Právo s Láskou si žádá apartheid

Právo s Láskou nabírá prazvláštních hodnot. Najednou jsou obecná klišé o normálních občanech měst brána jako holý fakt. jako kdyby se najednou někde v časoprostoru ztratily záběry z jednotlivých protiromských pochodů.  Jakékoli zkratky, kterých se pan Láska ve svém proslovu dopustil, mohou napomáhat extrémismu a usnadňují cestu k nic neřešícím nápadům politiků. Nelze o všech lidech vystupujících na protiromských demonstracích hovořit jako o obětech nehorázného chování minorit. Nelze o nich hovořit ani jako o “normálních občanech měst”.  Protože většina demonstrantů nepocházela ani z řad místních starousedlíků.

Známý advokát a představitel Transparency International na facebookové stránce Právo s Láskou vystupoval pěkně po politicku. Zapomněl na jakékoli transparentní smýšlení a tak trochu dal na obecný, mediálně známý názor. Politik nikdy nehovoří o skutečné pravdě. Politik hovoří o své pravdě, nebo o takové pravdě, která je obecně za pravdu považována. Přesně této ideové rovnici odpovídá Láskovo vyjádření se k protiromským pochodům. Ono je přeci jen snazší říct nedivím se obyvatelům měst a měli bychom s tím něco dělat, než tvrdit, že některé informace celostátních médií byly tak trochu zkreslené.

Sousedi Romů

Mám trochu pocit, že v době politické krize, podcenujeme krizi, která bují mezi „bílou většinou“ a Romy. Dokud společenský střet s Romy představovaly jen skinheadské bojůvky, nebylo to tak vážné. V každé společnosti se najde pár vymaštěnců, kteří musí někoho nenávidět a musí proti někomu „bojovat“.

Ale ve chvíli, kdy se k těmto holým a dutým hlavám připojují na demonstraci normální lidé, musíme zpozornět.

Zveřejněné záběry policie  jasně ukazují, že mnoho demonstrantů dokonce ani nemělo trvalý pobyt ve městě, kde demonstrace probíhaly. Tím méně mohli být účastníci oběťmi “cikánského” řádění v té či oné lokalitě. Převlečení náckové s batohy na zádech zalézali před kamerami do vchodů přilehlých domů, odkud byli obyvateli vyhazováni se slovy “co tady děláš, my tě neznáme”. I toto byli zajisté zkoušení, totálně rozčilení spoluobčané, nad kterými by se Láskova politika chtěla pozastavit. Chuligáni z hooligans, fotbaloví násilníci, náckové vydávající se za zdravotně postižené, mladíci pod vlivem návykových látek, alkoholem posilnění “turisté” s A. C. A. B. kérkami……ti všichni se  stávají těmi těžce zkoušenými spoluobčany, nad kterými bychom se měli ve jménu jejich ochrany pozastavit.

Já jsem několik let jako policista šlapal chodník a byl jsem s Romy v “kontaktu”. Proto si dokážu představit zoufalost lidí, kteří s nimi musí sdílet stejný životní prostor den co den. A mám obavu, že tito lidé nejsou chráněni. Zatímco na podporu romské menšiny je různých aktivistů a ochránců vidět a slyšet dost, nikdo nechrání “neromy”, kteří žijí vedle Romů. A kdo si to nezkusil, netuší, jak těžké to je.

Václav Krása se v mžiku mrknutí oka mění na klasického, rasismem ošlehaného politika. Právník z Transparency International si dokáže představit jak těžké to mají našinci s Romy v okolí. Už jenom proto by se měl každý z nás zamyslet nad utrpením chudáčka Wertera, tedy chudáčka Čecháčka, který je dnem i nocí obětí multinárodního soužití. Opravdu tato slova pan Láska myslí vážně? Strana Zelených nebude možná pravou volbou právnického esa z Transparency International. Ve Vandasově Dělnické alternativě, nebo dokonce v nové partaji Tomia Okamury hledají nové tváře nacionální politiky. Pan advokát měl možná své politické štěstí zkusit v jedné z těchto ultranacionálních partajích.

Já nechci kritizovat to, že se s problematikou Romů nic nedělá. Z toho prostého důvodu, že vůbec netuším, jak tenhle problém jako celek řešit.

Ale co cítím silně je skutečnost, že dokud se nenajde „globální“ řešení soužití Romů s bílými, pak je na místě alespoň lokálně chránit ty, kteří v prostoru „neřešeného problému“ musí žít.

Takže (byť pouze jako provizorní řešení) na ochranu těch, co vedle Romů žijí, klidně posilujme policejní hlídky, stavme zdi, zřizujme kamerové systémy, uklízejme ulice třikrát častěji nebo jim třeba dvakrát v roce zaplaťme lázně. Prostě dejme těm lidem vědět, že i o jejich problému víme a chceme jej řešit.

Kandidát do voleb za Zelené říká, že je normální předem každého Roma stigmatizovat. Zároveň nepřímo říká, že právo se má v policejní moci chovat k Romů jinak než k ostatním obyvatelům republiky. Ve stejném gardu to “rozjela” starostka Duchcova, která ve jménu “nulové tolerance” zavedla rasismus  do denní praxe městem provozovaných úřadů a institucí. V Duchcově dokonce v rozporu se zákonem docházelo k provádění domovních prohlídek v příbytcích Romů. Jak tohle může advokát vůbec požadovat? Dnes pan Láska hovoří o stigmatizaci Romů. Dnes pan Láska veřejně očerňuje někoho jen podle jeho etnického původu. Rom je předem v zájmu médií nepřizpůsobivý, a proto musí být ten Rom a jím obývaná území pod speciální kuratelou. Po podobné stigmatizaci volají například rasisté ze Strany svobodných občanů. Ti dokonce volají po policejním odlišování mezi Romem a neromem.

Neuděláme-li to, začnou tito lidé hledat ochranu u skinheadů, nebo demagogů, kteří jim nabídnou líbivé řešení (sice v praxi mimo jiné z faktických důvodů neproveditelné), jako je vystěhování Romů do jejich vlastního státu někam do Indie.

Veřejně je tedy nutné vytvořit ze státu společenství apartheidu podřadných a povýšených spoluobčanů?  Opravdu si pan Láska myslí, že by takové řešení vzalo vítr z plachet skinheadům? Romové mají také svá práva a nikdo nesmí nikoho předem obviňovat, či ho dokonce stigmatizovat jen kvůli jeho rasovému původu. Zakazuje to mezinárodní i národní právo a je to nelidské a nemorální. Nikdo, a tedy ani advokát Láska, nesmí požadovat rasistická řešení. Všichni Romové nejsou špatní, stejně jako všichni neromové nejsou špatnými.

Slova pana Lásky jsou velmi nebezpečná, protože veřejně známá osobnost navíc spjata s vysoce morální Transparency International navrhuje rasismus a stigmatizaci jako jedno z řešení. Pokud obecně uznávaná autorita prosazuje rasismus, poté tento rasismus nemusí být chápán jako rasismus, protože rasismus od člověka veřejně známého nikdo předem neočekává.