Protiromské pochody jsou výsledkem úpadku humanismu a základních hodnot společnosti

Čeští lvi jako největší bestie Hitlerova odkazu zaplavují ulice našich měst. Využívají sociálního a politického napětí k hrátkám extrémismu. Naše demokracie je velmi nemocná. Není schopna zastavit zombie minulosti, v rozšiřování neonacismu a hysterické nenávisti jinak lhostejné společnosti. Politici si hrají na tichošlápky, v médiích mají plná ústa o náckovských bojůvkách, zatímco v diskusních pořadech označují za jediné viníky nepokojů romské obyvatelstvo. Romové se z vůle populismu stali černými Petry. Černými kočkami přinášejícími smůlu jinak spořádanému společenství majoritářů.

Média s železnou pravidelností debatují o nepřizpůsobivých „cikánech“, zatímco zcela bez problémů pomlčí o minulosti organizátorů protiromských pochodů. Nikdo se nesmí dozvědět o grázlovi s bejsbolkou v ruce. Nikdo se nesmí dozvědět o školáčkovi z předměstí neschopného uhradit náklady na živobytí. Romové jsou odjakživa považováni za ty špatné. Cikán krade slepice. Cikán unáší děvčata gádžů, a proto musí být v zájmu majority regulován.

Československo záhy po svém vzniku vkročilo do cesty rasismu, kde Tomáš Garrique Masaryk připravil pomocí rasistických zákonů cestu k dnešním problémům. Společnost byla manipulována ve jménu politické korektnosti a ke stejné manipulaci dochází i nyní ve 21. století. Slabý stát, neexistence silné osobnosti, neschopnost občanských sdružení obhájit lidskost…..to všechno přispívá k nárůstu nacionalismu a radikalismu. Jako kdyby se opakovala devadesátá léta neschopných, kdy jednotlivé romské organizace představovaly sběrače dotací, a nikoli obhájce práv obyčejných lidí. Typickým příkladem je Strana rovných příležitostí, jež bez problémů zahájila neproduktivní diskuse s rasistickým poslancem Věcí veřejných.

Landova éra Orlíku, kdy Jiří X. Doležal se slávou sobě vlastní organizoval pogromy neonacistů, je díky Bohu pryč. Nyní přichází mnohem horší období, ve kterém primárním nebezpečím nejsou neonacisté jako takoví. Mnohem více nebezpeční jsou obyčejní majoritáři s citem a pochopením pro rasismus. Jsou metodicky vychováváni k nenávisti, případně k tolerováni nenávisti, protože tam v těch špinavých ghettech žijí špinaví cikáni zodpovědni za bídný život šlechetného majoritáře. Těch pár tisíc kindernácků probouzí v ostatních spící, či jen tak poléhávající rasismus. Z hlupáka povýšeného nad Romem se stává hlupák s ochotou hajlovat, protože strýček Vandas, nebo bestiální Jirka Šlégrů jsou těmi, kdo bojují za práva „přehlížených“.

Výrazy dříve používané v neonáckovských časopisech se obevují v celostátních médiích, prezident rovněž toleruje rasismus a ministr Pecina si notuje s rasistickou starostkou Duchcova. Za této situace Zadlužený nepřizpůsobivec Pavel Matějný z Chotěbuzi za podpory ostatních neonacistů organizuje pochody zla. Dělnická mládež nezaměstnaných hajzlíků startuje nenávist v důchodci z protější ulice. Lidé jsou často nevzdělanými a považují lidská práva za relikvii času. Obyčejnou nicotnost, v níž předsudky tvoří hlavní součást čecháčkovy povahy.

