O romské a české toleranci

Soužití romského a českého etnika je skutečně velký problém. Problém, který nemá jednoduché řešení a zároveň tu není rozhodně jen ta špatná ani dobrá jen jedna strana. Základním problémem podle mě je netolerance a neschopnost vzájemné komunikace na obou stranách “sporu”.

Češi jsou netolerantní

Histoticky vzato Češi jsou jedním z nejméně tolerantních etnik vůbec. Ačkoliv tento “národ” vznikl podmaněním z mnoha kmenů a původního obyvatelstva, tolerance českého obyvatelstva je v průměru velmi velmi slabá.

Často slýcháme, že nikdo kromě Romů na českém území nikdy neměl problém. Ale je tomu skutečně tak? Faktem je, že v minulosti na území Čech a Moravy žili kromě Romů ještě dvě etnika – Němci a židi. V případě Slovenska jsou to pak Maďaři.

Židovské obyvatelstvo bylo utlačováno postaletí. A nutno dodat, že nejen v Čechách. Bylo uzavíráno do ghett, židům byli zakazovány některá řemesla. O židovském etniku se po staletí šířili v Čechách lži jako nyní o romském. Jedním z příkladu “tolerance” tehdejších Čechů a Češek bylaHilsneriáda. Vše vyvrcholilo odsunem židů v době války. Proti odsunu židů z území nacisty se nesthl prakticky žádný odpor.

Trochu tolerantnější byli Češi k Němcům. Tolerance mezi těmito “národy” existovala a však napětí bylo velké. Ikdyž v Čechách své době žila až 20% menšina Němců, česká a německá kultura se vzájemně prakticky neobohacovala. Němci měli své školy, své instituce, své sportovní oddíly a Češi své. Vše vyústilo v době předválečné a během války kdy se zvěrstev na českém obyvatelstvu doupouštěli Němci, po válce pak naopak Češi na Německém.

Vztah Slováků a Maďarů snad ani netřeba komentovat.

Je pravdou, že v našem školství chybí jakákoliv základní znalost jiných etnik a kultur, dokonce i těch žijících na českém území. Romové jsou pro mnoho lidí “póvl”. Je faktem, že mnoho Romů se chová strašně. Je nutné však i říci, že romská kultura je jedinečná a úžasná.

Měl jsem to štěstí vyrůstat v Kolíně kde od 50. let žilo několik desítek romských rodin. Několik desítek na tzv. Zálabí, druhá část v okolí nádraží a v Zengrově a Havlíčkově ulici, tedy na “Kutnohorském předměstí” na kterém jsem vyrůstal i já. Toto předměstí je známo jako průmyslová čtvrť. Sídlily zde podniky jako Frigera, Obchodní tiskárny (ty fungují do teď), Tesla, Lihovar a další a další podniky, který zaměstnávaly dohromady cca 15 tisíc lidí vč. Romů. Bydlet se zde dalo, ale město se o tuto část nikdy moc nestaralo. Výsledkem toho všeho bylo, že zde existovalo jen jedno dětské hriště v ulici Tylova (dnes v Zengrově ulici je druhé) kde jsem žil do roku 2005 a veškeré kulturní dění se odehrávalo právě zde. Děti zde hrály míčové sporty – hlavně fotbal. Rodiče se pak scházeli “na pokec” a prakticky každý víkend se opékaly buřty a hrála muzika. Romské etnikum zde IMHO tvořilo 10-20%. Žádné zásadnější problémy však neexistovaly. Romové chodily na české oslavy, např. “pálení čarodějnic”, já jsem zas občas chodil na ty romské. Děti mohly přijít na romskou oslavu bez problému, u dospělých se slušelo přinést “flašku” nebo krabičku cigaret. Pak nebyl problém ochutnat jakákoliv romská jídla a poznat jejich kulturu. Prakticky denně se zde konaly “utkání” mezi českými a romskými dětmi ve fotbale a pokud “neseděly” počty, nebyl problém doplnit počty o druhé “etnikum”. Ano, samozřejmě, že tu a tam člověk zaslech o nějaké krádeži, ale pokud se tak stalo, stačilo se obrátit na starší Romy, kteří měli autoritu a bylo po problému. V krajním případě na policii. Čas od času se stalo, že se oslava protáhla až do pozdní noci. Po příjezdu městské policie však vždy po domluvě do půl hodiny skončila.

