Rasismus byl, je a bude, ale nacismus nikdy nesmí dostat příležitost

Rasismus byl, je a bude, ale nacismus nikdy nesmí dostat příležitost. Konečně bychom se měli poučit z minulosti, kdy organizovaná nenávist způsobila smrt milionů. Nenávist a nedůvěra ke všemu neznámému je základem  pro vytvoření novodobého pekla na zemi. Rasismus jako takový se zažral do mysli většiny z nás. Ukrytý hluboko v povědomí trůní, je probouzen a posilován společenskými a sociálními událostmi kolem nás. Typickými urychlovači a osvoboditeli rasismu jsou neonacisté s hail pozdravy, kteří se v psychedelickém šílenství snaží jako draví supi urvat co nejvíce z těžkosti bytí většiny z nás. Je vysoká nezaměstnanost, ceny potravin a služeb rostou a neonacisté tak jako před mnoha desetiletími vidí v Romech jediné viníky všeho zla v zemi. 

Tábory MY a ONI nabírají do objemu a z malých izolovaných vesniček nesnášenlivců se stávají velkoměsta posilovaná rytíři zla. Linnéova typologie lidských ras získává na montrózních podobenstvích, kdy nepřizpůsobivý hulvát s exekucemi majetku je vydáván za slušného člověka. Nenáviděný Žid je nahrazen stejně nenáviděným “Cikánem”, proti němuž sluhové zla pořádají různé, rádoby lidové veselice. “Cikáni do práce, Čechy Čechům, Kdo neskáče není Čech” zní v posledních letech českými, moravskými i slezskými městy. Neonacistická masáž vychovávající sociálně slabé majoritáře k nekonečné nenávisti naštěstí nabírá na klidu. Zatím to vypadá, že lidé po dlouhodobé spolupráci s vyznavači runových symbolů pochopili, že hloupoučké pochody Pytlů, Vandasů i Matějných nepřinesou vůbec nic.

Majoritáři se neproměnili v novodobé Budhy. Neprozřeli a neuviděli jedinou pravdu humanismu. Jejich skrývaný rasismus si žije nadále svým životem. Romové se budou stále setkávat s rasisme na trhu práce, budou stále vyháněni z restaurací, budou stále oběťmi dehonestujících názvosloví a podobenství………

Násilný rasismus se stává okrajovou záležitostí. Je doménou neonacistů, kteří s oblibou pomocí bejsbolek, nožů či jiných zbraní “bojují” proti svému ideovému nepříteli. Jsou to také neonacisté, kdo v majoritě vyvolávají stejné touhy po fyzickém střetu většinového obyvatelstva s Romy. Neonacistická lůza působí díky neexistenci všeobecně uznávaných autorit  k radikalizaci nálad.

Najednou se skrytý rasismus, s nímž se každý představitel majority potýká každý den, mění v rasismus otevřený, kde dochází k eskalaci všech negativních nálad a postojů. Tichá matka dvou dětí se ujímá transparentu s neonacistickou tématikou a je ochotna skandovat stejná hesla, jaká ještě před mnoha lety vykřikovali pouze holohlaví plešatci.

Podvědomě rasisticky laděná majorita se stává otrokem a sluhou neonacistického scénáře, kdy díky neschopnosti státu, špatné sociální a společenské politice vypadají v očích nepřemýšlejících spoluobčanů neonacisté jedinou cestou změn.  Majorita se ocitá v období ztráty základních hodnot, kdy je humanismus a kulturnost každého z nás odsouván  před cenou peněz a majetku do absolutního pozadí. Všichni musíme být trendoví, všichni musíme mít peníze a určité postavení, zatímco zapomínáme na osobní zodpovědnost každého z nás za tuto společnost, za tento stát. Koupeme se v egoismu, v němž nás nezajímá, jestli soused odvedle s odlišnou barvou kůže není uzurpován většinovou společností. Nezajímáme se o to, jestli politická reprezentace nevede nacionální politiku namířenou vůči minoritám a ostatním lidem. Zkrátka se nezajímáme o ostatní, pokud se sami máme dobře. A pokud se dobře nemáme, hledáme viníky a pokud k nalezení viníků přispějí extrémisté nebo radikálové, raději ani nevnímáme, kdo v pravý okamžik přináší naše vlastní pravdy egoismu.

