Mládežníci z německé NPD v projevu k 17. listopadu dokonale popsali sami sebe

Mládežnická organizace Erika Lamprechta zneuctila svátek studentstva. Pomocí svých německých Kammaraden to svobodně, sociálně a nacionálně rozjela přímo na Václavském náměstí. Teenagerovská kvaziverze německé NPD s rudými transparenty doprovázena slovy Pierra Dornbracha působila jako prapodivný exkurz do dávno zapomenuté historie. Jen tentokrát místo zděšených Čechoslováků postávali pod pódiem kamarádi a kamarádky vyznavačů her s neviditelnými joji. Extrémisté z německých mládežníků dostali pozvání před několika týdny. Ani minutu neváhali a vše s láskou přijali. 17. listopad byl ve znamení pohany jakýchkoli zbytků hrdosti na český národ. Nevlastenci se sešli, aby následně mohli za doprovodu policie naslouchat nečeské němčině. Možná na malý okamžik Lamprechtovi služebníci zapomněli na to, že jsou Čechy a na malý okamžik si užívali nefalšovaného nacionálně sociálního němectví.

Ultrapravicoví vyznavači indického symbolu štěstí z Čech a Německa si vzájemně ve stejný okamžik na stejném místě vzájemně dokazovali právo na existenci. Právo na veřejnou dehonestaci slušného světa urousaného kanadami zablácených nevlastenců. Evropa byla vždy podle slov místopředsedy Mladých nacionalistů strážcem kultury Abendlandu, a proto se nyní všichni za pomoci hysterických výkřiků navrátí do dob dávné minulosti, kdy okupant v uniformě s lebkami na klopě diktoval budoucí skon českého národa, jehož veškerou slávu, veškerou budoucnost i veškerou přítomnost přišel v sychravé dni za přímého přenosu pohřbít pod tunami nesmyslů mládežník z blízké ciziny.

Tyto kreatury, naoko tvářící se jako neskonalí bojovníci za práva dělníka, nezapomínají na své ideové odpůrce, a proto před davem orlíkářů a orteláků zazní v úvodu proslovu Karl Marx s Leninem jako odstrašující příklady tuctových a nefalšovaných nepřátel mýty opředeného evropského dělníka. Jako kdyby šprechtící relikvie minulosti z Mladých národních demokratů někdo někdy potřeboval. Tito vyznavači rasismu, homofobie a islamofobie odmítající jakékoli principy kulturního světa v nacionálně sociální mysli vyznávají pouze sibiřskou bělobu nekonečně bílého dne bílých árijců, kde morbidnost a perverznost vytváří základní stavební kámen etnicky čisté společnosti.

Evropské národy se staly obětí násilné převýchovy, a pokud proti tomu nic nepodnikneme, všechny národy nakonec přeci jen pohltí zem.

….. a proto musí přijít ultranacionál, aby za pomoci protiromských demonstrací plných násilí “převychoval” ty špatné? Je snad ona převýchova dalším podobenstvím Vandasova snu o asimilaci ideově nevhodných? Pokračují snad němečtí kolegové DSSS ve stejném myšlenkovém zabarvení Vandasovců, kdy předem vybraný Čech nepatří do stádečka vyvolených, zatímco ten jiný s holou lebkou je novodobým árijcem království správných? Kam daleko jsou ultranacionální klauni ochotni zajít? Obnoví opět hesla esesáků o krvi, cti a nenávisti až za hrob?

17. listopad na Václavském náměstí připomínal mnohem více den německé jednoty, kdy se skupinka čecháčků přeměnila v převlékače kabátů, aby na malý okamžik přijala černou orlici místo dvouocasého lva Čechů. V ten okamžik nikomu nevadilo zostuzení české státnosti. Dav přihlížejících se zachoval úplně stejně jako Národní front Castistů, který jako první přijal německý nacionální socialismus za vlastní. Rudé transparenty extrémistů z Němec působily při kritice rudého režimu opravdu komicky. Odhodlaní bojovníci kritizují rudou, zatímco tu stejnou barvu mají na svých vlastních propagačních materiálech. Ve slovech se odráží kritika Berlínské zdi, zatímco ostatní varianty rozdělování světa jsou bez problémů vítány. Pierr Dornbrach předvedl jednoduchý oportunismus, kdy sám něco kritizuje, aby posléze to samé prosazoval.

Skrze celé Německo se kdysi táhla dlouhá zeď. Ta nás tehdy a dodnes rozdělila do dvou tříd. Avšak dělník si razil cestu za svobodou a překonal tehdejší systém rudých. Zničil zeď, která se táhla napříč mojí vlastí a vydal se k období prosperity. Alespoň zdánlivě. Zdánlivě proto, že dnes stojíme znovu na stejných místech jako naši předchůdci, kteří už jednou vyšli do ulic postavit se proti útlaku a vykořisťování. 

Milovníci nesvobod by klidně stavěli zdi oddělující nečisté od čistých. Bez problému by obětovali část národa, jen proto, aby sami sobě dokázali svou oddanost myšlenkám minula. Ideově se staví do role nových bojovníků….Ideově poukazují na nepravdivé líčení zániku pomyslné zdi, kdy statečný dělník z teplých hutí ničil okovy komunismu. Jak moc by si ti dnešní ultranacionálové přáli být oním “dělníkem z teplých hutí”, bájným otcem stvořitelem tolikrát ztvárněným na nacistických plakátech z třicátých let minulého století. Noví “hrdinové” chtějí bojovat proti útlaku a vykořisťování, aby následně v tom samém pokračovali.

