BIS má bohužel pravdu.Demokracie i ústavnost je v potenciálním ohrožení

Demokracie a ústavnost České republiky je ohrožena.  Je to vůbec poprvé v historii, co byla ve výroční zprávě Bezpečnostní a informační služby vyčleněna zvláštní kolonka věnující se problematice prorůstání extrémismu a extrémních forem smýšlení do široké společnosti Česka. Jako kdyby se v zamýšleném sledování taných agentů odrážela atmosféra mnoha facebookových skupin, ve kterých levicoví a pravicoví extrémisté vyhledávají pod záminkou názorové objektivity své další ovečky. Tváří se jako přátelé minorit, aby následně mohli pomaličku rozšiřovat zhoubnost rasismu a extrémismu dál a hlouběji do základů dosti nejistého a rozhádaného národa.

Darwinismus “nebyl špatný”, a proto se v tichosti prosazuje homofobie a nenávist ke zdravotně postiženým i romským spoluobčanům…..český národ se stále větší měrou stává otrávenějším z jedu nesnášenlivosti, na jehož základní podstatě parazitují mnohé parlamentní, ale také mimoparlamentní strany, hnutí a uskupení. Volají proti vládě, požadují více přímé demokracie, srocují lidi do ulic, aby nakonec mohli zničit ústavnost a demokratické základy státu. 

Viz. například Pochod Bohemia, který se tváří jako  ochránce demokracie, zatímco jeho jediným cílem je rozložení společnosti a ústavnosti pro obrozený, eugenikou živený, národní socialismus.

Extrémisté se tváří jako legitimní hráči demokracie, aby následně udeřili na systém, jehož výhody tak dokonale využívají. Takoví extrémisté jsou velmi složitě rozpoznatelní. Mnohdy existuje podezření, ale je téměř nemožné dokázat konkrétním osobám, hnutím či stranám, že jejich cílem je odstranění demokracie a ústavního pořádku jako takového. Vůdcové extrémizujících skupin se vydávají za nové zakladatele lepšího státu a velmi dobře vědí, že jejich protizákonné a často na hraně balancující počínání dokáží ukrýt pod haldou nových výrazů, termínů a názvů. Najednou se v éteru kalných vod objevuje konzervativismus, korektnost, politická čistota, označování věcí bez obalu, věcná nebo naštvaná diskuse vůči vládě, režimu……

“Rasistické útoky na Romy nemohou být rasismem” , když o nich ta či ona skupina hovoří jako o “hnědočeších neschopných jakékoli práce“…….to přeci není rasismus, protože nová lepší demokracie ve jménu vlády lidu potřebuje “přímé označování problémů společnosti”……..”Na plánech Národní strany není přeci nic špatného, když nabízí Romům jejich vlastní stát“…….. .staré nástroje propagace nesvobody tak zažívají nové žně nad nevědomostí, egoismem a slepotou většiny z nás. Jakýkoli monitoring, jakékoli sledování aktivit promotérů nedemokracie je okamžitě propagandisticky využíván jako projev porušování občanských práv a paradoxně tak někteří spoluobčané kritikou takového sledování nepřímo podporují extrémismus. O Úsvitu Tomia Okamury se nesmí hovořit jako o partaji extrémních názorů, protože obalený extrémismus do nového hábitu nemůže být terčem otevřené kritiky……….klika příznivců nového poslance/senátora proto zahájí mediální a společenský útok vůči ochráncům demokracie.

Naprostá většina zastánců nedemokratických pořádků a principů si plně uvědomuje, že jejich otevřená propagace nesvobod je v rozporu s právním řádem, a proto na veřejnosti vystupují tak, aby neporušovali zákony. Paradoxně se neonacista chová k novináři tmavší pleti mnohem lépe, než kdejaký čecháček z protiromských demonstrací. Vzniká tak nereálný obraz neonacistických slušňáků lepších než rasizující majorita hulákající na ulici svá osvědčená hesla nečešství. Dokonce Vandasova Dělnická strana sociální spravedlnosti se na povrchu před veřejností tváří jako partaj očištěná odchodem severočeské větve od neonacistů. Naoko směřuje ke kritice států, pro kterou také pořádá s Dělnickou mládeží demonstrace, poukazuje na nutnost trestu smrti, aby v následných vnitrostranických diskusích a rozhovorech používala svůj časem osvědčený slovník nenávisti.

