Prawer plan je praktickou ukázkou zotročení beduínů Izraelem

Izrael chce násilně přesídlit na více než 40 000 beduínů z Negevské pouště. V rozporu s mezinárodním právem ničí jejich vesnice a konfiskuje tak ve jménu státu na 70 000 hektarů půdy. Opět se Izrael díky politikům projevuje xenofobně a celý svět tak může doslova v přímém přenosu sledovat další volné pokračování apartheidu v Izraeli. Prawerův plán, jak je tamějšími úřady vysídlování nazýváno, porušuje mezinárodní právo. 

Člověk neznamená nic, zatímco území je mnohem víc, než tradiční způsob života kočovných obyvatel země Davidovy hvězdy. Tentokrát jsou terčem války o území beduínové. Válka namířená vůči Palestincům je přenesena na další cíl. Na 35 beduínských vesnic je předem v Prawerově plánu odsouzeno k totálnímu zničení.

beduins

Izraelská vláda hovoří o beduínech jako o problému. Poprvé se o řešení beduínské “otázky” začal zajímat bývalý soudce izraelského nejvyššího soudu Eliezer Goldberg. Ten vytvořil tzv. Goldbergovu komisi, která vypracovala v roce 2008 doporučení a návrhy “vypořádání se” s beduínskými vesnicemi v poušti Negev. Poté se do připraveného plánu zapojila kancelář tehdejšího premiéra vlády. Jejím úkolem bylo vytvoření prováděcího plánu. Místo toho  pod vedením Ehudy Prawera z úřadu premiéra, došlo k navržení přemístění 30 000 – 40 000 beduínů z jejich dosavadního bydliště. některé odhady dokonce uvádějí, že ve skutečnosti bude přesunuto až na 70 000 beduínů.  Zatímco byl Prawerův plán v roce 2011 izraelskou vládou schválen, Knesset(izraelská poslanecká sněmovna) na mezinárodní nátlak požádala poslance strany Likud Benny Begina k zahájení rozhovorů s představiteli beduínů. Benny Begin prosadil malé změny ve schváleném plánu…..kosmeticky změněný Prawerův plán byl schválen v červnu roku 2013.

V současné době žije v Negevské poušti přibližně na 190 000 beduínů. Z toho přibližně polovina z nich žije ve státem neuznaných vesnicích.

Tyto příbytky kočovníků nesou uvedeny na žádných izraelských mapách. Nenacházejí se na žádných vládních plánovacích dokumentech, nevedou k nim žádné dopravní značky…..obyvatelé žijící na těchto místech nemají nárok na žádné služby, infrastrukturu, vodu, odvoz odpadků, elektřinu, školy……Obyvatelé v neuznaných vesnicích nemají dokonce ani právo volit v místních volbách. Typická beduínská vesnice se skládá z 500 – 5000 lidí přebývajících v chatrčích nebo ve stanech.

Některé z neuznaných vesnic stály na svém místě ještě dávno před tím, než nějaký Izrael vznikl. Další vesnice vznikly v roce 1950, či v 60. letech dvacátého století. Byly vytvořeny v souladu s tehdejším právem.

Přesto všechno hodlá izraelská vláda vesnice zbourat a beduíny bez jejich souhlasu násilně za pomocí zbraní a donucovacích prostředků přemísťuje na státem uznaném území.

beduins

Druhá polovina beduínů je soustředěna v Negevu v osmi vládou vytvořených obcích postavených po roce 1960. Tyto vesnice se nacházejí v oblasti Sayyaj, což v doslovném překladu znamená “oplocené území”. Beduínům bylo z úřední moci zakázáno kočovat. Lidé nedostávají žádné kompenzace za tento zákaz. Izraelská urbanizace beduínů se sebou přinesla katastrofální následky. V osmi vesnicích  Hura, Kseifa, Laquia, Arara, Rahat, Segev-Shalom, Tel-Sheva a nově postaveném městečku Tarabin panuje vysoká nezaměstnanost. Vesnice obývané beduíny patří k nejchudším v Izraeli. Státní plánování jako s indiány v rezervacích s sebou přineslo totální rozvrat beduínské společnosti odrážející se ve vyšší míře kriminality, nezaměstnanosti, chudoby, sociálního napětí a také sociálního vyloučení. Beduíni nemají jakýkoli prostor  k jakýmkoliv ekonomickým aktivitám. Viz. například největší beduínské město Rahat. Jeho obyvatelé nemají přístup k jakémukoliv zaměstnání, veřejné dopravě, bankám, poště, veřejným knihovnám, nebo místům určeným k zábavě.

 U vesnic, jejichž postavení neodporovalo jakýmkoli platným zákonům, se po více jak padesáti letech hovoří o jejich zbourání. Povolení vydávaná v roce 1950 najednou před současnou politickou reprezentací ztrácejí jakýkoli význam. 

