Vandasi, na výstavě česko-romských vlajek se nemuselo nutně jednat o hanobení státní vlajky

Tomáš Vandas, z Dělnické strany sociální spravedlnosti si stěžuje, že prapodivná výstava galerie Artwall zabývající se novým návrhem česko-romské vlajky způsobila hanobení českých státní symbolů. Ve své podstatě neudělali galeristé, ale ani samotný autor grafických návrhů vlajek, Tomáš Rafa, nic jiného, než kdejaký sportovní fanoušek na fotbalových či hokejových utkáních. Na státní vlajce České republiky v obou případech přibyla grafika. Názvy měst s různými vzkazy sportovcům tentokrát nahradila šestnáctiramenná čakra s různobarevnými částmi jednotlivých polí státní vlajky. Jsou podobné invence umělců skutečným hanobením státních symbolů?

Z webu DSSS:

Trestní oznámení na organizátory výstavy

Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) považuje tuto „výstavu“ nejen za účelovou provokaci, ale zároveň i závažné porušení Zákona o užívání státních symbolů České republiky, kde je výslovně uvedeno, že na státní vlajce nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, atd. (§ 9 písm. j.).

Vyzýváme proto orgány činné v trestní řízení, aby neprodleně zahájily kroky k zamezení porušování zákona a výstava hanobící českou vlajku byla okamžitě ukončena. V tomto znění se obracíme na příslušné státní zastupitelství a Policii ČR.

Za Výkonný výbor DSSS

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS

 

Pojďme se podívat co skutečně onen § 9 písm. j. obsahuje:

na státní vlajce nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice, smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice

Na výstavě česko-romských vlajek v galerii Artwall bylo návštěvníkům výstavy z několika desítek grafických návrhů vlajek předvedeno nakonec jen sedm exemplářů, ze kterých  si lidé mohou vybrat tu svoji nejoblíbenější.

vlajky

Neonacisté opět hledají cestu, jak pomocí demokratických nástrojů ponížit Romy před zraky všech občanů státu. Jim nejde o hanobení nebo nehanobení státní vlajky. Jim jde opět jen o rasismus a poraněnou ješitnost předsudků, které během výstavy návrhů vlajek vzaly za své. Kdyby Vandasovi neonacisté byli tak zapřísáhlými národovci, okamžitě by žalovali každého sportovního nadšence s popsanou vlajkou v ruce.

Státním symboly nejsou pouze vlajka nebo znak. Jsou jimi také státní barvy, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna. Zákon, o který se opírá Vandas, určuje kdo a za jakých okolností může státní symboly používat. Státní vlajku tak mohou vyvěšovat například státní instituce a to v případě státních svátků nebo významných událostí vyhlášených Ministerstvem vnitra či krajským úřadem.

Veřejné instituce mohou dělat s vlajkou jenom to, co jim zákon povoluje, kdežto lidé a firmy mohou činit to, co jim zákon nezakazuje. A to se týká také státních symbolů, které se nesmí zneužívat nebo hanobit.  Fyzické a právnické osoby mohou používat státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv.

Každý, kdo úmyslně poškodí nebo zneváží státní symbol dopouští se tak přestupku a může být pokutován až 3000 korunami. Kdo z nedbalosti poruší některé z ustanovení zákona o používání státních symbolů, neoprávněně použije státní symbol, dopouští se přestupku a může být potrestán pokutou až do 30 tisíc korun. Příslušný zákon také uvádí, že pokud by byla vlajka na viditelném místě znečištěna nebo zničena, poté se jedná o hanobení.

Ano, na státní vlajce nemá být nic napsaného ani zobrazeného kromě zákonem stanovených atributů státní vlajky. V tomto případě mají neonacisté pravdu, ale…..Je to velké ale, které se velmi těžko prokazuje. Vzhled vlajky upravuje  zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky:

§ 4

Státní vlajka

(1) Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3.

(2) Vyobrazení státní vlajky je přílohou 3 tohoto zákona.

vlajka_vzhled1

Zákon totiž předepisuje  výše uvedený poměr šířky a délky státní vlajky. Mimo to zákon  rovněž říká jakou poměrnou část státní vlajky má zabírat ten či onen barevný pruh. Pokud vlajka neodpovídá těmto poměrům, poté se o státní vlajku nejedná a tudíž jakékoli teorie o hanobení jsou zbytečné.

Jinými slovy, všichni sportovní nadšenci používající státní vlajku jako  papír na psaní, se dopouštějí přestupků a takové jednání je v rozporu se zákonem. Pokud onen fanoušek hokeje nebo fotbalu tyto poměry změní, nebo pokud změní tvar vlaky například do podoby čtverce nebo jiného tvaru, pak se o žádné hanobení nejedná a nikdo se přestupku nedopouští ani omylem. Navíc výše zmiňovaný zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky uvádí barevné složení vlajky

Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky.

Pokud  na státní vlajce dojde ke změně barvy jednotlivých pruhů, poté se nejedná o státní vlajku a o nějakém přestupku nemůže být ani řeč. Takže tvrzení Tomáše Vandase jsou vratká jako Titanik na osudné kře smrti. Ze sedmi vystavovaných exemplářů vlajek bylo pouze u třech z nich dodrženo barevné, zákonem stanovené schéma vlajky. A pokud byl i u těchto vlajek třeba jen nepatrně pozměněn poměr stran nebo poměr jednotlivých pruhů, pak nedocházelo ani v tomto případě k žádnému protiprávnímu jednání.

Vandasova žaloba se vůbec nemusí zakládat na skutečnostech, protože k žádnému hanobení státních symbolů České republiky nemuselo docházet.