17. listopad je mementem selhání nás všech

Dnes je 17. listopadu. Památný den, jehož odkazu zneužije kdejaký extrémista ke svému užitku. Připomínka svobody a konce komunistické diktatury se stává čím dál více onucí v ústech služebníků minula.  Po mnoha desetiletích se nacházíme v ohrožení demokracie. Té demokracie, pro níž mnozí cinkali klíči na Václavském náměstí. Extrémismus se vkrádá do našich domácností….je tolerován a dokonce přehlížen, protože barbarství nekulturnosti se stává základním kamenem nového vzoru nově definované společnosti, v jejímž středu není člověk, ale cinkavá či šustivá podoba mamonu. 

Tento den je zahalen do šatů mlhy, v jejímž přítmí se čím dál více pohybujeme. Ideologicky se řadíme do kmenů…..divných táborů naprosto oddělených entit společnosti. Na jedné straně jsou ti vládci mnohdy přeběleni do přehnaných podobenství, aby na straně druhé vznikaly kmeny nechtěných, tyranizovaných a ponižovaných. Zapomínáme na odkazy předků, abychom si mohli hrát na nové a novější darwinovské pseudoboje kulturně a nekulturně vyvinutých……do popředí zájmů se dostávají nové varianty extrémismu vydávající se za hlas lidu.

Zatímco se jedni pochodáři snaží naočkovat společnost německým nacismem, ostatní pokoušejí štěstí ve slovíčkaření nad tím, co je a co není extrémistické. Jsou ochotni tolerovat téměř kohokoli, kdo bude proti vládě. Poukazují na poučky druhých, zakrývají bezcitnost a vyprahlost moudry jiných, protože teorie násilí nikdy nemůže nahradit moudra humanismu.

Komenius, Masaryk, Kryl, svatý Václav a mnoho dalších ikon historie je przněno ve jménu povýšení nepravd do stavu nevyvratitelných pouček, jimiž by se většina obyvatel měla nově řídit. Na otevřeném prostranství největšího rinku v republice po více než sedmdesáti letech zaznívají slovíčka Kammaraden z NPD, jako kdybychom si měli po Bartošovském stylu navodit v den státního svátku nefalšovanou atmosféru šprechtících Henleinovců na  náměstích tehdejších Sudet. Lidé poukazují na chyby polistopadového vývoje, zatímco sami zapomínají na své vlastní chyby odrážející se ve špatné pochopení podstaty státu, v němž každý z nás má svou vlastní osobní zodpovědnost za celkový stav společnosti.

Házíme vinu na ostatní, přitom zapomínáme na rasismus, kterém otravujeme sami sobě vzduch v blízkém i vzdáleném okolí. Rom či imigrant je špatný, protože by mohl přinést něco nového, pro rasistu nepochopitelného a tudíž nebezpečného. Proto se v každodenním zápalu běloskvoucí horečky mnozí z nás pouštějí do kanalizačních teorií, v nichž komunismus a neonacismus představují nové kvaziformy posunuté slušnosti.

Pokud tyto nové formy slušnosti přebalíme do hezčího, či méně průhledného hábitu, poté se v úsvitářském jasu nedemokracie zobrazují nová podobenství zapomenutých elitářů, pro něž je nový systém vytvářený s předstihem myšlenky. Švýcarský epos přinášený pod horu Říp nevytvoří nové zelené stráně fialkových kraviček…..zablácený humus na blatech čecháčků pouze začne smrdět ví a víc a víc…..budeme opět světovými tím nesprávným typicky českým způsobem. Místo, abychom se k sobě přibližovali, unikáme rychlostí světla od sebe snad v naději věčného osamění uprostřed vlastního kmene vlastních pravd, vlastních potřeb i vlastních tužeb o ideovém zneškodnění všech odpůrců našich vlastních táborů zaslepenosti.

Až jednou zapomeneme na egoismus přikrmovaný zemany, bartoši, vandasy, okamury, janečky …….až jednou pochopíme, že jsme stejnými lidmi se stejnými potřebami a tužbami……..až jednou pochopíme, že všichni jsme bratři a sestry jednoho kmene…..poté skutečně budeme moci hovořit o lepším světě, protože nenávist a zaslepenost je alfou a omegou všech špatných hodnot současnosti.

17. listopad neosvobodil národ od okovů, protože ty si národ vyrábí sám. 17. listopad ukončil nadvládu jednoho zla, umožnil tím zcela nevědomky život těm, co byli drženi v pozadí a stát, tedy společenství nás všech, selhal, když zmetkům minulosti dal dostatek prostoru a ponechal je hajlovat v pocitu práva být extrémistou….rudovládci si převlékli kabáty, aby ve službách demokracie bohatli a sloužili k ohýbání skutečných hodnot svobody. Je to jako staré zaklínadlo, věčný spánek, z něhož se nemůžeme probudit. 17. listopad není viníkem zlého, poskytl šance, v nichž jsme po mnohá desetiletí selhali.