Každý den izraelské ozbrojené síly ničí Izraelem neuznané vesnice. Viz. například beduínská vesnice Atir-Umm al -Hieran. Zde na 600 příslušníků speciální pořádkové policie v doprovodu vojáků a pohraniční policie zničilo na 18 staveb v obci včetně 600 stromů, jež poskytovali beduínům olivy a ovoce. 30 nákladních aut je odtáhlo ze sutin. Policie při ničení vesnice na přilehlé silnice postavili zátarasy a zábrany, aby veřejnost neměla přístup k následovnému plundrování majetku beduínů.

Během demolicí vesnic policie střílí gumovými projektily, zatýká obyvatele ničené vesnice. Zatýká demonstranty, kteří na místě demonstrují proti ničení. 

Obyvatelé jednotlivých vesnic se organizují v odporu proti přesídlovacímu plánu izraelské vlády. v největším beduínském městě Rahat(žije v něm přes 55 000 beduínů) vyšlo několik stovek lidí do ulic, aby veřejně protestovali proti vysídlení beduínů ze státe neuznaných vesnic. Obyvatelé Izraele demonstrují. Demonstrace se odehrávají před Knessetem. Demonstrovalo se dokonce v největší Izraelem neschválené vesnic beduínů Wadi al-Naam. Občané demonstrovali, přesto všechno byla vesnice srovnána se zemí.

beduins

Mezi Izraelem stigmatizovanými beduíny žije také na 10 000 beduínů palestinského původu. Tito lidé jsou diskriminováni hned dvakrát. Poprvé za to, že jsou Palestinci a poté za to, že sou beduíny. V Izraeli je zavedený prapodivný systém lidských práv. V prostestech proti Prawerovu plánu se dokonce přidali Rabíni za lidská práva, Asociace pro občanská práva v Izraeli, Právní centrum pro práva arabské komunity v Izraeli, Negevské koexistenční fórum za občanskou rovnost, Anarchisté proti zdi a mnoho dalších organizací i jednotlivců. Po celém Izraeli jsou protesty proti Prawerovu plánu. K protestům se přidává také zahraničí, kde lidé demonstrují před ambasádami Izraele. Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace vyzval Izrael, aby stáhl navrhovanou legislativu Prawerova plánu. V roce 2012 schválil Evropský parlament rezoluci vyzývající Izrael k zastavení Prawerova plánu a izraelské politiky násilných vysídlování a vyvlastňování.

beduing1

Policie na protesty lidí reaguje nedemokratickým způsobem. Slzný plyn, obušky a následné nelidské zacházení se zadržovanými osobami. 1. srpna 2013 tak při pokojné demonstraci bylo zatčeno na 18 lidí. Izraelská demokracie nerespektuje pokojné a v demokraciích zcela normální projevení nesouhlasu. Izraelští Židé sami od sebe blokují silnice, otevřeně nesouhlasí s diskriminací. Nejhlasitější je židovské hnutí J14. Tisíce lidí pochoduje silnicemi v Tel Avivu, vykřikují hesla proti Prawerovu plánuAmnesty International i Human Rights Watch odsoudili nadměrnou sílu používanou policií proti demonstrantům. 

beduins

V Bir Hadaj, jedné z beduínských vesnic dokonce vojáci stříleli gumové projektily na neozbrojené ženy a děti. V blízkosti školy používali slzný plyn. Díky tomu mnoho dětí skončilo v nemocnici. Podobně se izraelští vojáci zachovali při demonstraci v al-Araqib.

Domy jsou zničeny, dobytek na místě zabit….demolice beduínských vesnic je prováděna mimo jakýkoli právní rámec. 

Policie dokonce postupuje brutálně vůči dětem. Ty spolu s rodiči na ulici pokojně demonstrují proti Prawerovu plánu. 30. listopadu 2013 v demonstraci nazvané “Den hněvu” proti izraelskému  záměru přesídlit desetitisíce beduínů přišlo demonstrovat na tisíce lidí. Webový magazín +972 uvádí, že na demonstraci viděl příslušníky izraelské tajné jednotky v přestrojení za Araby. Tito příslušníci zadrželi dítě a zacházeli s ním velmi hrubě, viz. následující video:

[embedplusvideo height=”380″ width=”460″ editlink=”http://bit.ly/18aeip1″ standard=”http://www.youtube.com/v/hEMZohuCUEk?fs=1″ vars=”ytid=hEMZohuCUEk&width=460&height=380&start=&stop=&rs=w&hd=0&autoplay=0&react=1&chapters=&notes=” id=”ep6150″ /]

Situaci zachytil eden z účastníků demonstrace a fotografii poslal na sociální síť Twitter, kde celý svět mohl vidět, jak Izrael brutálně zachází s dětmi.

beduins

Ahmed Tibi, palestinský poslanec v izraelském parlamentu, uváděné video před poslanci ve své řeči komentoval v hebrejštině slovy: “”Je to kluk, měli byste se stydět“. Bohužel, izraelský premiér, dokonce ani izraelský prezident se nestydí a naopak požadují dokončení Prawerova přesídlovacího plánu.