Hon za romskými blonďáky s modrýma očima není nic jiného než hysterie plná rasismu

Policie v Řecku zabavila blonďatou holčičku romskému páru, a proto se celý zbytek světa musí chovat jako jedna velká globální rodina rasistů? Najednou všichni porovnávají vzhled romského dítěte podle jednoho unifikovaného vzoru. Má černé vlásky s černýma nebo hnědýma očima, tak potom je všechno v pořádku. Ale jakmile bude mít takové děcko blonďaté vlasy nebo modré oči, bude ihned na seznamu potenciálně unesených dětí. V Gambii, v Pobřeží slonoviny a v dalších státech Afriky jsou blonďatí černoši pronásledováni a podezříváni z čarodějnictví…Evropa je s mnoha vyspělejšími státy světa pokrokovější a čarodějnictví nahradila dětskými domovy a mnohdy zbytečně zahajovanými trestními kauzami. Musí romští rodiče blonďáků a neromsky vypadajících potomků před policií prokazovat své rodičovství DNA testy? Bude to další zákonná výbava minorit?

A kam daleko jsme ochotni jít? Jak blízko nebo daleko jsme od nějakých nášivek na oděvech Romů? Svět není výlisek z pásové výrobny a každý z nás je rozdílný. Proč jsme se dali na uniformní vnímání světa, kde rozhodujeme na základě předsudků? Něco je patřičné, protože to patří do správné škatulky rasové předpojatosti, kdežto všechno ostatní je špatně, protože to majorita nemá s čím adekvátně porovnat? Právě v tento okamžik nejde o nic jiného, než o střet předsudků, reality a veřejně tolerovaného rasismu.

Jde o nezákonnou kriminalizaci minorit, další oprašování pradávných báchorek o romských povozech a Romkách kradoucích kromě slepic také malé děti. Takové zvěsti byly populární v 19. a 20. století, kdy se právě také kvůli  předsudkům Romové strkali daleko za města. “Pohlížejte na Romy skrze prsty, protože mohou ukrást dítě”, jako kdyby se v majoritně pojaté společnosti zabydlela tato silně xenofobní myšlenka. Je to paradoxně politicky přijatelný způsob přemýšlení, v němž se mohou úspěšně odůvodnit chyby politiků. Stane se společenským standardem odebírání “nestandardně” vypadajících dětí minorit?

A mohou se cítit bezpečně na ulicích modroocí Romové? Je to radikální smýšlení o radikálním chování státních a bezpečnostních orgánů jednotlivých zemí……jak vůbec mohlo v Srbsku dojít k pokusu o únos nesnědého romského dítěte skupinou mužů? Byli to rasisté, nebo podlehli mediální masáži v nacionálně napjatém státě Slovanů? Srbsko je samo o sobě známé politickou podporou neonacistů a různých extrémistů, kdy radnice otevřeně spolupracují s jednotlivými polovojenskými i dalšími rasisticky laděnými skupinami obyvatel. Bohužel podobná hysterie panuje také u nás v České republice, kdy jsou Romové legitimováni policií, pokud do školky vedou neromské dítě. Najednou se  kamarádská výpomoc s doprovodem děcka do školky může stát něčím neadekvátním……takové případy existují, i když nejsou medializované.

Kam jsme se to dostali? Budeme najednou posuzovat kdo může mít jaké potomky? Budeme podezřívat všechny manželské a milenecké páry Romů z únosů? A koho dalšího ještě zahrneme do stavu podezřelých? V Irsku se dopustili také dvou přehmatů vůči dvěma romským rodinám…….podlehneme stejné mánii, novodobému honu proti Romům?