Jsem cigán s židovskými předky a stydím se za romské novodobé osvojitele židovského původu

Někteří Romové prohlašují, že pocházejí z Izraele, i když tomu tak nemusí být. Toto nejspíš rozčílilo 83letého Roma s židovskými kořeny a rozhodl se nám do redakce napsat email se svým  životním příběhem(ten jsme upravili do podoby článku, jelikož byl psán v emailu útržkovitě). Autor si přál zůstat v anonymitě, proto jej také nikde v článku jmenovitě nezmiňujeme. Osud měl tento pán opravdu těžký a nezbývá, než smeknout před odvahou starého, životem zkoušeného spoluobčana. Prosím, zamyslete se také nad příběhem, zkuste být velkorysí, zkuste pochopit, čeho se nepodloženými teoriemi jejich hlasatelé dopouští……

Dřív by žádného Cigána ani na okamžik nenapadlo zapírat své předky. Byl hrdý na odhodlanost a sílu svých praotců a pramatek. Neřešil odkud pochází národ Cigánů, protože na to neměl čas. Tím se zabývala s majoritou spolupracující inteligence. Košiláči v černých, dobře padnoucích oblecích pokaždé naskočili do Volhy. Řidič jim otevřel dveře auta, aby dobře placení Cigáni dohodli další obchody do svých kapes. Při té příležitosti stačili prodiskutovat původ Romů, dokonce i to, jak lépe spolupracovat se soudruhy nad diktáty z ministerstev a vlády.

Navenek se tvářili jako zachránci, aby po dobře vykonaných sedánkách na Cigány, tak jako majoritní politici, totálně zapomněli. To se dělo za bolševika, to se děje i nyní. Praxe je stále stejná. Za romské lídry byli vydáváni obchodníci s národem, kteří beze studu bohatli na vládních projektech určených ke zlepšení situace Romů. Kolikrát se stalo, že si aktivista půlku peněz nechal pro sebe, utekl pryč od jím založené organizace, aby se následně celý stav ututlal v rámci dobře položených lží. Tohle dnes není možné, ale po celá léta se to až do změn potřebných v  zákoně stávalo dost často.  Mnozí z tehdejších okrádačů Romů jsou stále na pozicích romských lídrů, čekají až se situace dostane do neúnosného stádia, aby najednou přichvátají jako zachránci utiskovaných.  Viz. situace s ghetty nebo ubytovnami. Těch případů je hodně. Romové se záměrně nechají padat do těžké, doslova bezvýchodné situace, aby mediální sláva aktivistů rostla raketovou rychlostí…..

Jak se zdá, tohle nikomu nevadí. Opět novodobým Romům – Židům nezáleží na osudech obyčejných Cigánů. Slovíčkaří se, debatuje a tvrdí nesmysly, aby se jednota Romů nahlodala jako domek z perníku. Když vídám a někdy také slýchám takové debaty, vaří se ve mně krev.  Tihle kecalové nejenže šlapou po krvi svých předků, ale také zároveň šlapou po úctě mojí rodiny, která kvůli romskému a židovskému původu trpěla hned několikrát. Majorita, ale také někteří Romové, jsou obrovští rasisté. Jedni nenávidí kvůli tomu, že jste Rom, ti druzí kvůli židovské krvi. Pro oba dva nejste čistý. Zacházejí s vámi jako s opadem.

Já osobně pocházím z polské Poznaně. Tam moje rodina kočovala a stýkala se s místními Židy. Tatínek se v osmnácti zamiloval do dcery jednoho z poznaňských Židů. Moje maminka byla tuze krásná. Měla zelené oči, svůdné rty a dlouhé, havraní vlasy. Na krku nosila řetízek s Davidovou hvězdou. Byla skromná a pokaždé, když tatínka potkala, usmívala se na něj, prohodila pár slov a opět pokračovala v chůzi do neznáma. Moje maminka….ta by porazila všechny missky s přehledem……po několika týdnech chození, se maminka s tatínkem vzali. Bylo to bouřlivé období, protože židovská rodina maminky nechtěla svazovat svůj rodokmen s Cigánem a ta tatínkova se chovala úplně stejně. Rasistické předsudky vládly na obou březích pověstného tábora. Snad jen ta láska, následně zhmotněná do mého bratra, dokázala překonat všechny hranice.  Romsko-židovská rodina před Druhou světovou válkou psala novou historii rodů.

