Původ Romů, stejně jako původ jiných národů, není možné stoprocentně určit

Pravlasti současný etnik a národů nejsou až na některé výjimky stoprocentně jasné. Z tak dávných dob většinou neexistují písemné záznamy a vědci se musejí dohadovat kdy se možná stalo to či ono. Historici si dokonce nejsou jisti ani stěhováním národů, kdy k němu došlo  a zda vůbec probíhalo ono velké stěhování a míchání genofondů v tom či onom období…. vytváření národů a novodobých etnik je šedou zónou historie často se opírající o legendy, pověsti, pohádky a nejisté archeologické nálezy. Například o Romech se vypráví, že pocházejí z Indie, ale nikdy žádný vědec se stoprocentní jistotou neřekl, že to mu tak je. To, že se naleznou archeologické fragmenty v indické Uttar Pradeshi, ještě nutně neznamená, že odtud pochází všichni Romové.

Určení kolébky národů je nesmírně těžká disciplína. Například u Čechů není jisté, zda prapředci nepřišli pod horu Říp z Ukrajiny, Běloruska, Chorvatska či jiné země. Pověstná země Charvátů je stejně mytickou jako Atlantida, Šangri-La a řada dalších míst. S národním uvědoměním zcela přirozeně přichází touha po vlastním sebeurčení, zjištění země původu, území národu zaslíbeném. Vznikají romantické představy, kterým se nejeden český buditel přiklonil jako k neskonalým pravdám.

Pořád je lepší vykládat oslavné písně na reka s divočákem na statném rameni, než tápat v mlhách nevědomosti, jestli vůbec Libuše s praotcem Čechem existovali. Historie národů byla obvykle vykládána podle přání zájmů a mocných mecenášů. Bylo třeba vybudit národ slavnými činy prapředků, a tak se ze svatého Václava udělal neskonalý světec, zatímco jeho bratr byl zlotřilým parchantem. Původní zemí byla země Charvátská samozřejmě se slovanskými kořeny. Opravovaly se hrady do podob romantizujících představ a nikoli do skutečných vyobrazení. Jan Žižka nebyl náboženský radikál z nešního pohledu srovnatelný s bin Ládinem, protože nový stát se musel opřít o církev jako o garanta národní pospolitosti. Veškeré odchylky od zaručeně vědeckých teorií byly zesměšňovány, protože nezapadaly do konceptu nutného pro vznik samostatného státu Čechů. Taktně se zamlčelo o pogromech na Židy, o pogromech na Romy…….protože Slovan a Čech není zlý ale dobrý služebník boží.

Československo bylo stavěno na vlně romantismu, v jehož stínu se tyčily lži politické i společenské. Osudy budoucího soustátí byly zakresleny v ultranacionálních barvách jednolitého národa obávajícího se z pangermánského ohrožení, v jehož středu stál Žid jako pomocník Germánů, protože bohatí Židé byli většinou Němci. Proto byl antisemitismus považován za společenskou normu ve všech lepších společnostech. Masaryk byl také antisemitou, i když později prohlásil, že svůj antisemitismus překonal. Všichni odlišní byli nepřáteli, proti kterým byla okamžitě použita hrubá síla diktátu a násilí. Začátek státu byl postaven na shnilých základech předsudků, které se díky politikům šířily lavinově do srdcí vytvářeného národa.

S historií je všeobecně problém. Římané své dějiny postavily již od dob antiky na pověstech. Ty byly po celá staletí pokládané za nevyvratitelné pravdy. Na základě pověstí byly vytvářeny letopočty událostí, začátky i konce římské světovlády. Věda si musela počkat až na příchod fašismu, kdy Mussolini kvůli honbě po národní hrdosti nechal archeology kopat v římských ulicích. Začínaly se objevovat první rozkoly s pověstmi. Vědci zjišťovali pravdy….ty se ale na světlo boží dostaly až v šedesátých letech dvacátého století. Podobně na tom byl Izrael, kde dlouhá léta a vlastně částečně i dodnes se historie kontroverzního státu vykládá podle nepravd a polopravd. Říše krále Šalamouna byla menší než se uvádí, stejně tak jeho paláce. Pořadí židovských králů bylo jiné a pověsti o Kannánu nebyly vědecky doposud potvrzené…….

