Mezinárodní den osob se zdravotním postižením vypovídá o selhání České republiky

3. prosinec je Mezinárodním dnem osob se zdravotním postižením. Je to vzpomínková akce na osoby se zdravotními omezeními. Ne každý má tolik štěstí, aby mohl žít po zdravotní stránce bez jakýchkoli zábran. Třetí prosincový den upozorňuje na překážky, se kterými musejí zdravotně postižení bojovat prakticky každý den. Jeden obyčejný schůdek může například pro vozíčkáře znamenat nepřekonatelnou problém. Konec cesty, nedosažitelnost pošty, městského úřadu nebo nějaké jiné instituce. 15 % celosvětové populace jsou lidé se zdravotním postižením. Jedná se tedy o největší, ale zároveň nejohroženější minoritu na světě. Lidé s handicapem jsou častými oběťmi diskriminace, násilí a sexuálního zneužívání.  Celosvětový trend kapitalismu bez sociálního aspektu dělá ze zdravotně postižených také jednu z nejchudších sociálních skupin.

Jednotlivé státy sice ratifikovaly Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, ale v žádném případě tuto Úmluvu nedodržují. Česká republika se mávnutím pravicové vlády posunula v péči o zdravotně postižené o dvacet let dozadu. V rozporu s mezinárodním právem tak pod taktovkou ministra Drábka došlo k odepření kompenzačních pomůcek. Lidé nemající často ani na léky, si tak musejí střádat deset procent z ceny požadované pomůcky. Pokud nemáte deset procent z ceny pomůcky, máte smůlu a stáváte se obětí sociální a společenské diskriminace.

Dvacet let se tady něco připravovalo. Tak nějak to fungovalo, aby přišla nová vláda a všechno rozebrala. V České republice žádná z vlád, ani ta levicová, nedělala dostatek pro zdravotně postižené. Vždy se jenom něco zapláclo třeba i amatérským neústavním pokusem, jakým byla vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se prováděl zákon o sociálním zabezpečení. Vyhláškou se protiústavně řešilo to, co se mělo řešit pouze formou zákona. Mezinárodní den osob se zdravotním postižení je prapodivnou vzpomínkou na českou zpátečnost tolik odlišující českou společnost od vyspělého světa. Ministři si berou vzor všude možně, jenom tak nějak zapomínají na Německo, kde je péče o zdravotně postižené na zcela jiné, mnohem vyšší úrovni.

Tam to jde, a v České republice je podobná péče nemožná? Chyba je v politicích a zároveň také v celé české společnosti, která se stává stále více slepou před potřebami nemohoucích spoluobčanů. Nevychováváme si politiky. Necháme je zparchantět, aníž bychom se zastavili před zlodějskými úmysly zástupců lidu. Ceny léků, nájemné i potraviny se stávají stále vyšší, zatímco příjmy osob se zdravotním postižením jsou stále nižší. Zdravotně postižení jsou systematicky zneužíváni provozovateli sociálních služeb.  Již léta tady funguje prapodivný byznys zneužívající nemohoucnost vážně nemocných spoluobčanů. Formálně zde existuje sociální péče pokrývající každý aspekt života osob se zdravotním postižením……Formálně tady funguje a existuje ledacos.

disability

V realitě je většina z těch výhod nedostupná. Copak mají zdravotně postižení 6000 korun  na celoměsíční dovoz jídel? Copak si mohou lidé s nejtěžšími postiženími dovolit zaplatit celodenní asistenci v řádech několika desítek tisíc korun ? Podobné je to se zdravotní péčí. Úroveň lékařské vědy roste, jsou nové, ještě lepší metody, ale na ty většinou kvůli nehrazení zdravotní pojišťovnou handicapovaný člověk nedosáhne. Copak má maminka dítěte s dětskou mozkovou obrnou 45 000 na uhrazení speciální terapie? Formálně lékařská věda existuje na nejvyšší možné úrovni. Formálně tak dostávají lidé se zdravotním postižením tu nejlepší možnou péči. Bohužel tohle všechno se stává jen formálně. V praxi musejí zdravotně postižení “žebrat” u ostatních pomocí speciálních sbírek, aby si mohli dovolit náležitou, život zlepšující péči.  V realitě se zdravotní péče stává stále více nedostupnou.

Situace osob se zdravotním postižením je stále horší. Péče o handicapované je posuzována podle výše majetku, nikoli podle závažnosti jednotlivých zdravotních nedostatků. Ti co mají peníze dostanou péči, ta většina nemající peníze, nedostane skoro nic a nachází se v nekonečném kruhu sociální diskriminace. V České republice nefunguje vzdělávací systém osob se zdravotním postižením.  Žádná vláda nedokázala vytvořit vzdělávací systém i pro ty nejvíce zdravotně postižené. Podobně například sociální péče je dostupná jen lehce a středně postiženým. Vážně postižení vypadávají ze sociální péče, která je tak pro ně nedostupnou.

Vláda České republiky hovoří o zaměstnávání osob se zdravotním postižením, přitom dělá všechno proto, aby tito lidé nebyli zaměstnáváni. Pracovní trh je vysoce diskriminační. Dochází ke znevažování dosaženého vzdělání handicapovaných zájemců o práci. Dochází také k podceňování osob se zdravotním postižením. Tito lidé jsou bráni jako přítěž, nikoli jako vítaná pracovní síla. Přitom lidé s handicapem si váží práce mnohem více než ti takzvaně zdraví. Zdravotně postižení často svěřenou práci vykonávají mnohem lépe a zodpovědněji, než zdraví zaměstnanci.

Sociální systém je vládní garniturou zneužíván k obohacování spřátelených firem. Karta sociálních systémů, se kterou dávno před volbami počítala i ČSSD, je skvělým byznysem, do kterého byli legislativně nastrkáni všichni zdravotně postižení. Nikdo se jich neptal, aby následně celá karta byla zrušena.

3. prosince 2012 ve slavnostních chvílích Světového dne osob se zdravotním postižením nemůže být tato země na nic pyšná. Stát uprostřed Evropy upadá do minulých dob, aby zapomněl na handicapované spoluobčany.