Otroctví stále existuje, pouze média ho často ignorují

Otroctví není problémem minulosti. Přežívá jako zkázonosný mor po celém světě. Touha po levné pracovní síle neomezené jakýmikoli zábranami ničí a totálně bortí jakékoli zásady humanismu. Člověk se najednou stává strojem, se kterým se může zacházet podle libovůle moderního otrokáře. Lidské bytosti jsou okovy přivázáni k pracovním ponkům, u nichž musí chtě nechtě strávit patnáct i více pracovních hodin. Často mají nárok jen na ledovou podlahu vzdálenou pár metrů od každodenní dřiny. Otrocké práce tak například v asijských zemích využívají nadnárodní oděvní, potravinářské, farmaceutické, chemické či strojařské společnosti. Do Evropy a na americký trh se dostává levné zboží, zatímco zručný dělník tiše ve skrytu nezájmu umírá hlady, žízní a nedostatku lékařské péče. Stále častěji jsou lidé prodáváni jako maso na krámě. V “zázračné” Číně doslova raketovou rychlostí roste obchodování s dětmi, kdy jsou mladé životy využívány k práci, sexuálnímu otroctví či obchodování s lidskými orgány.

I taková je podoba globalizovaného světa, v němž “peněz je málo a lidí naprostý přebytek”. Mnoho vlád tento trend toleruje, i když zcela přesně vrcholní představitelé států vědí, kde, kdo a jak takový byznys provozuje.

Globální index otroctví, vytvářený australskou lidskoprávní organizací Walk Free Foundation, hovoří přímo o více než 29,8 milionech moderních otroků.

Index sleduje stav  moderního nevolnictví ve 162 zemích světa a nejhorší výsledky tradičně vykazují Haiti, Indie, Nepál, Mauritánie, Pákistán, Čína, Etiopie a Nigérie. Jenom ve více než miliardové Indii je 14 milionů moderních otroků.V indexu jsou země seřazeny od největší po nejmenší míru moderního otroctví, takže 1. místo znamená nejhorší umístnění, zatímco 162 je umístnění nejlepší.

Moderní otroctví se vyskytuje v těžko přístupných oblastech, nebo je vnímáno jako součást soukromé a veřejné sféry, do níž je nemravné jakkoli zasahovat. Viz. například Saudská Arábie, kde je rasově pojatým wahhábismem vnímán každý cizinec jako ponížený bezvěrec bez praktické naděje na spravedlnost. Bohaté rodiny tak často tyranizují indické služebné….seberou jim veškeré cestovní doklady a jednají s nimi jako s domácími otrokyněmi hodnými k pobavení pána domu i veškerého dalšího osazenstva domácnosti. Režim se oficiálně snaží toto bezpráví odstranit, ale v praxi je to také ten stejný režim, který celou nezákonnost kryje svou slepotou a nezájmem. Saudské Arábii v Globálním indexu otroctví náleží 82. příčka a stojí si tak paradoxně mnohem lépe než například sousední Irák(104. místo), Jemen(92. místo) či Omán(99. místo).

Česká republika není v evropském měřítku zrovna na lichotivém umístění. Nachází se na 54. příčce hned za Albánií a Černou horou. Takové Slovensko se umístilo o sedm příček výše na 61. místě. Nejlépe se tak jako vždy umístila Velká Británie, Irsko, Island, Švýcarsko, Švédsko, Norsko a další……

nucena_prace_evropa
Zdroj: Globální index otroctví za rok 2013

Jak již bylo řečeno, jednou z hlavních forem moderního otroctví je “Nucená práce”, jíž je podle úmluvy Mezinárodní organizace práce(ILO) jakákoli práce nebo služba vyžadovaná od kohokoli pod hrozbou trestu, ke které se daná osoba nenabídla dobrovolněBěžné formy nucené práce lze nalézt v nedostatečně regulovaných nebo pracovně náročných odvětvích, jako je například zemědělství, rybolov, stavebnictví, výroba, domácí práce nebo sexuální průmysl.

Zpráva Mezinárodní organizace práce dokonce hovoří o několika druzích nucené práce.

Obecně se odhaduje, že přibližně přes 21 milionů lidí jsou oběťmi tzv. dlužního otroctví, kdy se jedinec stává otrockým dělníkem za účelem splacení nějakého úvěru.

Chudý, často nevzdělaný jedinec se nechá napálit a spadne do těžké situace, kdy je najednou místo peněz po člověku požadována práce za žádný plat bez jakýchkoli nároků na odpočinek. Asijská rozvojová banka odhaduje, že například v Pákistánu je na 1,8 milionů takových dělníků, a to především v zemědělství, rybolovu a výrobě cihel v cihlových pecích. Zpráva OSN z roku 2010 dokonce hovoří o venkovských oblastech v Brazílii, kde je mnoho chudých lidí podvodníky lákáno k práci do vzdálených oblastí. Oslovený dělník dostane naslibovanou velkou mzdu a budoucí zaměstnavatel dokonce takovému uchazeči poskytne půjčky na dopravu a jídlo, aníž by jakkoli vysvětlil jakým způsobem budou půjčky spláceny. Dělník se dostane na místo práce, avšak je pomocí nátlaku nucen kvůli domnělé půjčce pracovat zdarma bez nároků na jakékoli ohodnocení. Podobné případy jsou popisovány také v Bangladéši, kde desítky tisíc lidí z venkova, včetně dětí, jsou nuceni k práci v doslova nelidských podmínkách. Děti a ženy jsou často zneužíváni jako služebnictvo bohatých Bangladéšanů a jsou vystaveni nelidskému zacházení, jež občas končí smrtí utýraného služebníka.