Hovořit o dějinách postavených na biblických textech, případně na informacích z Tóry, to je opravdu šílenství. To je jako kdybychom četli ve Starých pověstech českých a považovali bychom jednotlivé události za zaručeně pravdivé. Stejně tak legendy vyprávějí o prazemi Romů. Objevují se zmínky o Indii, Egyptě a dokonce také o Izraeli. Jedna legenda říká, že v roce 227 se Romové přestěhovali z Indie do Persie, kde byli většinou známí jako hudebníci a tanečníci Později po řeckém a arabském dobytí Persie došlo k další migraci Romů, kteří se vydali jedním sěrem do Evropy a druhým na Blízký východ. Tato legenda však pravděpodobně nebude pravdivou.

Mnohdy se v rámci pátrání po původech národů objevuje touha po “očištění” národa od dlouhodobě uváděného původu. Najednou podle amerického badatele Romové nepocházejí ze subindického kontinentu, ale z území dnešního Izraele. Tato verze je obzvlášť oblíbená romskými nacionalisty a šovinisty. Ti si ani neuvědomují, že rozšiřováním nepotvrzených teorií šlapou po památce svých předků. Asi je pro ně mnohem lepší být Romem z “čistého” Izraele než ze “špinavé” Indie. Kulturní šovinismus podepřený předsudky a nacionalismem získává, tak jak tomu bylo v případě Čechů, na veledůležitosti a historie se opakuje, tentokrát u Romů.

Stoprocentní pravdu o Původu Romů nikdo neodhalí, dokonce ani ten nejlepší vědec světa.

….Indický původ Romů byl odvozen od romštiny. Ale tato hypotéza založená na jazyku nic nedokládá. Pokud bychom ji měli brát vážně, potom bychom museli tvrdit, že severoafričan pocházejí z Arabského poloostrova, askenázští Židé byli německým kmenem a sefardští Židé byli Španělé….ale to není pravda. Alespoň to vyvrací současné poznatky archeologů. Afroameričané dokonce ani neví, jaký byl jejich původní jazyk. Jazyk samotný není dostatečný, rozlišením k určení původu.

Romové nikdy nepřišli s teorií, že jsou z Indie, naopak tvrdli, v 16. století, že jsou z Egypta. S indickým původem Romů přišel na světlo světa nerom ve 20. století. Vycházel z díla arabského kronikáře Abu Nasr Al-‘Utbi(název díla:  “Kniha o  Yamin”). Kniha kronikáře obsahuje zmínku o útoku sultána Mahmuda na císařské město Kannauj v roce 1018. Sultán z Afghanistánu vyplenil město a deportoval některé jeho obyvatele ze severozápadu Indie, kde se císařské město  nacházelo, zpět do Afghanistánu. Kannauj bylo v 11. století hospodářským i kulturním centrem v oblasti. Sultán zadržené obyvatele města posléze prodával jako otroky. V městě v den útoku bylo na na 50 000 obyvatel. text knihy doslova uvádí: “zajal celou populaci ,  bohaté a chudé , světlé a tmavé….většinu z nich honoraci , umělce a řemeslníky prodal s celými rodinami“. Prodej otroků se měl podle kroniky uskutečnit v tehdejším aghánské městě Ghazní, dnešním Kábulu. Obsahuje snad tato kratičká zmínka něco o Romech?

Město Kannauj bylood 6. – 11. století hlavním městem Pratiharského císařství. Vladař nepatřili do indo-árjské dynastie, ale byli to Gujjarové, kterým se také jinak říkalo Chazaři. Pokud Romové opravdu byli obyvateli města Kannauj, potom nebyli indo-árjové, ale jejich příbuzenství bylo blízké dnešní Bulharům, Maďarům, Baškirům, Chuvašům a dalším…..navíc v 11. století byl  v Kannauj běžný brahmánismus….ale v romské kultuře nejsou stopy po brahmánismu. Bylo by naivní myslet si, že zrovna Romům by vládnoucí rod dovolil jiné náboženství než brahmánismus. Některé historické doklady naznačují, že Romové žili v Íránu mnohem dříve než v Indii a vyznávali zoroastrismus, který byl v Íránu hojně v tu dobu rozšířen. Důkazy, že tmaví lidé byli Romové jsou opravdu chabé. Tato hypotéza se zaládá na vratkých základech a není ji možné nevyvratitelně obhájit. Žádné následující teorie o indickém původu Romů nejsou nevyvratitelnými a vždy se odkazovaly na předchozí studia.

Žádný Rom dodnes nemá příbuzné v Indii. Jak je možné, aby někdo opustil území bez příbuzenských(genetických) stop? Žádný člověk v Indii označený jako “cigán” nemá genetické spojení s Romy. Britské úřady označovaly za “cigány”  všechny kočovníky. Šlo tedy o slovní, nikoli o příbuzenské propojení. Vědci podporující neindický původ Romů říkají, že kultura Romů nebyla slučitelnou s indickou, a proto Romové odešli.

