten správný a objektivní názor se v celostátních médiích, natož neonacisty a extrémisty natočený snímcích, vůbec neobjeví. Jeden z účastníků českobudějovické demonstrace měl dokonce podle svědků ruku uvázanou v šátku, ovšem tato ruka byla bez jakékoli sádry. Na některých účastnících českobudějovického demonstrování bylo poznat, že nejsou dobrými herci. Po berličkách si to chodili i přes zcela bolavé nožičky více než bravurně.

Při vzpomínkách na Pytlovu sobotní akci, se člověk nezabrání polemice nad tématem mediálně  známého neonacistického vozíčkáře provokatéra. Byl ten člověk opravdu nemocný, nebo to byl herec podobný těm sobotním lazarům? Ostatně, hry na zdravotně postižené, či jinak viditelně indisponované není na podobných akcích celkem nic nového. Je to dobrá stará finta, jak se vyhnout ranám obušků a zároveň  se dostat do týla nepřítele, odkud posléze může přistát předem naplánovaný útok.

Hraní si na nemocné a totálně indisponované jen ukazuje nemorálnost a naprostou prázdnotu extrémistova a neonacistova smýšlení. Na druhou stranu je to dobrý nástroj reklamní PR, ve které se skvěle ukazuje a naznačuje, že na neonacistických myšlenkách není nic až tak špatného, když je podporují i ti zdravotně postižení ochotni podpořit bílý svět za každou cenu. Je to hra na city, zneužívání humanismu ve prospěch nelidských a naprosto závadných hodnot. Divák je extrémistou nebo neonacistou zneužíván, doslova morálně znásilňován, zatímco na něj působí špatný, naprosto zdravý herec s berlemi, sádrami a možná i vozíky.

Se stále častějšími protiromskými demonstracemi lze očekávat zvyšující se počet zchromlých demonstrantů, a to nikoli kvůli policejní agresi, ale kvůli hereckému netalentu mnoha “bojovníků” za bílou planetu zítřků. Možná je to nedůstojné, ale extrémistům a neonacistům takové hry na postižené a nemocné přiházejí vhod.