Šátek není žádné nebezpečí, ale netolerance může ponižovat lidskou důstojnost

Šátečková tragikomedie pokračuje. Mnoho blogerů, dokonce i tzv. profesionálních novinářů hovoří pro i proti zákazu nošení muslimských šátků v prostorách školy. Jednou je zákaz pokrývek hlavy ukotvený přímo ve školním řádu, tak o čem vůbec diskutovat? Jako kdyby nějaká pravidla školského zařízení znamenala něco víc než ústava a základní lidská práva dohromady. Dívky, které by jinak ve své domovině měly problém začít se studiem, hledaly v demokratickém Česku lepší budoucnost, aby následně narazily na zpátečnictví jedné z ředitelek zdravotní školy. Najednou se ve jménu islamofobie začneme tvářit, že v zemi, jakou je Česká republika, není pražádná tradice šátků, či jiných pokrývek hlavy. Z logiky věci tedy vyplývá, že ani svatá Anežka Česká z padesátikoruny, nebyla Češkou, ale nějakou importovanou muslimkou s hidžábem na hlavě. Možná proto také byla červeňoučká bankovka z trhu nedávno stažena….

Podle čeho budeme určovat, co je a co není příhodné? Kdyby dívky nepocházely z Afghanistánu či ze Somálska….byla by reakce školy stejná?   Možná v celém problémů nehraje ani tak roli obyčejný šátek, ale ten přídomek “muslimský”…..muslimský hidžáb tak možná působí jako “rudý hadr na býka” v aréně…..Byla by reakce stejná, pokud by se jednalo o jarmulku, či šátek našich babiček a dědečků, který je stále v módě u našich krajanů v Rumunsku, Bulharsku či Podkarpatské Rusi? Byl by postup stejný u žen z Užhorodu?

Školské předpisy pouze reflektují starodávné mačochystické názory upřednostňující pánskou kloboukovou módu před ženskými variacemi dvacátých a třicátých let minulého století. Ve svém důsledku se jedná o znevážení ženy, podsunutí jejího bytí a nebytí před mravností a morálkou pánů v kloboucích a dobře padnoucích sakách.

Hidžáby, niqáby a další druhy oblečení muslimské dívky nenosí většinou z donucení. Chtějí je nosit a jsou k tomu vychováváni, a proto jakékoli omezení považují za obrovské ponížení jejich osobnosti. Jako Evropané nejsme vůbec schopni pochopit principy zahalování žen a považujeme to za barbarské, aníž bychom si uvědomovali, že k podobnému zahalování docházelo také v českém prostředí. 

Přestože si hidžáb, závoj přes obličej, spojujeme pouze s islámem, z historického hlediska tou tak není. Hidžáb v evropském provedení má dlouhou tradici. Stačí se podívat do historie…..viz. například závoj u nevěst….být zakrytý závojem patří mezi evropské výsady nejstarších dob. Závoj představoval symboliku čistoty a počestnosti ženy a nejstarší historické údaje o ně pochází ze 13 století před naším letopočtem, kdy asyrský právnický text zakazuje prostitutkám zahalování obličeje závojem. Výjimkou nebyla ani kolébka evropské vzdělanosti, Athény. Tam respektované ženy musely po městě chodit na veřejnosti zahalené…..znamenal snad tento zvyk zneuctění ženy? Pokud taková žena nebyla zahalena, budila na veřejnosti opovržení a byla pokládána za nevěstku z veřejného domu neřestí.

Je smutné, že se islamofobie a netolerance k jiným zvykům se dostává tak hluboko pod kůži českého národa. Zahalování žen není a nikdy nebylo doménou islám a není ani součástí islámu jako takového. To si pouze my Evropané ve své hlouposti myslíme, že islám dělá to a ono, aníž bychom znali jakákoli historická a společenská propojení. Zahalování žen znaly i některé židovské kmeny. Viz. například několikasvazkové dílo amerického historika Willa Duranda History of Civilization, ve kterém jejich autor tvrdí, že ženy byly trestány, pokud nebyly zahalovány. Pokud se taková žena nezahalovala, mohl se s ní její manžel rozvést……tento historik zároveň dokládá, že nezahalené ženy byly v těchto židovských kmenech mnohem zákeřněji a bestiálněji trestány za porušení zahalování se, než je tomu dnes v některých muslimských částech světa.

