Židé v Súdánu

Benjamin Netanjahu nepocházel z Izraele, nýbrž ze severoafrického Súdánu. Je tragikomické, jak jednotliví politici zatajují svou minulost jen proto, aby mohli sami šířit a podléhat ultranacionalismu. Ostatně, Bibi není jediným Židem pocházejícím ze země Núbijců. Život Židů v této severoafrické zemi je pro většinu lidí zahalen oblakem tajemství a média raději o tomto tématu nehovoří. Zmínky o Židech žijících v Súdánu sahají až do devatenáctého století, do období bojů islámského reformátora a vojevůdce Al-Mahdiho, kdy v roce 1881 v největším městě Súdánu, v Omdurmanu, žilo přes 8 židovských rodin většinou sefardského původu.

Sefardští Židé jsou potomci Židů žijících až do roku 1492 na Pyrenejském poloostrově, odkud se později přemístili do oblastí Středomoří, Balkánu a Orientu. Sefardské Židy je možné potkat například také v Holandsku. Někdy se sefardským Židům říká ne-aškenázští Židé.

Nejznámějším sefardským Židem súdánského Omdurmanu konce devatenáctého století byl Moses Ben-Sion, syn rabína Mayera Bechor Coshti z Hebronu. Tehdy byli nuceni všichni Židé i křesťané v období obléhání Chartúmu Al-Mahdim v roce 1885 nuceni přijmout islám. Po konverzi na islám zahájil výše jmenovaný syn rabína s novým jménem Musa Basiyouni novou, doslova výtečnou kariéru. Záhy po konverzi k islámu byl nyní již Musa Basiyouni jmenován do funkce Mahdiho zástupce. Byl jeho důvěrníkem a finančním poradcem. Moses Ben-Sion se narodil v roce 1842 v Palestině a se svou ženou Turkishborn se odstěhoval do Egypta a později do Súdánu, kde byl roku 1880 jmenován zástupcem Egyptské obchodní společnosti. Dalším významným Židem pocházejícím ze Súdánu, je Eli Malka, autor knihy Jakobovy děti v zemi Mahdiho.

Narodil se v roce 1909 v súdánském Omdurmanu, ve kterém žil až do období své emigrace do Švýcarska, ze kterého později emigroval do USA. Malkův otec, Solomon Malka, byl dokonce v letech 1906 – 1949 vrchním rabínem v Súdánu a nechal vypracovat v hebrejštině ranou historii o původu a životu Židů v Súdánu. Bohužel se tato publikace do dnešních dnů nedochovala. Solomon Malka se narodil v Maroku a v roce 1878 emigroval do Palestiny, kde se připravoval na dráhu rabína. V roce 1906 byl poslán rabínem Eliahu Chazanem do súdánského Omdurmanu. Samotný Eli Mala získal katolickou výchovu ve svém rodném městě Omdurman a v Chartúmu. Středoškolské vzdělání dokončil v misijní škole “Church Missionary Society English Boys Boarding School” v Káhiře. A posléze byl přijatý na studium obchodu a obchodního práva na Comboni College v Chartúmu a Wolsey Hall v anglickém Oxfordu.

Po dobytí Súdánu Angličany v letech 1896 – 1898 se většina židovských rodin vrátila k judaismu. Stejně tak judaismus přijaly i nežidovské ženy Židů žijících v Súdánu. Ti Židé, kteří měli islámská jména a zastávali funkce, si svá poarabštěná jména nechali a funkce zastávali nadále tak jako před britskou okupací Súdánu. Dokonce někteří Židé u islámu zůstali a od té doby se neformálně rozlišovaly dvě skupiny Židů: Židé muslimové a Židé judaisté.

Po britském dobytí Súdánu, začalo v této zemi přibývat Židů. A to zejména z Egypta a Palestiny. V tomto období došlo  položení základů židovské komunity v Súdánu. Slavný Musa Basiyouni od roku 1908 až do období své smrti v roce 1917 zastával důležitou funkci v anglických análech označovanou jako “prezident pro život a pošty”. Basiyouniho rodina hrála v intelektuálním a vzdělávacím systému Súdánu velmi důležitou roli až do roku 1970, kdy židovská komunita přestala oficiálně existovat.

Židé neměli až do roku 1926 v Súdánu žádnou synagogu a modlitby se odehrávaly pouze v pronajatých prostorech. Za předsednictví Josepha Fortiho  v čele židovské obce v Súdánu, obec zakoupila malý pozemek na Victoria Avenue(později Kasr Avenue), na kterém postavila prostornou synagogu. Největšího rozmachu zažila židovská obec v Súdánu v letech 1930 . 1940, kdy sčítala až 1000 členů. Židovské organizace v Iráku, Egyptu nebo v jiných částech severní Afriky byly ve stejnou dobu mnohonásobně větší, ale i tato malá komunita si dokázala v Súdánu vybudovat relaxační, sportovní a rekreační centrum. Postavená synagoga byla vždy naplněna k prasknutí.

Židovská komunita v tomto období dokonce vytvořila sportovní klub fotbalistů a tenistů Sudan Maccabi sports club. Židé žili bez jakéhokoli omezení v té nejluxusnější čtvrti v Chartúmu. Se súdánskými muslimy se setkávali bez jakýchkoli potíží, dokonce muslimové i Židé pěstovali mezi sebou přátelské vztahy. Židé zastávali velmi významné funkce například na poštovním úřadě, v Národní bance Egypta, súdánském úřadu pasů a zastávali vedoucí funkce v Súdánu v súdánských a evropských společnostech. Židé také zastávali významné role právníků, lékařů….Tak například doktor Suleiman Basiyouni, syn Ben-Siona byl šéfchirurgem v Súdánské vládní chartúmské nemocnici. Dokonce i majitelé populární Gordon Music Hall v Chartúmu byli židovští uprchlíci z nacistického Německa.

Židé začali opouštět Súdán po vyhlášení jeho nezávislosti v roce 1956. Nová súdánská vláda ale podle historických pramenů nevystupovala proti Židům nepřátelsky. Arabsko izraelský konflikt o Suez neměl na státní politiku přílišný vliv. To jen Židé v Súdánu podlehli obecně zažitému šílenství strachu vyvolávaného zejména samotným Izraelem. Posledním předsedou židovské komunity v Súdánu v letech 1965 – 1970 byl Ishag Mousa El-Eini, který v sedmdesátém roce minulého století ze Súdánu odešel do Velké Británie.

Moderní politika Izraele ráda sděluje lidem, že muslimští vůdcové a politici se chovali a chovají k Židům zle. Jenže to není až zas taková pravda. Sayyid Abd al-Rahman, jediný přeživší syn Mahdího, ve své době jeden z přeních podnikatelů Súdánu založil politickou stranu Umma, která se stala dominantním prvkem súdánské politiky té doby. Byl nejdůležitějším muslimským vůdcem v Súdánu a jeho postoj k místním Židům a významným židovským rodinám byl více než tolerantní. Není pravda, že by Židé byli v této době nějak diskriminováni nebo snad pronásledováni. Mnoho súdánských Židů mělo blízko k židovské obci v Egyptě, ve kterém také mnoho súdánských Židů mělo rodinné kořeny.

SDÍLET