Erik Lamprecht znásilnil svátek studentů

Lamprecht z Dělnické mládeže znásilnil svátek studentů. Místo připomínání dvou kritických události československé a české historie došlo na Václavském náměstí k exportu více než sedmdesát let dřímající ideologie nenávisti. Ultranacionalisté se rozhodli zneužít významný svátek k propagaci svých ideálů, aby následně za doprovodu Kammaraden ponížili poslední zbytky státnosti ukrývající se za mlžným oparem podzimní neděle. 

Všechno dění začalo na Jungmannovo náměstí, kde se shromáždilo na 450 – 500 anarchistů. Zatímco atmosféra odmítačů neonacismu a ultrapravicového extrémismu připomínala klid a mírumilovnost, několik desítek metrů na Václavském náměstí se vařil kotel s příznivci “bílých Čech pro bílé Čechy”. Ti si tentokrát dali pozor a na demonstrační křepčení dorazili v obyčejném oblečení.  Dělnická strana sociální spravedlnosti společně s (ne)dělnickou omladinou hrají před ostatními spoluobčany na špatně obsazené divadelní představení odmítačů neonacismu, a tak šátky s nápisy Thor Steinarovských značek zanechali doma uvnitř černobílých šatníků.

17.listopad

Na Můstku se 150 ultrapravicových radikálů shromáždilo k chystaným proslovům. Připravená aparatura snese všechno. Dokonce i šprechtění ideových “sourozenců v boji”. Jako první vystoupil s trochou do ošatky Tomáš Vandas z DSSS, následovaný kolegy z blízké ciziny.

Vandas

Na akcích Vandasovců i Lamprechtovců  již několikrát vystupovali ultranacionalisté z NPD, ale tentokrát se němčina nedělníků ze Sas a Bavor až náramně podobala nacistickému žvatlání Hitlerovy éry. Jako kdybychom se v kouzelném stroji přesunuli do roku 1939 a před námi by místo kryptopříznivců minula postávali Hess, Borman či jiní další služebníci hákových ratolestí.  Byl to nepěkný historický exkurz, v němž zanikaly jakékoli náznaky demokracie. Po více než sedmdesáti letech tak v hektickém projevu ultranacionálů zazněla v srdci Čechů vzteklá verze němčiny nahrazující nezvučný tón českých radikálů.

17listopad

Ti jako kulometčíci stříleli do mysli přítomných jednu dávku nenávisti za druhou. Po prvomájové premiéře, tak v daleko ostřejším, dalo by se říci infarktovém podání, obdarovali zahraniční hosté všechny přítomné přeshraniční dávkou hnoje, proti které se pokusila jako jediná zasáhnout jedna mladá anarchistka. Prodrala se kordonem extrémistů, pokusila se vytrhnout kabel od ozvučení, zatímco byla šéfem nedělnických mládežníků, Erikem Lamprechtem, napadena. Kdyby se odvážná anarchistka nevysmekla z “láskyplného sevření” Lamprechtova zájmu, mohla si z celého střetu odnést mnohem více, než jen případný psychický šok. Přítomní novináři se alespoň mohli přesvědčit, jak se k ženám chová ultrapravicový radikál.

lamprecht

Listopadového blouznění ultrapravičáků se kromě Vandase zúčastnil také Kebza z Národního odporu, Petřivalský z DSSS, Lamprecht z Dělnické mládeže, akce se také zúčastnil Pinďa z Duchcova spolu se svým doprovodem Rudolfem Pikolou. Přítomni byli také Matějného Čeští lvi. Hlavním terče holohlavých nenávistníků byli novináři. Plešatý muž poslechl rozkazu a přinejmenším ramenatým tělem bránil focení či dalšímu pořizování záznamů z konané akce. Když nezabralo ani to, přidali křiklouni rasismu ke svému radikalismu také vyhrožování násilím, či ničením výbavy novináře.

17listopad

Po řečnické dekadenci přihnědlých floskulí se extrémisté rozdělili do čtyř skupin a vydali se na pochod městem. Lamprechtův styl mládežnického prosazování nenávisti byl cítit v každém koutu pochodování. Celá akce, tak jako předchozí rétorické šaškoviny, připomínala dávno skonané pochody hnědokošiláčů. Ti vykřikovali do světa hesla jako “multikulty nechceme, USA a Izrael táhněte do pekel, Čechy Čechům….” , jako kdyby právě oni měli být těmi správnými Čechy bojujícími za hodnoty dobra.

17listopad

Petřivalský tentokrát dorazil na demonstraci se svou láskou po boku. Dny milování se s Lucií Šlégrovou jsou minulostí. Kněžna ze severu má nyní jiného a pod srdcem chová dalšího budoucího rasistu, zatímco Jiří Petřivalský vytváří kompars ” černobílé identitě, mládeži a revoluci”. Předvolební agitování za češtinu v pražských ulicích vypadalo vzhledem  německému promlouvání opravdu komicky. Jiří Petřivalský chce v hlavním městě češtinu, a proto nemá problém s německou nenávistí. Možná šprechtění považuje mladík v černé bundě s bílým límečkem navrchu za nějaký speciální druh českého, dávno zapomenutého dialektu. Ty rudé transparenty NPD s nápisy “Jugend identität und Zukunft” opravdu vypadají ultračesky.

Lamprecht