Odlišnost Tě Posílí

Zpočátku chceš být stejný, protože ostatní říkají, že jsi jiný. Zkoušíš překonat sebe sama, abys byl odolnějším, abys vydržel nadsazené nároky, jež na tebe celý svět klade. Zatímco ostatní mohou udělat desítky chyb a nikdo si jich vůbec nevšimne, ty si nesmíš dovolit ani jednu, protože poté jsi odsouzen k morálnímu zatracení. Jakékoli zavrávorání je pokládáno za prvotní znak tvojí jinakosti. Okolí si zvyklo ukrýt tvou odlišnost za přehnaný perfekcionismus, v jehož chladu se často cítíš jako opuštěný trosečník uprostřed rozbouřených vod. Musíš být takový, jakého si tě lidé přejí. Jakýkoli stesk, jakékoli projevení slabosti je přede všemi nepřijatelné. Jsi zvláštní druh stroje, v jehož nitru není srdce citů, ale pouze nějaká kalkulačka poslouchající příkazy, rozkazy, nevnímající jakoukoli diskriminaci okolí. Jak tě také může někdo diskriminovat, když nejsi odlišný?

Čeká tě velmi složitá cesta životem. Podivný blázinec, kdy budeš chtít být někým jiným, abys nakonec zjistil, že jsi minoritou uprostřed podivného světa. Pokoušíš se porozumět okolí, děláš všechno proto, aby lidé neměli předsudky. Zatímco sedíš v lavici, nikdo neví, že nejsi schopen otočit se v posteli na druhý bok. Nikdo neví, že tě nohy bolí, v hlavě ti hučí jako na rušném nádraží, že každý večer zkoušíš jen tak cvičně oblékat si na míru šité boty, protože tvým snem je být samostatný….je to tvoje věčné tajemství, zvláštní pakt mlčení mezi myšlenkami, tvojí paličatou hlavou a tím neznámem, o němž tak často přemýšlíš.  Když přijdeš ze školy, nemusíš se učit, protože ti to jde samo od sebe. Místo toho přemýšlíš o jinakosti, čteš knihy a věnuješ se podivným koníčkům. Usedáš před teletextem, abys do předem připravené tabulky zanesl poslední kurzy cizích měn a bavíš se předpovídáním budoucího trendu. Jindy zase počítáš astrofyzikální rovnice a ztrácíš se v teoriích relativity času, jako kdybys v podvědomí hledal skulinku, malinkou bránu z tohoto světa.

Pochybuješ o své síle, abys druhý den obstál ve zkoušce šikany.  Týdny a týdny ponižování se v tobě nahromadily a jako atomová bomba explodovaly v nesprávný čas. Je to další boj…..střet s jinakostí…..aníž bys to sám věděl, pro některé děti a dokonce i dospěláky máš na sobě neviditelné Kainovo znamení zla. Jinak myslíš, jinak cítíš a dokonce i jinak projevuješ city, protože v hloubce duše toužíš být přijímaný milovaný…..Nenávidíš vozík, nenávidíš dokonce ani sám sebe. Opovrhuješ se sebou jako s nejhorším opadem, abys v období dospívání začal hledat důvody. Hledáš v chytrých knihách, zažíváš hořká zklamání….v myšlenkách ti jako beduíni na hedvábné stezce s poutači na klíně cestují jednotlivá slova. “Nikdy nedokážeš to co ostatní; Němci by tě zplynovali jako prvního; Kdybys byl zdravý, dokázal bys toho hodně, ale takhle?…; farář tě nechtěl pokřtít, protože nechtěl mít nic společného s oživlou mrtvolou“……..miliony a miliony keců, které se vás snaží dostat dolů……předem prohraná bitva, v níž srovnáváš svoje tělo s duší. Zatímco myšlenky jsou nekonečné a jejich síla dosahuje hvězd, tělo notně zaostává.

