Okamura zaperlil ve vánočním proslovu jako baron Prášil z Prodané nevěsty

Napoleonský syndrom kraluje, a proto je povánoční rozjímání nad zbytky bramborového salátu okořeněné vánočními proslovy. Jeden rádoby státník začne řečnit za hodinu na Nově, aby jej v dostatečném předstihu předešel Tomio Okamura ve svém blogerském výtvoru. Na okamžik poslanec – bloger zapomněl na své reklamní snažení v den nadělování dárků. Japa shop splnil svůj dobročinný účel, a tak je tu prostor pro další kutí železa, dokud je žhavé. Lačné srdéčko čtenáře doslova touží po lidském, hřejivém slovíčku lidového poslance, jež za roztrhání těla bojuje za svého skoro tchána v doplňujících volbách na Zlínsku. Po vzoru skonaného Masaryka se v příhodnou dobu rozjasní obloha zimou sužované přírody, aby jako jasný bod na malý okamžik zastínila slunce všeobjímající persona dobra. 

Opakovaný vtip není vtipem, a tak Okamurovo snažení vypadá jako tragikomické divadlo o jednom herci s vybrakovaným scénářem.

Vánoce jsou okamžikem, kdy i my, obvykle konzumně založení lidé, se občas zastavíme a pokoušíme se myslet i na ty druhé. Myslím si, že největším dobrodiním pro naše okolí by ale bylo, kdybychom se občas dokázali zamyslet sami nad sebou. Největším a nejdůležitějším principem je umění správně se rozhodnout, ne co dělat, ale co nedělat.

zmiňuje šéf českých úsvitářů ve svém vánočním nekrologu. Tato slova působí nanejvýš komicky……. že by atmosféra vánočního veselení a hodování dolehla do nitra byznysmenova těla? To ani náhodou. Samotný Tomio Okamura zahájil svou politickou kariéru dávno, předávno před volebním šílenstvím. Tenkrát ještě mluvčí cestovek pravidelně ve svých blogerských soupiscích oznamoval svou nechuť být politikem. Do voleb nehodlá vstupovat ani omylem. Má lukrativní práci, je k vidění ve večerních zprávách, a dokonce ultrapravicově naladění čtenáři s oblibou okomentují přihnědlé příspěvky o velkém čechojaponci bojujícím za bílé Čechy.

Největším a nejdůležitějším principem je umění správně se rozhodnout, ne co dělat, ale co nedělat.”  A proto Tomio hovořil, zatímco ve skrytu duše čekal na správný okamžik kdy skončit s mluvením za cestovky a zároveň přeskočit na mnohem výnosnější místečko tenkrát představující roli senátora. Do senátu ještě v lednu Okamura nechtěl, ale v dalších měsících své angažmá samozřejmě “v zájmu lidu”  nový skoro pollitik přehodnotil. Protože jenom v senátorském křesílku bude moci obhájit zájmy zlínských voličů. S programem dlouhým jako účtenka ze supermarketu zahájil odlišný Čech svou politickou jízdu doplněno peprnými poznatky na idnesovském účtu extrémismem překořeněných štamgastů. Osobní účast v Holešovské výzvě ztrácela na důležitosti, protože Tomio měl nyní jinou politickou hračku, přesně podle vlastního “kodexu umění vládnout”.

Nejen o Vánocích by bylo dobré se zastavit a říct si, proč to vlastně žijeme − co je náš skutečný, opravdový cíl, pro který chceme žít, dýchat a třeba i umírat.
A když si tohle uvědomíme, pak se nám daleko lehčeji bude vybírat mezi tím, co dělat a co nedělat. 

pokračuje ve svém vánočním “proslovu bojovník za přímou demokracii“…….Exmluvčí cestovek a exsenátor v jedné osobě ukázal národu, jak se umí rozmýšlet. S mocí roste chuť, a proto konírna dostala ve světlech prezidentského volení úplně jiný šmak. S pachutí zkvašeného burčáku se slovutný ninja v boji ujal zápolení o Hrad. Podcenil však situaci, nepomohla ani armáda placených sběračů hlasů. Z vůle jájovství první kategorie prohrála neexistující státotvornost nad soukromými zájmy. Tomio………ten si pokaždé uměl dobře vybírat. Dokonce i tehdy, když si zcela protiřečil…….ostatně banda fajnšmekrů z největšího portálu blogerů odkýve cokoli jen trošku extrémistického.

