Zdrávka v Praze se stala příkladem náboženské netolerance

Ředitelka střední zdravotnické školy v Praze navrátila celou společnost zpátky do éry tuhého komunismu, kdy je zakázané být odlišným. Najednou je v České republice, tak jako ve Francii, zakázané nosit muslimský šátek hidžáb? Je to vůbec poprvé, co je tato veřejně člověk dehonestován a diskriminován jen kvůli víře a tradicím, jež ve své povaze nikomu neubližují. Hidžáb ani žádný další oděv islámské víry nejsou projevy radikalismu. Přestože v České republice neexistuje žádný zákaz nošení náboženských symbolů ve školách, paní ředitelka Ivanka Kohoutová se rozhodla na základě interních předpisů školy zasahovat do osobnostních práv dvou studentek. Jarmulka, hidžáb, kříž a další propriety náboženství jsou ve školách povoleny……kde je tedy problém?

Problém je v netoleranci. Staré kýčovitosti podobné komunistické sešněrovanosti osmdesátých let dvacátého století, kdy všechno odlišné bylo špatné. Najednou, když se někdo odváží být odlišným, je zároveň špatným a musí za svůj společenský postoj nést trest například v podobě opuštění vzdělávací instituce. Dvě muslimské dívky – třiadvacetiletá Somálka a pětadvacetiletá Afghánka – navštěvovaly vyučovací hodiny v černém šátku pokrývajícím vlasy a krk. Obličej byl vidět…..i přesto byla taková část oblečení vedení školy naobtíž.

Zdravotnická škola v pražské Ruské ulici vyslala do společnosti nemilý signál. Právě tato instituce vychovává své svěřence k nesnášenlivosti. Kdyby tomu bylo jinak, nikdy by nedošlo k diskriminování žáků na základě odlišného náboženství. Z nových sestřiček a bratrů mají vyrůst zamindrákované ovce věřící v jeden obraz netolerance. Má ve 21. století vypadat úroveň vzdělávání  podle takového vzoru náboženské netolerance?

Asi bychom neobhájili, aby tady děti seděly v kapucích, kulichách a učitelé chodili v kloboucích. Společenské chování je dáno takto, takže pokud tady někdo chce dobrovolně studovat, tak si myslím, že by se měl přizpůsobit“, sdělila k případu ředitelka školy Ivanka Kohoutová

Jsme ještě v Evropě, nebo v nějakém nesvobodném společenství, když jsou náboženské části oděvů srovnávány ke kapucím, kulichům a kloboukům? Kde je úcta  jiné víře?  Tím, že někdo chce dobrovolně studovat, rozhodně nesouhlasí s tím, aby ho někdo diskriminoval a ponižoval.  Paní ředitelka žije v prastarých představách mnoha spoluobčanů, že imigranti se musí ve všech svých potřebách přizpůsobovat. Jenže to o tom není ani omylem. Minority jsou povinné dodržovat zákony majority, zároveň majorita nesmí pošlapávat hrdost, zvyky a jádro minorit, protože barevnost společnosti spočívá na těchto odlišnostech. Majorita zároveň nesmí minority ponižovat, či jakkoli postupovat vůči minoritě s despektem. Ve vztahu minorita versus majorita je to především o vzájemném soužití a vzájemném respektu a nikoli o přizpůsobování se.

Součástí školního řádu má být tolerance k ostatním náboženstvím. Stejně tak by mělo být tolerantní vedení školy společně s učitelským personálem. Zdrávka v Praze se bohužel stala zdárným příkladem netolerance.