 Další součástí moderního otroctví je obchodování s lidmi. 

Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu definuje obchodování s lidmi jako “najímání, přepravování, převádění, přechovávání nebo přijímání osob, a to prostřednictvím hrozby silou nebo použitím síly nebo jiných donucovacích prostředků za účelem vykořisťování.

Jak již bylo v úvodu článku řečeno, hlavními oběťmi obchodování s lidmi jsou převážně dětiMezinárodní úřad pro migraci odhaduje, že jen v africkém Beninu je více než 40 000 dětí obětí obchodu s lidmi. Mnoho dětí je prodáváno z venkova do měst či příměstských oblastí, kde se tyto děti stávají lacinou silou v podnicích, či sexuálními hračkami v rukou pedofilních zhýralců. V Indii a Číně je obchodování s dětmi často předmětem organizovaného obchodu s orgány, kdy je děcku vyjmuta ledvina, plíce, srdce, či jiný orgán a mrtvé tělíčko je posléze vyhozeno buď na skládku, je spáleno nebo vyhozeno z jedoucího auta jen tak na rušnou ulici. Chudí rodiče s více jak jedním dítětem mnohdy prodají jedno ze svých dětí pro peníze na uživení zbytku rodiny. Takový otec nebo matka často vůbec netuší, že prodávají potomka jako zásobárnu orgánů. Myslí si, že dcera nebo syn bude sloužit jako sluha v domácnosti svého pána.

 Velmi rozšířeným znakem moderního otroctví je vynucované nebo otrocké manželství.

Takové manželství nastane, když jedinec nevstupuje do manželství se zcela svobodným souhlasem. Takovou formu manželství považuje Dodatková úmluva o zrušení otroctví z roku 1956 za nezákonné.

Otrocká manželství jsou velmi častá v některých afrických, arabských i asijských zemích, kdy je rodiči dcera bez jejího souhlasu prodána ke sňatku za předem vybraného ženicha. To se děje například ihned po porodu či v období pubertálního vývoje potomka. V některých kulturách se dokonce žena dědí po úmrtí jejího manžela….i takové počínání je z pohledu mezinárodního práva nezákonné. V takovém manželství velmi často dochází k násilí, které může skončit až úmrtím zakoupené manželky. Velký problém s domácím násilím má například pro Evropany exotický Bhútán,  v němž doslova raketovou rychlostí roste u manželů alkoholismus a s ním ruku v ruce následuje agrese namířená přímo proti ženskému protějšku v rodině.

Snad nejhorší součástí moderního otroctví je otroctví páchané na dětech, které jsou stále častěji vykořisťovány a zneužívány například v ozbrojených konfliktech.

Člověku na mysli vytanou smutné fotografie z Konga, Ugandy, Rwandy, či Súdánu, kdy jsou děti ničeny v dětských armádách jako bezlítostné mašiny na zabíjení. Například na rozvráceném ostrovním státě Haiti jsou děti z venkovských domácností posílané do města na práci. Malý lidský tvor tak ztratí jakékoli dětství a stává se obětí těžké práce v bohatších rodinách. Dochází tak podle Globálního indexu otroctví k využití jednoho haitského dítěte z deseti. Dětská práce je známým pojmem v Indii, Bangladéši, Pákistánu, Šrí Lance, Malajsii, Indonésii, Laosu, Vietnamu a mnoha dalších zemí světa. Dětskou práci vykonávají protizákonně také děti v Číně, kde pracují v továrnách mnoha zahraničních společností. Viz. například skandál s firmou Adidas a dalšími. Dětská práce je údajně také využívána ve zlatonosných, měděných, uranových a dalších dolech v rozvrácené Demokratické republice Kongo, kde i přes mezinárodní zákaz obchoduje mnoho světoznámých zahraničních organizací a společností.

 Poslední variantou moderního otroctví je otroctví jako takové, kdy je osoba nebo skupina osob považována za majetek vlastníka, je s nimi obchodováno a často tito lidé nemají žádná práva, dokonce ani právo na život. 

Potomci takových otroků se narodí zotročeni a musejí sloužit svému pánovi dál jak bylo zvykem jeho předků. Je to stejný typ otroctví, proti němuž bojoval američtí odpůrci otrokářství před dvěma staletími. Velmi rozšířená praxe otrokářství je rozšířená v africké Mauretánii, kde se podle odhadů Globálního indexu otroctví odhaduje na 140 000 – 160 000 otroků. Otrokářství je v Mauretánii považováno od roku 2007 za trestný čin, přesto doposud nebylo vymýceno. Za necelých 6 let stanulo v Mauretánii před soudem za otrokářství velmi málo lidí. Je známo pouze sedm případů, které obvykle končily jen několikaměsíčními tresty a velmi nízkou pokutou. Otroky se také stávají uprchlíci z nedalekého Mali. Přišli do nové domoviny hledat pomoc a jediné co dostali, bylo otroctví, bití, hlad, nedostatek lékařské péče a ohrožení smrtí ze strany otrokáře.

Tento svět je opravdu velmi zvláštní, když dokáže svrhnout vládce států……když dokáže létat do vesmíru, ale nedokáže ukončit trápení a soužení milionů lidí. Dojde někdy ke zničení všech forem moderního otroctví?