V dnešních etablovaných stranách sedí znovu titíž lidé, kteří seděli už v komunistických vládách. Sice změnili barvy a dnes tito lidé dávají od komunistů ruce pryč, avšak pod fasádou se schovává stále stejná tvář, která se znovu našla v systému nadnárodního kapitálu.

Extrémofilové z Němec vidí v systému nadnárodního kapitálu symboliku komunismu, a proto Tomáš Vandas jako základnu ke svému proslovu před lety použil přepravku od americké Coca Coly

dsss

….opět tu extrémisté něco kritizují, zatímco bez problémů používají produkty nadnárodního kapitálu ke svému užitku. Je to stejné, jako když Jiří Petřivalský použije další symboliku americké komerce za svou úvodní fotku na Facebooku.

petrivalsky

Káže víno a pije vodu. Dokonce odporuje svému předvolebnímu letáčku  o češtině v Praze

dsss

Ultrapravicoví extrémisté jsou vůbec plni kontroverzí. Něco požadují, něco chtějí rušit a bortit, aby následně to samé používali a vytvářeli. Mládežničtí ultranacionalisté se chtějí bránit proti globalizaci a proto nevědomky střílí do řad svých spřízněnců, kteří s využíváním globalizace, symbolů nadnárodního kapitálu a nadnárodních ekonomik nemají pražádný problém. Dokonce si na ulici zakřičí “Čechy Čechům” aby posléze tolerovali němčinu a používali němčinu jako prostředek rozšiřování stranické ideologie.

To potom znamená pro český, stejně jako pro německý národ a pro všechny ostatní evropské národy také, že se musí začít bránit. Bránit se proti systému jednotvárnosti. Bránit se proti globalizaci, která chce zničit vyspělé národy a státy a zřídit jednotný světový stát. Bránit se proti útlaku, kterému byli vystaveni i naši předchůdci. Plivou na naše dědictví, které nás činilo velikými. 

Nechápou motivy našeho boje, když každý z nás je připraven na mnoho obětí, ale největší odměnu očekává až na konci našeho cíle. A to je svobodná Evropa národů. Evropa jako ta, která před stovkami let po tisíciletí byla hradbou proti tomuto úpadku hodnot. Evropa, která se pomalu ale jistě probouzí. Podívejme se na nejrůznější státy a země! Všude se národy staví proti tomuto zlořádu. 

Zlořád s mikrofonem v ruce v osudný vzpomínkový den památky studentstva nazývá současný svět zlořádem…..to je tragikomické…člověk neví, jestli se má smát, nebo jestli má po muslimském způsobu zneuctít řečníka vhozenou botou přímo do napjatého obličeje řečníka. Násilí ovšem nic neřeší, a tak si zcela běžný pozorovatel projevu milovníků svastik raději zakroutí hlavou, nebo, pokud je odvážnější, protlačí se davem extrémistů ke kabelům s ozvučením, přesně tak, jak to učinila jedna mladá dívka….

lamprecht

Klasický příznivec německé NPD či české DSSS dělí lidi na  ty, kteří extrémismus a nacionální socialismus přiiímají, milují a vítají, a na ty ostatní, které je nutné převychovat nebo eliminovat. NPD i DSSS veřejně o těchto skupinách lidí hovoří jako o  “strážcích starých pořádků” a “kapitalistických zrádcích pracujících”

Musíme tedy pochopit, že tento boj není regionální nebo samostatně vlastenecký. Zde se jedná o osvobození celé Evropy. Je to souboj kultur. Stojí zde proti sobě dva zcela rozličné typy lidí: Na jedné straně nalezneme kapitalistické zrádce pracujících, kterým jde jen o svoje vlastní zájmy a na druhé straně se objevujeme my, strážci starých evropských pořádků. Možná nejslavnější básník, který vzešel z mého národa, byl Johann Wolfgang von Goethe. A jak jednou řekl: “Jsme zavázáni ke svému rodu, kráčet z temnot ke světlu.”

Němečtí ultranacionalisté znásilňují ikony německé kultury, zatímco čeští dělají totéž s ikonami kultury české. V Německu je to Goethe. V Čechách Kryl.

Lamprechtovi a Vandasovi hosté z Německa nakonec svůj projev k 17. listopadu zakončili slovy

Jsem si jist, moji čeští kamarádi, že náš čas přijde. Musíme tomu jen věřit a držet ruku v ruce. Vy zde v Česku, my v Německu, ale společně za novou ideu: Evropu svobodných národů. Evropu spravedlnosti. Evropu z temnot ke světlu kráčející.

Doufejme, že  nikdy v životě nenastane čas pro tyto trilobity minulosti. Evropa skutečně musí kráčet ke světlu, ale tím světlem nikdy nesmí být žhnoucí brána extrémismu a ultranacionalismu. Budoucnost světa je v mutikulturalismu, vzájeném respektu a totální odmítnutí zhoubných ideologií NPD i DSSS.