Romská klutura má prostě své aspekty. Jedinečnou muziku a tanec, jedinečná jídla, jedinečné oslavy Velikonoc a Vánoc. Je pravdou, že kromě Vánoc jsou zvyklí své oslavy dělat venku na veřejném prostranství. Do svých obydlí se stahují až večer. Mají i své vynálezy. Například karavan (obytný vůz) či Chov výjimečných koní. Irský cob (dříve byl také nazýván irský tinker, gypsy horse, Vanner) je stále za nemalé sumy dražen v Anglii a chován a prodáván v Americe.

Pro českou mentaliku je však Rom “póvl”. Často slýchám, že Čechům vadí jen ty “neslušní” Romové. Co ale víte o jejich historii a kultuře? Nic! Rom je prostě pro průměrného Čecha “póvl” a není důležité jaké má vzdělání, zkušenosti atd.. Při tom ti vzdělanější musí umět kromě českého jazyka i ten svůj a kromě české historie mají vědomosti o romské.

Že tomu tak je se můžeme přesvědčit u vietnamského etnika, které také žije ve velkém počtu na “našem” území. Přesto, že toto etnikum je mnoha rasisty dáváno Romům za vzor, ve skutečnosti o něm také nic Češi nevědí. Není vyjimkou, že mnoho lidí Vietnamcům tyká ačkoliv tykat staršímu je v jejich mentalice absolutně nepřípustné. Mnoho lidí když jde do večerky, tak řekne například, že jde ” čongům”. Jak by se těm lidem líbilo, kdyby si Vietnamci dělali legraci z českého etnika? Asi moc ne. Já osobně když vcházím to vietnamské restaurace, kromě pozdravu se pokusím alespoň malinko poklonit, Když mi chutná, při odchodu poděkuji a opět se ukloním. Když jsem se jednou zeptal kolik lidí to také dělá, paní za barem mi odpověděla: “byl jste druhý za celou dobu”.

Jedním z důvodů proč i “starousedlíci” neposílají své děti je, že podle nich nemá smysl. Ve vnimání většinové společnosti to stejně nic nezmění. Možná by se v přístupu něco změnilo, pakliže by se na školách začala samozřejmě nepovinně učit romština, kdyby se se v hodinách občanské výchovy začalo více učit o kulturách žijích kolem nás. Kdo ví.

Každopádně já osobně se kvůli chování “majority” ani neoznačuji za Čecha. V “sčítání” lidu jsem v kolonce národnost napsal “žádná”. Připojuji se ke kampani Čechy v Čr nechceme!

Problém na druhé straně

To, že problém není však vždy jen na jedné straně “sporu” je fakt. Když jsem tu mluvil o židech tak ti i přes staletí utlačování si svou kulturu a jazyk udrželi a nepotřebovali k tomu žádný stát. U mnohých Romů znalost jejich jazyka rapidně klesá už teď – v druhé až čtvrté generaci po zákazu kočování. Je to důsledek špatných rodinných vztahů. Pakliže mladí Romové nebudou mít zájem o svou kulturu a o své kořeny, stát může dělat co chce a nebude to moc platné.

Pokud nebudou mít tito lidé zájem se vymotat z kruhu “sociální dávky -> automaty, drogy, alkohol -> nedostatek peněz -> žádáni lichvářů o úvěry -> kriminalita” a bude jim vše jedno, tak můžeme mít tisíce Romů v řadách policie, sociálních pracovníků, kurátorů probační a mediační služby. Jednou když jsem se jel asi 2 měsíce po demonstraci podívat do Krupky na síliště, jeden mladý kluk mi na otázku zda-li tam chodí sociální pracovníci z řad Romů odpověděl: “jóó, ti divní stejdové co nás napomínají!?! Ty máme u p**e”. Bohužel je to tak. Dokud nebudou mít zájem svou situaci měnit Romové samotní, nic se nezmění. Ale i kdyby ten zájem mělo 5% z nich (a je to určitě víc), tak by tu měl být stát aby jim pomohl a ne je jen placením nesmyslných dávek nechával v tom začarovaném kruhu.

————————————————————————————————-

Tento článek byl zveřejněn s laskavým svolením autora: Jana Cempera

Tento článek vyšel dříve na: http://cemper.blog.idnes.cz