Je lepší být vozíčkářem, než-li být egoistickým Zemanem

Zdravotně postižení zřejmě nepatří mezi bandu dolních deseti milionů, o níž prezident republiky pravidelně s oblibou mluví. Být na vozíku, to je pro pána Hradu známkou nedůstojnosti. Možná tak dal nejznámější islamofob v republice veřejně najevo svou frustraci z posledních dnů, kdy hlava státu musí trávit každou vteřinu v luxusním, světle modrém křesílku. Je snad na kolečkovém křesle něco nedůstojného?  Možná by nejvyšší ústavní činitel v republice měl ve své hlavince kromě okřídlených bonmotů hledat morálku, humanismus, pochopení pro rozdílnou společnost, kterou český národ je. Svět není jen společenstvím “slabomyslných”, o nichž se hlava státu v devadesátých letech během svého poslaneckého mandátu zmínila. 

Být prezidentem České republiky, to není vůbec o tom, být dobrým fetišem pro své příznivce. To není ani omylem o rozdělování společnosti na horní či dolní miliony. Zatímco Miloš Zeman sliboval prezidentství sjednodující, čím dál více je jeho mandát o rozdělování na ty, kdo hluboko sahají do rekta exdůchodce z Vysočiny a na ty, jež s nacionalismem a populismem expředsedy socialistů nesouhlasí.

Česká republika není pouze o Zemanovcích. Česká republika není pouze o milovnících sociálně demokratické politiky a Česká republika není pouze o ultranacionálních myšlenkách veřejně přebalovaných do nových plen pravd a lží. Zatímco lidskoprávní aktivisté volají po novém pohledu na společnost, prezident republiky dělá všechno možné pro to, aby zůstal prastarý pseudokomunistický světozor o společenství nerozdílných, vzájemně stejných, kde zdravotně postižení, homosexuálové a migranti představují důvod k opovržení a zatracení. Zatímco se na začátku prezidentského mandátu hovořilo o neonacistických bojůvkách, potenciální členové těchto bojůvek ukrývající se také ve Vandasově partaji hnědomyšlenkářů, projevovali svému vyvolenci náležitou úctu formou vhozených hlasů v prezidentském volení.

Po muslimech, kdy se Zeman v Německu projevil jako “neandrtálec” z Čech, se pan prezident v Českém rozhlasu nepřímo pustil do všech vozíčkářů, když je nepřímo během vteřiny označil za nedůstojná stvoření……..co přijde příště? Ultranacionální hrátky na zapřísáhlého fanouška Beneše s Masarykem jsou pasé, a tak je tu další hra na slovíčkaření? Dočkáme se někdy z úst Miloše Zemana obhajoby eugenických pouček Francise Galtona?

Prezident republiky řekl to, co neměl, následně se všem vysmál a nepřímo poslal Národní radu osob se zdravotním postižením k šípku. Ukázal tak postavení některých spoluobčanů ke zdravotně postiženým. Je to právě přístup lidí podobných k Miloši Zemanovi, který vyrábí z lidí se zdravotními potížemi omezené, rádoby méněcenné bytosti. Slova prezidenta mají mnohem horší, vážnější důsledky, než si možná uvědomuje on sám. Prezident jako spojující prvek by měl hlásat pravý opak. Prezident, alespoň v civilizovaných zemích, by měl pomáhat k integraci nejslabších. Měl by naopak napomáhat k ničení stereotypů a předsudků…..a nikoli je vytvářet a podporovat.

Svým vystoupením v Českém rozhlasu Miloš Zeman v jedné větě, pronesené jen tak mimoděk, ukázal ohavnost Zemanova rozdělujícího smýšlení. Zatímco je Zeman účelovým ultranacionalistou, lhářem a populistou, zdravotně postižený člověk je hrdina všedních dnů bojující s nepřízní osudu. Miloš Zeman se s vozíčkářem nemůže srovnávat, protože stejný Miloš Zeman by život v kontinuální diskriminaci nezvládl ani omylem.

Je lepší být vozíčkářem, než-li být egoistickým Zemanem