Austrálie porušuje práva žadatelů o azyl

Austrálie porušuje lidská práva žadatelů o azyl.  S vypočítavostí sobě vlastní je v rozporu s mezinárodním právem umísťuje do uprchlických center na Nauru a Papuy Nové Guiney. Na těchto místech je s lidmi v nouzi zacházeno jako s méněcennými bytosti bez nároku na jakékoli vlídné chování, bez nároku na lékařskou a odbornou péči pro zdravotně postižené žadatele o azyl. Na složité, doslova nelidské podmínky několikrát poukázala Organizace spojených národů. Austrálie, speciálně tamější ministryně zahraničí Julie Bishop, je s tábory na Nauru naprosto spokojena. Země klokanů se rozhodla pro hru slepců, v níž běžní Australané nesmějí vidět, jak se s žadateli o azyl zachází. Využijí se střediska mimo kontinent, aby se následně za nízký peníz rozjelo soukolí bezpráví.

Austrálie chce zvláštním způsobem odradit obyvatele chudých států od pašování a nebezpečného cestování v přeplněných a vysoce nebezpečných lodích. Země protinožců musí, tak jako ostatní státy, dodržovat mezinárodní právo zaručující důstojnost s lidským zaházení pro žadatele o azyl. Je jednoduché usednout na vlně protipřistěhovaleckých nálad a tvářit se přitom jako největší ochránce národních zájmů. Kousek po kousku pomyslní garanti humanismu ztrácejí nadšení pro člověka a jeho osud. Nahrazují jej globální horečkou kapitalismu, kdy člověk zůstává nepodstatným dokud nevlastní dostatečně velký obolos ve své kapse.

Tichomořské oblasti nejsou dostatečně zajímavé pro novináře ze Západu, a proto se do těchto míst v rozporu s celosvětovými konvencemi “nastrkají” lidé v potížích.  Celkový styl australské politiky nezaručuje žadatelům o azyl přicházivším z moře lidské zacházení. Politika Austrálie je založena na politice a postupech zastrašování. Trestá žadatele o azyl, dělá z nich potencionální kriminálníky. Osoby, přen nimiž by každý Australan měl prchat tisíc kilometrů dopředu. Do zoufalých podmínek přiházejí z vůle politikaření také děti imigrantů. Musejí čelit velmi těžkým, koncentrační tábor připomínajícím podmínkám. Dřevěné chatrče, plot, lidé v ošuntělém oblečení, nedostatek lékařské péče, nedostatek vzdělání s neexistujícími projekty pro děti azylantů……

V otázkách ochrany uprchlíků selhává Kanada, a proto musí na podobné vlně pokračovat daleká Austrálie? Nauru, na jehož území sídlí eden z táborů pro azylanty, je nerado, když novináři navštěvují tuto zemi právě kvůli porušování lidských práv, s nímž původně souhlasilo. Proto naurská vláda vymyslela jednoduchý trik na novináře. Zvýšila poplatky za tzv. novinářské vízum. Jeho cena se pohybuje od 200 do 8 000 dolarů. Cena má za cíl odradit novináře, například z Austrálie, od fotografování a sepisování svědectví přímo z prostředí tábora pro žadatele o azyl. Je to jednoduchý pokus odradit demokracii od informování veřejnosti o nelidském počínání těch, co jsou financování z daní voličů.

Zatím se australská vláda držela zpátky. Nekomentovala stav tábora pro azylanty na Nauru. Sváděla vinu za hrozný stav na vládu Nauru. Tento maličký ostrovní stát je dostatečně daleko od voličů, a tak si ministři mohou dělat doslova co chtějí. Voliče “nezajímají” lidé v nouzi umístnění kdesi v tichomoří. Politika speciálně zvýšených poplatků za novinářská víza je otevřeným útokem na demokracii, za níž se Austrálie po celá léta považuje. Vláda premiéra Tonyho Abbotta je plná přešlapů namířených také vůči zdravotně postiženým Australanům, za což byl Abbottův kabinet po právu OSN kritizován. Teto politik také nese veškerou zodpovědnost za politiku namířenou vůči žadatelům o azyl. Média klesají na úroveň populistických a rasizujících sdělovacích prostředků. Démonizují žadatele o azyl, píší o nich jako o velikém ohrožení, proti němuž je třeba pomocí středisek v zahraničí bránit australskou společnost.

Obrana společnosti před ostatními formou oplocených táborů navíc umístěných někde a méně viditelných místech…..tento přístup je velmi nebezpečný a nabádá nepřímo ostatní státy světa k podobnému, naprosto nelidskému řešení.  Austrálie má velké problémy s Aboriginci(původními obyvateli Austrálie). Systém s nimi zachází podobně, jako je zacházeno s žadateli o azyl. Velmi složité vyhlídky mají také lidé zadržovaní na Papuy Nové Guinei.

nauru

Žadatelé o azyl museli často přežít okamžiky mučení, týrání a nelidského zacházení, aby následně zůstali v zařízeních s nelidským režimem. To je na tom to nejsmutnější a nejtragičtější…..lidé s přetěžkým osudem nenaleznou klid ani v zemi klokanů. Je snad porušování mezinárodního práva novodobým hitem národních vlád?