Maminka vyznávala židovskou víru, dodržovala všechny zvyky Židů a tatínek se tak nějak podrobil. O dva roky později jsem se narodil já. Bratr i já jsme byli vychováváni podle židovské víry. Navštěvovali jsme židovskou základní školu…..děti si nás dobíraly, nadávaly do cigánů, špinavců a nečistých. Urážely naše rodiče, protože nectily pravidlo čistoty rodů….v synagoze jsme seděli tak nějak bokem, jako kdybychom měli lepru…..polští spratci na nás házeli kameny a my jsme se chránili aktovkami a za breku jsem utíkali uzoučkou uličkou, abychom pro změnu museli čelit pěstím židovských výrostků. Byli jsme s bratrem pro všechny nechtění. Takový ten svrab na těle dvou národů, kdy jsme nebyli přijímáni ani jako Židé, ani jako Cigáni. Jediný, kdo nás miloval, byla rodina z maminčiny a tatínkovy strany. Židé nechtěli nakupovat v dědečkově obchůdku, mladí židovští výrostci dokonce v noci na dveře krámku psali hanlivé nadávky a maminka s babičkou je ráno umývaly.  Když  situace byla nevyhnutelná, tatínek se rozhodl k moudrému úprku do Československa. V Praze žili příbuzní…..tam začal jiný, o poznání lepší život.

Chodili jsme do místní židovské školy, kde byla mnohem větší morálka než v polské Poznani. Měli jsme se celkem dobře, až přišel Hitler a my skončili v lágru, kde jsme trpěli hlady, nečistotou a bolestí z trýznění. Čeští  četníci s námi zaházeli dvojnásobně hůř. O těch esesácích nemá cenu se ani zmiňovat. Jako kdybychom nebyli lidé. Věci s očima a pusou se nastrkaly do lágrů, strhla se jim “Jude” hvězda……Dobře si tu otřesnou dobu pamatuju, Bylo mi v osudném roce 1940 osm let. Po čtrnácti dnech v Letech u Písku jsme se rozdělili a já nikdy od té doby neviděl bratra, maminku ani tatínka. Z matčiny strany koncentrační tábor nepřežil nikdo. Z té otcovo přežilo pouze 8 lidí…..mezi nimi jsem byl i já. Novodobí Romové, kteří se dnes vydávají za Židy, nikdy nezažili, jaké je to když nácek zachází s Cigánem-Židem. Nevědí nic o mučení a vypalování Davidovy hvězdy do kůže. Mám hned dvě památky podobného ražení. Jednu na zádech a tu druhou na dlani.

Od té doby mám postiženou levou ruku se zkroucenými prsty. V koncentráku byly samé hrůzy, proti kterým jsem byl dokonce apatický s postupem času. Nácek rozetnul pažbou hlavu dítěti přede mnou, to padlo a já stál jako by nic…čekal jsem, že bu na řadě já…..osud tomu chtěl, že se tak nestalo. Po válce a mě ostatní Cigáni pokřikovali “kriple, špinavej cigáne, židáku….”). Příběh méněcennosti pokračoval. Kolikrát s na mě počali Cigáni a zmlátili mě jen kvůli tomu, že jsem bydlel v cigánském ghettu a všichni věděli, že jsem Žid i Cigán najednou. Začal jsem ostatní Cigány nenávidět. Byl jsem hrdý na to, že jsem po mamince Žid. V osadě, kde jsem u příbuzných bydlel, nebyl vodovod. s kýbly vody jsem spěchal do chaloupky s nadějí, že snad nepotkám ostatní děti. Ty totiž na mě většinou začali házet kameny, případně mě napadli. Utíkal jsem pryč z osady a teta se strýcem mě museli často dlouho hledat. Nechtěl jsem být na tom zaostalém místě, kde dospělí Cigáni na mě volali “špinavej židáku táhni za maminkou”.