Historické prameny dokazují, že zahalování žen je doménou mnoha kultur, přesto všechno se zahalování stalo alfou a omegou islamofobů proti islámu jako takovému. V Persii a Byzanci byl rovněž zvyk zahalování žen. Tento zvyk vznikl dávno před vznikem islámu….takže těžko někdo může tvrdit, že jde o praktiku navazující na Korán. Bohaté a vlivné ženy se dobrovolně zahalovaly…..závoj byl v tomto případě znakem blahobytu…..zahalené ženy tak společnosti dokazovaly, že jsou natolik bohaté, že nemusí pracovat. Ostatně, dodnes je v Íránu běžně používaný čádor a nemá s islámem pranic společného. Ostatně, podobné to měly evropské šlechtičny, které ven mimo svou tvrz nechodily bez zahalení. Byly by i tyto ženy šlechtického původu objektem šátečkového šílenství švýcarské či francouzské provenience? Najednou by opodstatnění dehonestujících pravidel ztratila smysl, protože nešlo o pokoření ženy, nebyl to projev radikalismu, či radíkálních verzí náboženství…….z pohledu historie jsou veškerá nařízení a postupy vůči šátečkování nesmyslem, projevem evropského radikalismu snažícího se zakrýt skutečné problémy stařičké Evropy.

Podobné je to i s tím rozhodnutím paní ředitelky zdravotnické školy, která bez problémů sáhla po výchově k náboženské netoleranci. S nástupem islámu nedošlo k raketovému šíření hidžábů. Zahalené nechodily ani manželky proroka Mohameda. Tyto ženy začaly zahalené chodit až na konci svého života.  Závoje nebyly pro Mohameda velkou prioritou, viz. dvě zmínky v Koránu:

“A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají.”

“Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy.”

Ještě před rokem 1970 bylo zahalování žen v islámu považováno za archaické a zahalovalo se jen velmi malé procento žen. Rychlost šíření hidžábů zarazila nejen Evropany, ale také samotné muslimy. Hidžáb se v některých částech muslimského světa stal symbolem “správné” muslimky. Když turecký premiér Erdogan v minulosti vyzval k zákazu nošení hidžábu na tamějších univerzitách, zvedla se z řad studentek obrovská vlna nevole….nejsilnějšími odpůrci byly samotné ženy a nikoli náboženští učenci…..tyto studentky považovaly hidžáb za symbol úcty a rovnosti žen před muži. Z jistého úhlu pohledu je to pravda. Společnost rozlišuje ženu podle délky vlasů, naušnic, oblečení, líčení…….hidžáb v určité slova smyslu toto třídění žen na ty správné a špatné tak trochu maže a odstraňuje.

Na některé jevy ve společnosti je nutné pohlížet nikoli z úhlu Evropana, ale z úhlu tolerance, historické znalosti a je třeba také znát názory těch, o kterých se jako Evropané snažíme rozhodovat. Není na nás, abychom rozhodovali co je a není dehonestací ženy. Zároveň nemůžeme ani omyle vytvářet tlak na minority v Evropě, aby se asimilovali a ztratily tak své zvyky a kulturní barevnosti, pokud takové zvyky neodporují lidským právům a zásadám humanismu. Ze škol by neměli být vyháněni lidé v hidžábu, lidé s jarmulkou, či jakoukoli jinou pokrývkou hlavy.…..zakázala by pokrývku hlavy paní ředitelka pražské zdrávky také Janu Ámosu Komenskému?

Zatímco děti do škol hodí v neonacistických tričkách Conflictu88, ve značkách neonacistického Thor Steinaru…..největšími “hříšníky na černé seznamu” zůstávají ti s pokrývkami hlav. Není to tak trochu tragikomický pohled na žákovskou módu? Projevy násilí na oděvech, vyvolávání sympatií k nedemokratickému stylu chování….to všechno je tolerovatelné a obyčejná pokrývka na hlavě nikoli? A jak to bude s dětmi po chemoterapii, či po nějakém úrazu, které musejí nosit šátek buď z důvodu holé hlavy, či z důvodu fixace obvazů? Budou také vyzváni  jejich sundání?…….

Žádná pravidla nelze vykládat stroze podle textu bez ohledu na aktuální situaci. Ke strohému výkladu předpisů sahají například v slámu, náboženští radikálové. Obecně…..radikalismus a podpora radikalismu je často také možná na základě obyčejného strohého memorování textu…..není možné bazírovat ve školním řádu na jedné jediné větě. Především jsme lidé a měli bychom prosazovat lidské a nikoli radikální formy řešení.