Cítíš, že nejsi jiný jenom po tělesné, ale také po jiné stránce. V Bibli odhaluješ, že je to hřích. I kniha knih tě odsuzuje za to, jakým jsi. Jako jediný nepokřtěnec hledíš na kříž nad vchodem do kuchyně a opět jsi v myšlenkách někde jinde. Cítíš, že víra, v níž věří celá tvá rodina, nebude zcela správnou. Odsuzuje člověka za jeho přirozenost. Copak je přirozenost něco špatného? Kdyby Bůh nechtěl abys byl takový, rozhodně by tě takového nevytvořil…….uzavřený do vlastního světa hledáš pravdu v knihách. Kdysi jsi si slíbil, že budeš renesančním typem člověka se znalostmi z různých oborů…..Hledáš svou víru, hledáš podstatu jinakosti, až jeden den objevíš nudný čítankový příklad v Eposu o Gilgamešovi. Čteš ho poprvé a s radostí odhalíš, že to co cítíš není špatné. Není to nic povrchního, za co by tě svět měl lynčovat a pranýřovat na okovech studu. Pomalu ale jistě objevuješ svou jinakost. Z ničeho nic se nestydíš. Z ničeho nic se dokonce ani nestydíš za vozík. Nad správcem plaveckého bazénu jen mávneš rukou….najednou není na malý okamžik důležité, že ten pán tě nechtěl vpustit kvůli tvému postižení.

Ve škole nesmíš dělat to co ostatní, ale období pokory končí. Ve chvilce přestávky vstáváš, abys za křiku učitele nedbal rozkazů a svobodně se krůček po krůčku pohyboval. Nejhorším vězením je cela ve vlastní duši. V tom prázdném sálu, kde se ozvěna pohybuje rychlostí světla. Po vzoru asijských myslitelů nastává obroda. Přetěžké období bojů, kdy jediným možným vítězem musíš být pouze ty sám. Jak je složité překonat nedostatky těla ignorované mladickou duší. Čelíš riziku ochrnutí, přemýšlíš o světě kdyby…. kdyby jsi musel ve stavu bez pohybu vydržet celý život, kdyby jsi byl odkázaný na totální pomoc od druhých…………

Se zvyšující se hrdostí pociťuješ jednotlivá omezení ze strany majority jako totální ponížení. Nemůžeš na poštu, a proto musíš jako balík stát v bočním rohu a na ulici vyřizuješ své záležitosti. Nemůžeš jít do kina, do divadla, protože několik schodů je nepřekonatelný problém. Nemůžeš do lesa, a proto po asfaltové cestě v sídlištním parčíku sleduješ jednotlivé stromy a představuješ si, že jsi někde uprostřed hor, kde není jediného živáčka. Sníš o politické kariéře abys posléze v dospělosti zjistil, že to není pro tebe. Už přijímáš, že jsi odlišný a pokoušíš se dokázat, že tvoje odlišnost ničemu nebrání. S předsudky okolí je všechno hodně složité. Musíš vynaložit dvakrát, třikrát tolik úsilí abys mohl být alespoň částečně přijímán okolím, abys později zjistil, že na tom vůbec nezáleží.

Odlišnost tě dělá silnějším. Nesesypeš se jako bábovička z písku při prvních otřesech půdy pod nohama. Zastavíš se a chladnokrevně jednáš…..toužíš po kariéře, abys následně zjistil, že i tohle je absolutní nesmysl a život stojí na jiných základech. Přemýšlíš o budoucnosti, abys pozdě zjistil, že nejdůležitější je přítomnost. Ve skrytu duše se bojíš následků nemocí a hodláš vzdorovat co nejdéle. Setkáš se s branou nebeskou a nepociťuješ nic než chlad, lhostejnost….nikde žádné světlo, žádný tunel……probudíš se a změníš svůj žebříček hodnot. To, co bývalo omezení, je nyní pro tebe posilou. Přiznáváš, že jsi jiný….dožaduješ se svého práva…..jsi skutečně odlišnou osobností. Ať si o tobě říkají lidé co chtějí. Pokud budeš dělat to, co považuješ za správné, pokaždé se najdou lidé, kteří ti budou naslouchat. Kteří pro tebe budou vždy jako hvězdy na nebi……jsou to tvoji strážní andělé…..pokaždé ti pomohou a ty jim……

odlisnost

Možná to nevíš, ale tvoje odlišnost. Tvoje houževnatost a tvoje schopnost vydržet v samotě z tebe udělala silného člověka. Díky jinakosti jsi z malého stromečku vyrostl do obrovského kmene, statného stromu, který neporazí ani ten nejsilnější vichr. I když občas pochybuješ, věř, že že všechno teprve začíná.