Zákonná opatření Senátu jsou nástrojem pro další chaos nadvlády Miloše Zemana

Politici levice i pravice zneužívají občanské neznalosti Ústavy. V dlouhosáhlých vyprávěních volali po oddálení rozpuštění Sněmovny, zatímco ti druzí předběžně hovořili o zneužívání zákonných opatření Senátu. Demokracie na obou táborech skomírá pod náporem demagogie, kdy milovníci levice, či pravice důvěřují předem definovaným příběhům nemajících s realitou pranic společného. Rusnokova vláda “odborníků” je připravena s předstihem plnit Zemanovy příkazy. 

Zákonná opatření v Senátu

Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, náleží omezená zákonodárná funkce Senátu, který může přijímat zákonná opatření Senátu ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy. Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda a musí být následně schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další platnosti.

Zákonná opatření Senátu se stávají pro novou vládu Zemanovců doslova zaklínadlem. Rychle se něco prosadí, aby se později na první schůzi nové Sněmovny odhlasovala platnost Zemanova vidění světa. Najednou se použije něco, s čím nikdo nemá velké zkušenosti. Ministři, i když slíbili svou zdrženlivost, nechávají se dopředu slyšet, že neschválené právní normy prosadí formou automatických strojů z přeplacené koňské jízdárny. Jenže, jaké zákony jsou skutečně těmi, jež nesnesou odklad? Je to sociální oblast, oblast burzovního obchodování, prováděcí předpisy k občanskému zákoníku, novela zákona o obnovitelných zdrojích  nebo se jedná o zákon o poplatcích ve zdravotnictví?

Senátu v této době přísluší přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Přijetí zákonného opatření může Senátu navrhnout pouze vláda, která musí zdůvodnit, že jde o opatření, které nesnese odkladu

Dva různí právníci vám tuto definici vyloží dvěma různými způsoby. Který z nich je ten správný? Ve věci zákonných opatření neexistuje jednotný právní názor. Zákonná nařízení Senátu bude možné kdykoli napadnout, protože oponenti budou vždy tvrdit, že projednávaná právní norma snesla v době projednávání Senátem odkladu. Jinými slovy, společnost vůbec neví co jsou to bezodkladné zákony. Jsou to zákony pocházející z válečného stavu? Jsou to zákony, jejichž neexistence by vážně ekonomicky poškodila Českou republiku?……. Prezident Zeman se tak pouští do velmi nejistého procesu, jež ve svém důsledku může přinést ještě více chaosu.

Je tu poměrně velké riziko zneužívání zákonných opatření ve prospěch volebních plánů Zemanovců, oranžových socanů a třešničkových komunistů. Ti si nyní mohou udělat ze zákonných opatření nový předvolební nástroj agitace. Teoreticky k takovému zneužití skutečně může dojít. Když se v roce 1992 připravovala pravidla pro vytvoření Senátu, existovaly čtyři koncepce podoby druhé komory: Senát se měl zabývat výlučně právem soukromým, měl být komorou regionů, radou starších, případně brzdou a protiváhou k Poslanecké sněmovně. Nakonec  zvítězila poslední  čtvrtá koncepce, podle níž také Senát funguje.

Uplynulo více než dvacet let a Senát svou ideovou funkci pomocí zákonných opatření  zcela popře. Parlamentáři z Poslanecké sněmovny budou pomocí prezidenta ovládat Senát přesně tak, aby docházelo k plnění politických plánů parlamentních nalevo otočených stran. Se zákonnými opatřeními se vůbec nepočítalo. Horní komora Parlamentu byla nakonec zakomponován do Ústavy ČR jako kompromis, kde si každý si přišel na své. Stoupenci byli spokojeni, že vůbec byl zapracován do Ústavy, kritikům zase vyhovovalo jeho slabé postavení oproti Poslanecké sněmovně.

V rámci legislativy je přijímání zákonných opatření jednou z nejvýznamnějších pravomocí Senátu. Je to opatření, kdy Parlament nemůže vykonávat zákonodárnou funkci jako celek, jelikož byla Poslanecká sněmovna dávno rozpuštěna. Senát se tak stává “náhradním” zákonodárcem.

Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy

Senát nesmí přijímat zákonná opatření ve věcech státního rozpočtu. Je možné v zákonných opatřeních projednávat právní normy, jež budou mít na státní rozpočet vliv? Bude takové zákonné opatření v souladu s Ústavou? Opět na to neexistuje jednotný právní názor.

Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident republiky a předseda vlády. Vyhlašuje se stejně jako zákony.

Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další platnosti

Je vůbec reálné, aby poslanci na první schůzi skutečně s fundovaným prostudováním zákonných opatření nakonec krok Senátu posvětili? Nebude taková schůze spíše politickým rozkazem sekretariátů stran? Možná je takové schvalování zákonů běžnou rutinou, ale pro veřejnost takové schvalování zákonů vůbec nevypadá věrohodně.

 V případě zákonných opatření se Senát nemůže rozhodnout jimi nezabývat, jak je tomu u běžných zákonů. Senát ale může vrátit návrh zákonného opatření vládě k dopracování

I zde se nacházíme na velmi tenkém ledu. Ústava nic neříká o tom, jak moc může Senát svými pozměňovacími návrhy změnit návrh zákonného opatření. Jak dalece budou senátoři v pozměňovacích návrzích zákonného nařízení aktivní a do jaké míry se nechají instruovat vládou, případně prezidente republiky?

Zákonná opatření svěřena do rukou Senátu jsou pouze teoretickou možností bez jakékoli reálné praxe v prostředí České republiky.Opravdu je třeba užívat ta závažných nástrojů, jakými jsou zákonná opatření Senátu? Zákony lze v Horní komoře Parlamentu ČR projednávat v normálním režimu do té doby, dokud prezident republiky oficiálně nerozpustí Poslaneckou sněmovnu. Jakékoli povídačky ODS o tom, že s hlasováním o rozpuštění Sněmovny zaniká možnost projednávání zákonů v Senátu jsou totálně nesmyslné, nepravdivé a jsou stejně ideologické jako některá tvrzení levice.