Robert Fico přispívá svými výroky k rozkvětu extrémismu

Slovenští i čeští politici mají blízko k rasismu. Oba dva bez mrknutí oka pojmenují jediné, naprosto nevyvratitelné viníky nárůstu extrémismu. Černého Petra si vytahují Romové, protože u nich panuje vysoká nezaměstnanost doprovázená kulturním rozdílnostmi. Je to “ideový dárek” pro klidnou dušičku zákonodárců, kdy se lídři stran pasují do rolí ochránců demokracie, aby následně použili mírnější obdoby kotlebovských zvolání. Slovenský premiér Robert Fico by se nejraději na dodržování lidských práv vykašlal, a proto ještě před několika měsíci prohlašoval, že lidská práva brzdí Slovensko v ekonomickém rozvoji. Je tragikomické sledovat Fica s českým premiérem v demisi, jak si navzájem notují nad znovuzavedením nucené práce pro uživatele sociálního systému. Ve vzduchu se stále blíže toulá druhorepubliková idea pracovních táborů a média pouze papouškují jediný politicky korektní názor.

Opravdu se svět musí zbavit humanismu, aby zabránil ke snadnému životu nacistů a fašistů? Extrémismus roste hlavně díky chybám zákonodárců. Ti jako slepá a hluchá stvoření reprezentují politiku zájmů, nikoli však politiku potřeb obyvatel. Viníci současného se vší vážností ve tváři debatují nad nápravou situace, zatímco zcela pokrytecky zapomínají na své kroky do tmy, kdy jednotlivými prohlášeními Kotlebu s Vandasem spíše podporovali než odrazovali. Obě dvě vlády jak na Slovensku, tak v Česku podceňují problematiku integrace. Vydávají méně a méně peněz, podporují regionální politiky v přerušení spolupráce s neziskovým sektorem, aby se následně jako malé děti divili nad pochodujícími idioty současnosti.

Svými výroky se Robert Fico po celou dobu politické kariéry blíží přihlouplému rasistovi vytvářejícímu politiku přesně tak, jak se to hodí volebnímu úspěchu partaje. Pokud bude třeba pošlapat lidská práva, není to žádný problém, protože Slovensko nemůže lidská práva garantovat věčně, a proto musí žádat Unii o výjimku v otázce ochrany důstojnosti a rovnoprávnosti ve společnosti. Židé na Slovensku žádají politiky, aby přestali se slovními útoky na Romy. Poukazují na pronásledování a zabíjení Židů, které začínalo podobným způsobem. Jeden rádoby vůdce začal od malého krůčku, až ohrozil bezpečnost na celém světě.

Fico opakovaně jako zaseknutý kafemlýnek opakuje, že nezaměstnanost souvisí s Romy. Jako kdyby v jedné větě zároveň dodával: “zbavte nás Romů a nezaměstnanost bude mnohonásobně nižší“….Slovenský premiér v politických provoláních legitimizuje pocit nesounáležitosti slovenského národa, do něhož podle politických názorů Romové nepatří…..Je tu umělé  navozování dojmů oběti a tyrana…. trapná hra, na kterou přistupují média spolu s některými zaslepenými spoluobčany. Stejná atmosféra panovala před více než sedmdesáti lety, kdy Židé s Romy vytvářeli nepřátele státu. Ještě v únoru 2013 Robert Fico rasizoval komentáři o menšinách natahujících ruce a jejich nic nedělání pro Slovensko. Tím právoplatně rozčílil nejen Romy, ale také Čechy žijící v zemi pod Tatrami.

Stává se módní zvyklostí, že od menšin na Slovensku slýcháme zejména požadavky, ale žádné povinnosti vůči státu. Spíše natažené ruce, zato téměř minimální pěstování občanských ctností“, uvedl Robert Fico na konferenci Matice slovenské

Premiér ze Smeru vytváří ultranacionalismus Slovenska pro Slováky. Dělí společnost podobně jako ji dělí Miloš Zeman v Česku. Dolních deset milionů představuje ultranacionalisty a milovníky s šálou SPOZu na krku, zatímco Slováci jsou ve světě Smeru rozdělováni podle klíčů “kmenové” čistoty. To je stejně nebezpečné, jako fašistické žvatlání a činy Kotleby z Banskobystrické župy. Společnost je masírována, nabádána, tak trochu dostrkávána k rasovým předpojatostem, kdy jedni jsou správní a špatní jen kvůli rasovému původu. Generalizace se stávají korektními politickými názory, zatímco hodnoty humanismu a lidských práv jsou jsou považovány za brzdu pokroku. K podobnému celospolečenskému klimatu dochází také v České republice.