O Romech se zmiňuje Šeherezádin příběh Tisíce a jedné noci, kde se o Romech hovoří jako o Zottech, Jatech. Ostatně, tak byli Romové nazýváni v muslimských zemích. Sami Romové v šestnáctém století sebe samotné označují jako lid přicházející z Egypta a jeden dokument z 12. století hovoří o Romech jako o Egypťanech. Tuto hypotézu podporují také citace z Bible(které nejsou rovněž vědecky doložitelné)Romové nikdy nebyli v Evropě nazýváni jako Indové. Vždy měli v jednotlivých krajinách označení(často pocházející z rasistického základu a předsudků).

Archeologické průzkumy prozatím nasvědčují, že se Romové vydali do Evropy z Íránu a Arménie přes Bospor…… je pravděpodobné, že prošli také Egyptem. Z historických pramenů arabských dějepisců také vyplývá, že se Romové v arabské světě delší dobu zdrželi a je tedy pravděpodobné, že někteří z nich přijali islám. Vědci věřící v egyptský původ Romů tvrdí, že se Romům v Byzanci v 6. století kvůli trase putování “Egypt – Byzance” říkalo “Aigyptissai – Egypťané”. Odtud podle některých jazykovědců vzniklo anglické “Gypsy” – cigán. V Byzanci se také podle vyznavačů egyptského původu Romů pojmenování “Athinganoi” , z něhož vzniklo slovanské “Cigán”. “Athinganoi” byl také název pro romské zákony čistoty rodu,  podle kterého byl styk s neromem(gádžou) nečistý.

Údajný pobyt Romů v Byzanci je sám o sobě zapředen zámotkem těžko prohlédnutelné mlhy. Některé židovské prameny tvrdí, že tito Romové z Byzance vyznávali reformovanou formu judaismu, kdy četli Tóru, křtili se jako křesťané, ctili šabat, ale nevykonávali obřízku. Tyto údaje ovšem nejsou vůbec historicky doložitelné, protože jiné zdroje vyprávějí, že tito Romové vyznávali zoroastrismus. Opět to jsou hypotézy a není je možné doložit.

Příznivci indického původu Romů navíc říkají, že v šestém století nemohli Romové v Byzanci ještě být.

Všechny teorie o původu nejsou stoprocentně doložitelné, ale ta o izraelském původu je opravdu hodně přitažená za vlasy, obsahuje lži a polopravdy. Žádní Juhydanové neexistují.

Romové v Izraeli žijí většinou v Samaře, Gaze nebo Jeruzalémě. Patří k těm nejchudším v zemi a jsou častými oběťmi rasismu. Žijí uzavřeným životem na okrajích městských čtvrtích a bývají také těmi nejchudšími. Romové v Izrael se vyhýbají jakémukoli mediálnímu zájmu, kvůli oprávněnému strachu z projevů extrémismu okolí a následných útoků. V roce 1800, žili zdejší Romové známí jako Domari v Jeruzalémě převážně ve stanech ve čtvrti Wadi Joz, hned vedle starých městských hradeb. V průběhu minulého století se mnoho z nich postupně přesunulo dovnitř starého města Jeruzaléma. Dnes v této oblast žije na 150 rodin(2000 Romů v Jeruzalémě). Většina z Romů vyměnila své stany za domácnosti, často také pod pohrůžkou násilí ze strany státu. Většina Romů v Izraeli je tamějšími Židy považována za součást arabské kultury, protože žijí v chudinských čtvrtích, do nichž jsou kromě Romů také ubytováni afričtí migranti společně s muslimy. Někteří muslimové na Romy v těchto čtvrtích plivou a pokřikují arabsky “nawar”, což v překladu znamená “špína”. Stejně ohavně se  nim chovají také židovští obyvatelé země Davidovy hvězdy. V Izraeli místní Romové většinou mluví arabsky a trochu hebrejsky. Ti starší ovládají romštinu. Mnoho místních Romů vyznává islám, mnoho jich je také bez vyznání, někteří přijali křesťanství. Nemají podporu od státu a tak jako Arabové a afričtí migranti mají potíže se sehnání práce a vzdělání.

roma_flag

Celkem podle odhadů žije na celém světě přes 40 milionů Romů. Evropští Romové nejspíš pocházejí z Egypta(i když, jak bylo v článku uvedeno, jasné důkazy zatím nejsou). Pravlast všech Romů se nejspíš nepodaří nikdy najít, ale Indie to pravděpodobně nebyla(Írán částečně dokazuje starší romské osídlení.)