Cesta k rekonstrukci státu, tedy zničení demokracie, je otevřena

Největším nebezpečím pro demokracii jsou snahy o rekonstrukci státu. Zrekonstruuje se ústava, asimilují se cizinci a nakonec jakékoli demokratizační prvky tak nějak vyšumí mezi tóny ultranacionálních požadavků populistických politiků. Je to, jako kdybychom se navraceli v Bartošově proslovu zpátečníků do dávné minulosti, kdy si majorita vytváří svět pro sebe a zapomíná na ty ostatní, co pomoc nezbytně potřebují. 

Zatímco Vandasovi rasisté zažili zcela zasloužený propadák, ultranacionální snahy Tomia Okamury získaly na důležitosti. Nyní se nejedná jen o projekt populistického senátora a blogera Okamury z dálného Kjóta. Do poslaneckých lavic tak jako v jihoevropském Řecku zasednou Úsvitáři. Nastoupí do úřadů také unisono hromadnými dopravními prostředky, tak jak se tomu stalo u jižních sousedů? Voliči sedli jako mouchy na lep pseudodemokratizačním snahám švýcarské demokracie uprostřed středoevropských hrovzdů. Zatímco horská zemička bankovnictví, sýrů a čokolád přemýšlí nad otázkou zpřísnění svého referendy nabytého systému, my jako zdární demokraté děláme pravý opak.

Vytváří se tu prostředí k nahlodání již tak vratké demokracie. Toužíme snad jako národ po hungarizaci českého prostředí, kde hlavní slovo má církev a lidská práva jsou omezujícím fetišem minulosti? Jako společnost koketujeme s diktaturami, zahráváme si s ohněm, který se může vymknout kontrole. S rekonstrukcí státu začal prezident Miloš Zeman, když zkoušel zavádět principy republikánskánství.  ČSSD se dočkala svého prvenství, zatímco její plány zcela jasně hovoří o zvyšování příjmů nejchudších, zvyšování cen elektřiny, vody, účtů za telefon a dalších položek účtovaných ekonomickými giganty republiky.

Sociální demokraté nebudou stát v cestě Zemanovského prezidentství a republika se tak stává loutkou v rukou Hradu. Správné a proveditelné bude to, co bude v souladu s myšlenkami Miloše Zemana. Nacionální myšlenky plné hesel “Nic než národ” opět jako mumie ožijí a stanou se součástí mnoha vládních i poslaneckých návrhů. národ si žádá odebrání práv menšinám………národ si žádá více přímé demokracie…….národ si žádá…..ale ve skutečnosti se o žádný národ nejedná, je to pouhý substitut, levná hračka v rukou populistů, jež jsme si zvolili do vedení státu.

I když se neonacisté Vandasova týmu, extrémisté z Machova pluku (ne)svobodných do Sněmovny nedostali, je tu Úsvit Tomia Okamury, jež bez problémů naplní vlhké sny kdejakých extrémofilních bytostí. Bude se veřejně hovořit o matkách samoživitelkách jako o zbytečných vyžíračích státní pokladny? Poslanecká sněmovna, tak jak vzešla z těchto voleb, není zárukou ochrany lidských práv. Není dokonce ani zárukou ochrany demokracie.

Zatímco ultranacionalisté a jejich vlhké sny o “přímé demokracii” získaly zelenou, Romové zažili volební propadák. Doplatili na roztříštěnost, naivitu a přílišnou důvěru noha Romů v KSČM a ČSSD. Tyto dvě strany přitom pro Romy nepřinášejí a nikdy nepřinesly nic zázračného. Romská demokratická strana zahájila startovní průzkum voleb ve dvou krajích, zatímco hecovala Romy k volení právě jejich partaje. Vznikal tak chaos, ve kterém se po právu mnoho Romů může cítit podvedeno jednáním strany. Byli naváděni k volení nevolitelných(z matematického, nikoli ideového hlediska), i když volební program Romské demokratické strany byl více než zajímavý. Strana rovných příležitostí reprezentována homofoby a rasisty rovněž nezískala žádný mandát v trikotu Strany zelených. Extenze zelenkavých ikonek facebookových účtů měla pouze virální, nikoli však praktický dopad. Podobně skončili romští kandidáti na kandidátkách ostatních stran.

Špatný výsledek voleb přesto všechno nabízí také kladné výsledky……Dělnická strana sociální spravedlnosti nedosáhla ani jednoho procenta a nedostane tak státní příspěvek za obdržené hlasy. Je to malé zadostiučinění pro většinu normálně smýšlejících lidí, kteří nad kroky Vandasovců zcela zaslouženě kroutili hlavou. Pohrobci rasismu se před volbami dmuli pýchou nad čtyřprocentním výsledkem, zatímco skončili s výsledkem 0,86 % což je 42 906 hlasů. Přesně tolik rasistů nemá problémy se šachovým rozdělováním společnosti na bílé a černé, kdy je správné ponižovat a uzurpovat ty černé, jako méněcenné solitéry společnosti.

Docela úspěšnými byli také Piráti, kteří získali mnohem více hlasů než Machova Strana svobodných občanů. Obě dvě partaje sice překročily magickou hranici 1,5 % hlasů a dostanou za každý hlas 100 korun, ale Piráti s mnohem menší předvolební agitací dokázali mnohem víc než ultranacionální kvaziverze extrémistů Strany svobodných občanů.

Jak nakonec pochopit výsledek voleb? Je tu potencionální ohrožení demokracie, jemuž může oponovat pouze občanská iniciativa v občanských organizacích. Jelikož tyto organizace nejsou zrovna v České republice nejaktivnější, lze očekávat velmi vážné ohrožení lidských práv, demokracie i obyčejných postojů ve společnosti.