Projevy Tomia Okamury se náhodně stále více podobají myšlenkám Benita Mussoliniho

Tomio Okamura si hraje na diktátora. Možná poslechl hlasu svých čtenářů a pokouší se vyhrabávat z říše mrtvých šéfa italských fašistů. Slova Benita Mussoliniho se čím dál více podobají hláškám zlínského senátora. Jeho poslední perla: “Poslanců je zbytečně moc a stojí nás zbytečně moc peněz” se nadmíru podobá verbálnímu projevu Duceho při zakládání Velké fašistické rady(Gran consiglio del fascismo), která od roku 1928 převzala řízení státu. Historie se opakuje a spolu s ní se opakují jako přes kopírák jednotlivé nápady politiků, kde autokratické vládnutí a preference zájmu celku nad zájmy jednotlivce představuje alfu a omegu nového stylu politiky.

Za několik málo dnů začnou parlamentní volby a stále více lidí akceptuje princip silné ruky, aníž by s sami uvědomili, co všechno taková vláda znamená. Zatímco podhoubím italského fašismu bylo “zmrzačené” vítězství uzavřené Londýnskou smlouvou z roku 1915, českým podhoubím pro blíže nespecifikovanou formu diktatury je špatná sociálně-ekonomická situace podepřená zaslepeností a sobeckostí mnoha Čechů, kteří bez vrásek na čele sledují počínání neonacistů a radikálů. Mnozí ze spoluobčanů dokonce podlehnou nemocí ovčích stád a přidají se aktivně k hulákajícím šílencům.

Tomio Okamura působil v Holešovské výzvě, jež se bez jakýchkoli problémů pokoušela o spolupráci s Vandasovou stranou rauíbířů. Byl to především Vít Bárta, kdo se  v neoficiálním spolku revolucionářů ohradil proti takovým praktikám a holešováci se následně kvůli diktátorským praktikám Věry Řezníčkové rozpadli do polomrtvého stavu.

Politik úsvitářského hnutí posílá na výsluní nejrůznější extrémisty, o nichž se snaží hovořit jako o nové síle lepší demokracie. Přitom například Moravané nejsou nic jiného, než další extrémisté v řadě, o nichž se z historie běžně ví, že měli spojení s neonacistickou a jinou ultranacionální sebrankou. Bude se názor Tomia Okamury blížit k názorům Lenina, který po dlouhém vysedávání v parlamentu vstal a prohlásil, že zruší poslaneckou sněmovnu, protože poslanci jsou ztrátou času? Fašistický program Benita Mussoliniho byl nesourodým konglomerátem radikálně levicových a ultranacionalistických požadavků. Nedávno se politologové vyjádřili k okamurovské politice jako o rendlíku pejska a kočičky. Nechť s vnímavý čtenář udělá sám svůj obraz o tom, jak vypadá recept populistického blogera Tomia Okamury.

Vyjdou na světlo světa také Zmocňovací zákony posilující vliv Úsvitu Tomia Okamury? Budou následovat modifikace volebního zákona, nebo dekrety s mocí zákona?

Okamura chce snižovat počty poslanců na úroveň zaniklých krajů. Rakousko, které má o dva miliony obyvatel méně než Česá republika, má 183 poslanců……je  Česká republika tolik odlišná od sousedního Rakouska? 200 poslanců není moc. Možná by se dalo hovořit o zavedení lichého počtu na 199 kvůli možným plichtám, které následně vznikají kvůli sudému počtu zákonodárců.