Český národ nikdy nedokázal použít sebereflexi ke svému zdokonalení. Nejinak je tomu i dnes, kdy si navzájem majoritáři nalhávají, že zrovna oni nejsou těmi hloupými rasisty. Bohužel, většinou jimi jsou. Český rasismus tady je dlouhou dobu. Ve středověku konaly protiromské i protižidovské pogromy. Tehdy neexistovali neonacisté ani nacisté, přesto docházelo k rasově motivovaným vraždám desítek, či stovek Romů a Židů v jeden jediný den vyhlášeným vrchností zemí českých.

K přeměně skrytého rasismu většiny obyvatel do podoby otevřeného násilí je třeba několik faktorů:

  1. Existence slabého a neschopného státu
  2. Špatná ekonomická a sociální situace větší části majority
  3. Absence veřejně uznávaných osobnosti, jež by vystupovali proti rasismu a neonacismu
  4. Absence občanských aktivit a organizací, jež by nutily politiky k dodržování lidských práv a sociálně příhodných programů
  5. Existence urychlovačů nenávisti a hlasatelů rasové nesnášenlivosti
  6. Dlouhodobě beztrestná prezentace neonacistických a rasově závadných lží, jež se posléze stávají mediálně a celospolečensky přijatelnými pravdami (tím se posouvá milník demokracie k polodiktatuře a následně k diktatuře)
  7. společnost hrubne a díky extrémistům a neonaistům dochází k dalším přijatelným formám nenávisti, kterou může být fyzické násilí. Zprvu k násilí klesnou ti nejvíce sociálně slabí a nepřemýšlející až nakonec k násilí sáhnou i ti ostatní.

Ten pátý díl je v celé skládance velmi důležitý:

  1. Jsou to ti náckové a další extrémisté, kteří se snaží dostat do parlamentu.
  2. Neonacismus je velmi nebezpečný, a to ve všech možných formách a podobách.
  3. Nácek se snaží se kousek po kousku vytvářet v lidech dojem stále většího ohrožení majority.
  4. Vyvolává v lidech pocit ohrožení, který nakonec omlouvá jakékoli projevy rasismu a násilí páchaného vůči společnému nepříteli.
  5. Nácek přichází, aby pomohl ohroženým lidem a je tak vytvářen dojem jediné pomoci těžce zkoušené majority, jež je ničena společným nepřítelem .
  6. Nácek přichází, aby vytáhl z podvědomí většiny obyvatelstva doposud ukrývaný rasismus, jež se u mnoha majoritářů dere na světlo světa v podobě různých diskriminačních jednání.
  7. Nácek eskaluje dění, aby on sám dostal v demokracii větší mandát ke svým činům.

Neonacistická scéna se učí od svých kolegů v Německu. Vedení naci partají a dokonce i vrcholní představitelé těchto spolků zla se chovají decentně, slušně a veřejně by nikdy vůči Romovi, Arabovi homosexuálovi či někomu dalšímu nevystoupili. Jednají slušně, protože hrají hru.  Tu hru, kde někteří naletí a  budou veřejně hlásat, že neonacisté nejsou největší zlo, protože jsou slušnými  pouze chtějí změnu ve společnosti, s níž každý nemusí souhlasit. A o to neonacistům jde především. Jsou to hry s demokracií, hry s pocity, kde se plány neonácků ukrývají za paravanem podivné veze demokracie.

S náckem se Rom nebo jiný představitel minority setká jen zřídkakdy, zato s rasistickým majoritářem se setkává každý den, každou minutu, každý nádech………je snad proto představitel rasistické majority mnohem horším zlem než hajlující neonacista? Obě dvě skupiny obyvatel jsou velmi nebezpečné. Majoritář se skrytým rasismem je každodenním nebezpečím pro jednotlivce, kdežto neonácek je nebezpečím pro větší skupinu obyvatel a dokáže přivést majoritáře do opravdového stavu násilí, kdy může jednotlivcům jít o zdraví či o život.

Rozhovory o tom, kdo je horší nebo lepší, jestli nácek nebo maoritář se skrytý rasismem…..to je pouze debata, v níž se ukrývá egoismus, , upřednostňování svých zájmů svého ohrožení nad zájmy a ohrožení větší skupiny obyvatel. Rasismus tady byl, bude a stále je. Proti skrytému rasismu majority je nutné bojovat například s pomocí socializačních programů, kdy se majorita pozná s minoritou a kdy si konečně oba dva zdánlivé tábory začnou rozumět, začnou spolu diskutovat. Proti neonacistům je třeba bojovat všemi nástroji demokracie.