Jak si nyní dovolují Romové nazývat se Židy a potomky s židovskými kořeny, když tolik Cigánů v minulosti bylo vůči Židům antisemitskými? Kvůli romskému původu jsem nemohl vystudovat co jsem chtěl. Kvůli židovskému původu mi bylo kolikrát soudruhy řečeno : “židáky, natož Cigány, nechceme”……..když mi bylo 29, požádal jsem o svolení k návštěvě Izraele, kde bydlelo několik mých příbuzných….chtěl jsem tam zůstat nadobro, ale to jsem samozřejmě úřadům neřekl. ….. akce se podařila a já stál na letišti v “zemi zaslíbené”.  Příbuzní bydleli v Jeruzalémě. Dorazil jsem zrovna v období, kdy vláda násilně přestěhovávala Romy do arabských čtvrtí. V prvních minutách na letišti mě zadržela tamní policie, velmi důkladně prohledala a téměř tři hodiny vyslýchala.  Vysmála se mi a říkala, že nejsem Žid, ale jen další ze smradlavých přičmouděnců, kterých mají víc než dost. Celou noc jsem strávil v močí prosáklou a hmyzem osídlené cele. Nemohl jsem usnout.

V myšlenkách se mi vracely můry z dětství. Z lágru, který jsem omylem přežil……doma jsem nenáviděný kvůli tomu, že jsem Cigán i Žid. Tady ani nevím kvůli čemu jsem zatřený. Deka vzdálená kousek ode mě doslova tančila pod nánosem ošklivých hmyzáků. Obával jsem se co bude dál. Vlastně ani ne…….neměl jsem nic a můj život nebyl tím, o co bych se obával. Tak tohle je Izrael………nechtějí mě za Žida, nesnáší mě kvůli cigánské krvi…….nicméně ráno mě propustili a na korbě dovezli k bydlišti příbuzných. Voják s kulometem vystoupil a zakřičel:” slez ty šmejde dolů nebo tě skopu dolů”, raději jsem uposlechl. Voják se optal příbuzných, které jsem viděl poprvé v životě. Mluvila s nimi mladá žena v tmavých šatech….mohl jsem vejít do jejího bytu. byl to maličkatý krcálek s ploténkou místo kamen. A v tomhle bydlelo i se mnou 8 lidí. Dovedete si představit, jaké to bylo.

Během mého pobytu v Izraeli jsem byl třikrát napadený místními arabskými výrostky, dvakrát jsem byl zbitý izraelskými hlídkujícími vojáky, protože jsem při kontrole dokladů řekl, že jsem také Žid. Od té doby mám památku na dva vyražené zuby. Izrael je hodně rasistická a nebezpečná země. Největšími rasisty jsou vojáci a ortodoxní Židé. Ti nesnáší ani obyčejné Židy, natož Cigány.

Můj život je plný zlých zážitků, kdy jsem diskriminovaný, kdy jsem obětí násilí. Tak jako většina dnešních Romů. Věřte tomu, jsem starý…..ale hlava mi ještě slouží. Kvůli cigánsko-židovskému původu jsem neměl nikde domov a byl jsem vždy obětí rasismu, protože jsem Cigán i Žid. Omlouvám se dnešní generaci za to, že nepoužívám vzhledem k sobě výrazu Rom. Připadá mi to jako umělohmotný název a já nehodlám popírat mé kořeny. Moje rodiče byli Cigáni a já jsem také Cigán, moje maminka byla Židovka a já jsem Žid……..

roma_flag

Už chápete, proč jsem naštvaný, když vidím, jak se Romové provolávají za Židy a židovské potomky? Osobně se za takové lidi stydím. Stejně tak moje děti byly oběťmi dvoustranné diskriminace kvůli židovskému a cigánskému původu…..zkuste se mi nebo mým synům, vnoučatům podívat do očí a při tom řekněte, že jste Židé podle neprověřené hypotézy……….