Pětiletý Chálid je předobrazem izraelského bezpráví

Fadel Jaber chtěl trochu vody pro svou rodinu. Počasí bylo spalující a izraelští okupanti opět schraňovali vodu jen pro sebe. Ti ozbrojenci s Davidovými hvězdami na prsou nedodržují žádná mezinárodní ujednání. Rezoluce OSN jsou společně s doporučeními mezinárodních organizací jako toaletní papír. Kolikrát byl blízkovýchodní spojenec země pruhů a hvězd upozorněn na porušování lidských práv?……Jakákoli výtka vůči izraelskému apartheidu je považována za projevy antisemitismu. Jenže je to opravdu antisemitismus požadovat rovnocenný přístup k obyčejné vodě?

Zpráva Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí na okupovaném území Palestiny(UN OCHA) jasně dokládá, že zabírání vodních palestinských zdrojů se děje protizákonně za podpory izraelského státního rozpočtu. Tel Aviv na jedné straně vede mírová jednání, aby na straně druhé destruoval Američany podávané záruky smíru. Protizákonně zakládané osady na okupovaném území si uzurpují stále více a více vody. Místní obyvatelé trpí a pokud se rozhodnou opatřit si vodu pro své blízké jiným způsobem, jsou ihned nelidsky a naprosto nepřiměřeně potrestáni hlídkami izraelské armády.

Fadel Jaber musel spolu s členy své rodiny přihlížet izraelskému rabování. Ozbrojenci izraelských obranných sil(IDF) se rozhodli v ranních hodinách rozebrat zavlažovací systém dodávající životadárnou tekutinu do blízkých palestinských polí. Obyčejný Arab, ten občan druhé a možná i třetí kategorie, nepotřebuje vodu. Zbytečně ji ubírá nový pánům z osad. Ti se posléze nemohou čvachtat v přeplněných bazénech, a proto se ihned po rozednění objevili okupanti přímo za dveřmi zkoušeného Palestince. Část příslušníků izraelských obranných sil rozebírala zavlažovací systém, zatímco ta druhá se vydala přímo do vesnice. Tak, jak je jejich zvykem, vtrhli nezvaní hosté  přímo do příbytků vyděšených vesničanů.

Mezi navštívenými domy byla také domácnost již zmiňovaného Fadel Jabera. Vojáci podle svědeckých výpovědí začali útočit na obyvatele domu, dokonce se terčem útoků staly nedospělé, naprosto nevinné děti. Když se Jaber se svým tchánem slovně zastali svého šestnáctiletého syna, byli nakonec oba dva bez jakýchkoli důvodů zatčeni a odvezeni pryč z vesnice. Oficiálním důvodem vojenského zatýkání bylo podezření členů palestinské rodiny z útoku na policii. Podle svědků však v daný okamžik ze strany vesničanů k žádnému útoku nedošlo.

Vojáci se chopili své tyranské role s nevídaným zápalem. Vlekli nelidským způsobem Fadela Jabera, stejně tak i jeho tchána, do připraveného  transportéru bezpráví.  A to všechno za doprovodu Jaberova pětiletého synka Chálida. Ten, naprosto vyděšený k smrti z obav o tatínkův život, utíkal za izraelskými vojáky. Křičel jako zběsilý, snad si ve své dětské naivitě myslel, že on sám dokáže svým odporem zachránit tatínkův život ze spárů zelených mužíčků.

[embedplusvideo height=”380″ width=”460″ editlink=”http://bit.ly/143Pzi3″ standard=”http://www.youtube.com/v/VcC1sXsu6Sw?fs=1″ vars=”ytid=VcC1sXsu6Sw&width=460&height=380&start=&stop=&rs=w&hd=0&autoplay=0&react=0&chapters=&notes=” id=”ep6708″ /]

Okupanti zase jednou zbavili důstojnosti a svobody dalšího nevinného Palestince. Je snad obyčejný zavlažovací systém přivádějící vodu do polí a palestinských domácností krádeží? A kdo tady krade? Jsou to Palestinci, jímž také voda podle mezinárodního práva patří. Nebo to jsou Izraelci, kteří si vodu přisvojili nezákonným způsobem?

Izrael kontroluje všechny palestinské zdroje vody na Západním břehu a v pásmu Gazy. Na Západním břehu používá Izrael na 80 % vody z Horské zvodně, která je jediným zdrojem podzemní vody v oblasti. Voda z této oblasti by měla být rozdělena rovným dílem mezi Izrael a Palestinu. Voda z tohoto zdroje nebyla v žádném případě rozdělována rovným dílem. Ostatně to také dokládá  zpráva Amnesty International z roku 2009, ve které je mimo jiné uvedeno nerovnoměrné rozdělování podzemní vody z této oblasti.

Průměrně podle odhadů je přerozdělováno Palestinci na 73 litrů vody denně, zatímco izraelský osadník dostává 242 až 211 litrů vody denně. Světová zdravotnická organizace přitom doporučuje minimálně přerozdělení 100 litrů vody denně. Tolik říká obecná statistika, jenže praxe říká v oblastech úplně něco jiného. Amnesty International uvádí ve své zprávě také velmi nízké množství vody poskytované Palestincům. Existují oblasti, kde Palestinec dostane ani ne 20 litrů vody denně. Lidskoprávní organizace B’Tselem hovoří dokonce o 191 238 palestincích žijících ve 134 palestinských obcích nemajících přístup k vodě. Dalších přibližně 190 000 Palestinců se nachází v komunitách s velmi omezeným přístupem k vodě.

Zpráva OSN uvádí 56 palestinských vodních zdrojů, které byly izraelskými osadníky zabrány. Čtyři z těchto vodních pramenů se nacházejí v tzv. zóně B, na které podle dohodě z Osla existuje palestinská civilní samospráva pod vojenskou izraelskou kontrolou. Ostatní Izraelem zabrané vodní zdroje nacházející se ve zprávě OSN pochází z tzv. oblasti C, která je pod totální izraelskou civilní a vojenskou samosprávou. Izraelská politika zásobování vodou, stejně jako bourání vodních děl postavených Palestinci, je protizákonná.

Palestinci žijí pod dennodenním pláštíkem beznaděje, ve kterém je  největším nebezpečím světovými velmocemi tolerovaná izraelská zlovůle nestarající se ani omylem o nějaká lidská práva PalestincůIzrael aplikuje systematický terorismus. Tato země vzešla sama z terorismu a za použití teroristických praktik polovojenských teroristických frakcí. Mnoho Židů považuje Izrael za fénixe povstávajícího z popela Osvětimi a nacházejí jej cestou ke zvládání Shoah. V této demagogické rétorice dochází v Izraeli k porušování dodržování vnitřních zákonů Izraele společně se soustavným porušováním mezinárodního práva, ve kterém se život za izraelskou obrannou zdí podobá životě v kriminále.

Pětiletý Chálid je předobrazem izraelského bezpráví.