Podobný slušňákovský rys chování mají také mnohé rádoby občanské iniciativy. Vydávají se za levicové protiproudy mainstreamové politiky, aby následně prosazovaly homofobii, rasismus, extrémismus, šovinismus a další řadu nenávistí. Nebýt zaslaného emailu redakci Hrebenar.eu, nikdy by se veřejnost nedozvěděla o skutečné povaze neonacistického Pochodu Bohemia. Extrémistický ráz měla Holešovská výzva, má ho také Čtvrtý odboj, Strana Svobodných občanů, Nezávislé iniciativy občanů.czJanečkova touha po “přímé demokracii” a další…..

Levicový extrémismus využívá špatné sociální a ekonomické kondice Česka a vytváří tak podhoubí pro ultranacionální projekty na první pohled namířené vůči “reformám”, zákonům, či samotným pravicovým politikům. Skutečným cílem je však pokus o zavedení diktatury a zničení lidských práv jako takových.

Takovéto snahy výše jmenovaných  iniciativ, hnutí a dalších subjektů jsou velmi nebezpečné, protože nepozorovatelnou cestou dokáží nahlodat základy demokracie a BISka se do podobných uskupení musí dostávat formou infiltrace, aby vůbec zjistila, o jaký projekt se jedná. Právě v tomto tkví největší ohrožení demokracie, protože dostat se dovnitř a získat potřebné materiály je velmi složité a mnohdy dokonce i nereálné. Zatímco se neonacismus atomizuje(jednotlivé skupiny neonacistů se naoko hádají, ale skutečné vzájemné vztahy mohou být trošku jiné, viz. např Čeští lvi versus DSSS; DSSS versus Radical Boys) do jednotlivých ostrůvků, ostatní druhy extrémismu kvetou jako polní kvítí na jaře. Některé skupiny neonacistů zůstávají stále stejné a jiné se po vzoru ze zahraničí modernizují za účele získání mládeže do svých řad.

V Česku vládne úřednický šlendrián. Úředníci často čekají co udělá policie a policie čeká co udělají úředníci a každý z nich se vymlouvá na toho druhého. Je to často o svědomí primátora či starosty, který si buď vezme nebo nevezme na svědomí extrémisty páchané násilí. Neonáckům a extrémistům jde o to porazit demokracii demokratickými vlastními prostředky. Všichni, kdo mají zodpovědnost za tento demokratický stát by měli zvažovat co a kdy povolit. Protože pokud město či vesnice povolí pochody či demonstrace neonacistům a extrémistům, potom také neonacistům a extrémistům nepřímo pomáhá porážet demokracii prostředky demokracie a lidská práva mizí i díky přispění těch, co mají zodpovědnost za demokratickou Českou republiku. Kromě toho stále více politiků dává najevo svůj rasismus, případně svůj přímý či nepřímý souhlas s neonacisty či extrémisty. Zdárným příkladem by mohla být starostka Duchcova Jitka Bártová, která si s anticiganisty a rasisty tyká a bez jakýchkoli důvodů zve DSSS na jednání města, čímž nepřímo legitimizuje xenofobní názory Vandasovců na úroveň běžných názorů.

Navíc je tady další riziko v podobě dalších parlamentních stran, které rasizují také. Je jen otázkou času, kdy například ČSSD, ODS nebo jiné partaje budou do svých nápadů a řešení neonacistickou, či extrémistickou rétoriku. Možná se “nakazí” od Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury.

Neřešené sociální potíže v sociálně vyloučených oblastech často na základě předsudků vytvářejí další problémy a světlo světa spatřuje “nepřizpůsobivý” tvor mediálně adresovaný především na romskou komunitu. Česká republika řeší situaci bydlení sociálně slabých zvláštně. Nutí Romy kočovat a nabízí jim minimální pomoc. Přijede bagr, srovná jednu ubytovnu se zemí a nájemníky vyžene ven na ulici, aníž by jim zajistil jakékoli další ubytování. Poté zasahují lidskoprávní organizace, jednají s městem a v hektickém chaosu hledají bydlení pro romské rodiny a sociálně slabé, o než se stát není schopný postarat. Obecně je situace se sociálním bydlením na velmi mizerné úrovni. Asociální podnikavci za přemrštěná nájemné zneužívají, doslova morálně znásilňují lidi v nouzi, kteří jsou rádi, že nebudou muset žít jako bezdomáci někde pod mostem. Česká republika tím, že neprošetřuje výše nájmů a jejich praktické využití, podporuje sociální byznys na bezbranných.Proč stát nechá z chudého člověka za místnost s šesti obyvateli tahat “nájemné” třeba 14 000 korun? Města se vehementně v politickém záchvatu zbavovala sociálního bydlení a nyní, když se rapidně snižuje životní úroveň mnoha obyvatel a vzniká stále více sociálně ohrožených, pro tyto spoluobčany nemají města dostatečné množství bytových kapacit a radnice jsou společně s lidmi v nouzi nuceni využívat plány podnikavců.