Všechny nacionalistické rozdíly – všechna tvrzení, že je někdo lepší než ten druhý jenom proto, že má jiný tvar lebky, má jinou barvu pleti nebo mluví jiným dialektem- jsou zcela falešné, ale jsou důležité tak dlouho, dokud v ně lidé věří. Proto je čas změnit víru v pochybné hodnoty. Měli bychom mít sen. Sen o společnosti, v níž být Romem nebude synonymem pro poníženost. Sen, v němž bychom měli požadovat nenásilnou cestu prosazování lidských práv. Měli bychom si vzít vzor v americkém hrdinovi lidství, Martinu Lutheru Kingovi, jež před mnoha lety zahájil globální cestu ke svobodě.

Celá léta se o rasismu mlčí. Někteří Romové dokonce glorifikují éru komunismu jako ráj romské existence, jako kdyby tito lidé zapomněli na to, kdo zahájil cestu ghetizace, kdo zahájil cestu k ponížené segregaci romských dětí na základních školách. Romové nesmějí mít krátkou paměť. Protože národ, který zapomněl na minulost, není připravený na budoucnost.

Je třeba budit k nenásilnému odporu. Je třeba otevřeně správnými jmény nazývat nebezpečí zla. Konkrétně ten a ten člověk může za tu a tu demonstraci. Ten a ten politik sympatizuje s tím a tím rasismem. Nesmíme se jako ochránci lidských práv bát postavit se zlu. Je třeba poukazovat na podstatu českého neonacismu a zároveň je třeba zahájit mediální diskusi k majoritě, jež musí konečně pochopit, že Romové nejsou ohrožením. Romové jsou součástí politického národa Čechů a jako takoví se nesmějí vymezovat vůči majoritářům, protože všichni jme na jedné lodi a všichni potřebujeme obhájit lidská práva.

Obce spolu se starosty zapomínají na své povinnosti a ze strachu z rozhodnutí krajských soudů raději jako nějaké automaty souhlasí s každým neonacistickým demonstrováním. Neonacisté využívají nejednotnosti výkladu práva, kdy není právně jisté, zda může být jedním z důvodů zákazu demonstrací osobní minulost svolavatelů protiromských pochodů. Je třeba skoncovat se slovíčkařením. Je třeba přimět demokratickými cestami politiky k plnění manuálů Ministerstva vnitra, jež předem radí a pomáhají politikům k ohraně křehké demokracie.

Protiromské pochody budou růst do té doby, dokud demokracie neřekne dost. Politické strany Romů společně s jejich občanskými sdruženími a organizacemi by měly ve společném úsilí tlačit na vládu, ministry, ale i krajské zastupitele k důslednějším dodržováním ústavy, zákonů a lidských práv. Je třeba  zahájit společný dialog důvěry. Je třeba se navzájem poznat. Je třeba zahájit nenásilný odpor vůči lhářům. Je třeba ukázat, že všichni jsme lidé. Tohle všechno je složitá cesta s mnoha překážkami a není možné vést separatistický odboj a přitom říkat, že hájíme lidská práva. Je snadné spadnout do špatných kolejí, protože cesta po kolejích dobra vyžaduje nebýt egoistou, nebýt diktátorem, protože je nutné mít přehled o milionech problémů.

Nepřizpůsobivci s hákovými kříži a Hagal runami vyhlašují válku společnosti, kde šlégrovská Rahowa není nic jiného, než fanatický pokus jednoho fanatika o nastolení dalšího reichu. Reichu, kde existují otroci a páni. Reichu, kde stařičký román Chaloupky strýčka Toma zažívá nová ztělesnění. Je tu nebezpečí v mnoha dalších obalových stranách extrémismu jako jsou Okamurovo Úsvit, Janečkova pozitivní deviace, Bobošíková a její nová partaj či Strana svobodných občanů přinášejících do společnosti nové podoby jihoafrického apartheidu, kde minority nemají právo na ochranu před jakoukoli diskriminací.

Je na čase odmítnout extrémismus a nahradit jej humanismem. Je na čase vést dlouhou cestu k přeměně smýšlení majority ve jménu lidských práv a hodnot dobra.