Moc často zapomínáme, že peníze, majetek, kariéra, moc jsou jen prostředkem, který nikdy nesmí být cílem.
Jezdím často do dětských domovů i do domovů pro dědečky a babičky. Věřte nevěřte, největší problém a trápení tu nemají s penězi. To, co chybí dětem a nejen v dětských domovech, je láska, pohlazení, opora v tátovi či mámě, jejich čas. Také velká část starých lidí by vyměnila valorizaci důchodu za lásku, za někoho blízkého, pro koho by mohli žít a kdo by je měl upřímně rád.

V České republice žije zhruba 100 tisíc lidí bez domova. Jejich problémem není alkoholismus nebo lenost. Je to nejčastěji ztráta vztahu k někomu. Jsou to lidé, kteří většinou nemají pro koho žít.
I my, lidé s domovem a teplou postelí, jsme občas takovými bezdomovci − máme sice pro koho a pro co žít, ale tak nějak nás tento obrovský dar míjí. 

Milý Tomio zahájil svou kariéru na Romech, jimž věnoval nejeden blogerský příspěvek. Dokonce kvůli němu obhajoval náckovské plány ultras z Národní strany. Když to politika a osobní zájmy odosobnělé karikatury státníka potřebuje, nastává čas pro dojemné skutky v domovech pro seniory, jež ještě v předvánoční horečce považoval pan poslanec za nesvéprávné tupce, pro které musí zákonodárci vymýšlet nové kodexy bezpráví. Věřte nebo nevěřte, možná si Tomio vzpomněl na své zážitky z děcáku, když nemohl s matkou za otcem do Japonska. Vychrlil své pocity z nenaplněné lásky, aby obměkčil duši přepracované hospodyňky.

V České republice žije zhruba 100 tisíc lidí bez domova……..“, proto jsou návrhy podávané Okamurou přeplněné kořením asociálů. Cizinecký zákon v Tomiově podání vypadá sice jako slovíčkaření z neslavných padesátek minulého století…..ale co, ti lidé nikoho nemají, a proto si nezaslouží pražádné sociální jistoty. Ještě by si mohli migranti vykutálení myslet, že se nacházejí uprostřed podivného komunismu, kde je narozdíl od asijských zemí práce odměňována hodnotami sociálních jistot.

Vážení přátelé, mysleme více vzájemně na sebe a naučme se nedělat to, co je zbytečné a marné, a učme se rozdávat sami sebe. Často do noci pracujeme pod falešnou záminkou, že to děláme pro své blízké. Abychom jim koupili či zabezpečili to či ono. Přitom to nejlepší, to nejcennější jim můžeme dát úplně zadarmo a kdykoli − sami sebe.

Snad alespoň poslední slova myslel Tomio Okamura vážně.Většina snažení předsedy svítání jsou pokryta duchnou falešných záminek, kdy se senátor stává nicotným před seslí prezidenta, a kdy slova o přímé demokracii zakrývají skutečné úmysly extrémistů, kterým v poslaneckém volení Tomio pomáhal prostřednictvím svého politického hnutí k vyšším místům na slunci. Bezákovi a Moravanům se to nepovedlo, ale je ještě mnoho lidí, kteří se díky snahám exmluvčího cestovních kanceláří dostávají do postů, o nichž dříve ani nesnili. Viz. například skoro tchán pan Talaš, kterého si novopečený poslanec vybral za svého senátorského nástupce.

okamura

Bude následovat po vánočním rozjímání také stejně neprezidentský proslov k Novému roku?