Je to velmi složitý problém, jež regionální politici řeší často populistickou cestou. Lidé z okolí si stěžují, ubytovny jsou v nevyhovujícím dezolátním stavu……není žádný problém……nájemníci nevyhovujících ubytoven se vyhodí, a to i v případě, pokud mají nájemní smlouvu a nájemné platí poctivě bez jakýchkoli problémů. Pravidla sociálního bydlení by se měla už v zájmu nejchudších totálně změnit. Média řeší stav ubytoven, jejich hygienický stav, přeplněnost v pokojích, ale jen málokdo se zajímá o osudy těch, kdo v těchto prostorech žijí. Nikoho nezajímá, proč přebývá 8 lidí v jedné místnosti, proč jednu sprchu využívá 12 rodin……..média téměř pokaždé ukážou na chyby ubytovaných, aníž by vzala v úvahu sociální chování lidí postavených do absurdních situací chudoby. Pokud se skupina sociálně slabých osob bez ohledu na rasové či jiné vlastnosti sdružuje na jednom místě a dochází ke ghettoizaci v nevýhodných podmínkách, u jednotlivých lidí může dojít k projevům nežádoucího chování, k němuž mohou mít někteří jedinci případné sklony, ale ke kterému by se nikdy neodhodlali, pokud by bydleli v jiném prostředí. Díky tomuto přirozenému chování lidí obyvatelé v okolí ubytoven sociálně slabých často akceptují extrémismus jako “rychlé řešení”.

Antisystémové aktivity protivládních a protipolitických extrémistů podřezávají větev pod každým z nás. Bohulibé myšlenky o nové demokracii obvykle postrádají realitu a opět slouží  předání moci do rukou předem vybraných vyvolenců, zatímco ti ostatní budou ještě horšími sluhy, než je tomu doposud.

Jak říká zpráva BIS. K odstranění ohrožení radikalismem je třeba vymyslet funkční programy na odstranění nežádoucích jevů poskytujících živelnou půdu pro různé druhy extrémismů.

K nápravě celého stavu by mohly sloužit například tyto kroky:

Zamezit zneužívání příspěvku na bydlení ze strany podnikatelů je pouze začátek ke zlepšení. K celkovému zlepšení je třeba změnit sociální systém aby se pracovat vyplatiloJe třeba znovu vytvářet bytový fond sociálního bydlení(nejideálněší by bylo, pokud by takový bytový fond vycházel z fondu současného. Stavba nových bytů může vést k vytváření nových ghett. Na duhou stranu je otázkou, zda v současnosti existuje dostatečně velký počet potenciálních bytů určených k sociálnímu bydlení )Je třeba se sociálně slabými občany dále pracovat například s pomocí asistenta(ten by měl být nezávislý na městu. Nyní je městem placen a pracovněprávně spadá pod pravomoc měst, které může negativně ovlivňovat práci asistenta v neprospěch jeho klientů)Zároveň stav vzájemných vztahů mezi bydlištěm sociálně slabého a radnicemi by se měl změnit v dialog a nikoli v diktát. Je třeba v blízkosti většího výskytu sociálně slabých spoluobčanů provozovat nízkoprahová volnočasová zařízení, případně vytvářet různé socializační programy(například projekty na zvýšení finanční a právní gramotnosti, projekty základů práce s počítačem, projekty orientující se na základy administrativy……..) .Vláda by měla konečně začít něco dělat s diskriminací minorit na pracovním trhu a celkově by mělo dojít k posílení hodnot lidských práv ve společnosti například pomocí různých projektů. Konečně by se stát měl uchýlit k inkluzivnímu vzdělávání, které až do povolebních časů není schopný rozjet.