Brusel zcela správně praštil Camerona přes prsty. Unie si musí zachovat zásady humanismu

Britský nacionalismus je pro Evropskou unii nepřijatelný. Stejně tak jakékoli porušování společných pravidel jsou věcí nepřípustnou. Politika Londýna pro lepší volební výsledky klidně poškodí lidská práva. Hlavně když Cameron získá ostruhy zásluh coby bojovník s Bruselem na život i na smrt. Udatný rek se jal role ochránce extrémismu, protože národní ekonomika skomírá a království se stále více potápí v šedi ekonomické recese. Naštěstí je tady modroučké společenství, jež se dá kdykoli spolu s přistěhovalci prohlásit za viníky všeho špatného nad Avalonem. 

Základní principy jsou neměnitelné, a to dokonce i pro tak silné hráče, jakým je Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Šéf Europarlamentu, Martin Schulz, poprvé řekl veřejně to, o čem se zatím jen špitalo. Farageovské parafráze namířené proti imigrační politice nemají místo v moderním světě a osmadvacítka si nenechá bortit základní téze společného projektu, jež se stále více bortí pod nesmyslnostmi protidemokratických plánů. Velká Británie si hraje na přerostlého spratka, který nepotřebuje  stařičký kontinent, protože si vystačí sami. Ostrovní teenager se neskonale mýlí. Poslouchá přání Londýnské city, aby následně zjistil, že to bez modravého společenství nejde. Bez Bruselu by byl Londýn v ještě horším postavení, než se nachází nyní.

Británie by ráda sehrála roli jakéhosi reformátora, nového Martina Luthera, jež v upgradovaných verzích přibíjí nový testament na dveře bruselské radnice. Tentokrát by se nejednalo o zásady správnosti, o zásady humanismu, ale o povýšení extrémismu a nenávisti na stupínek vítězů. Protipřistěhovalecké nálady nejsou ani omylem omluvenou k zakonzervování Spojeného království do konzervy prostopášnosti. Cameronovo volání po referendu o tom, zda zůstat nebo opustit Unii jsou pouhými vyhrůžkami k pobavení zbytku Evropy. Klauni chrastí jako postní háďata, aby se pokusila svým jedem nahlodat ostatní státy Evropy. V tomto období jde o hodně. Poku se  Brusel začne ohýbat podle zásad “rebelů”, potom začíná konec klidné a spokojené Evropy, v níž je hlavním cílem odstranit rasismus s extrémismem.

Jednou ze základních zásad osmadvacítky je svoboda pohybu. Lidé z jednotlivých členských zemích nesmějí být omezováni jen na základě jejich země původu. Šovinistické vnímání světa vyvolává potřeby nejrůznějších výjimek, jež jsou vkládány do přístupových smluv. Do té či oné země nesmí přijít zaměstnanci z nové členské země, protože se ten či onen obává z ohrožení vlastního pracovního trhu. Politici napříč kontinentu jsou stejní. Ve své zásadě je jedno, jestli papaláš pochází z Čech nebo Anglie. Rozdíl je pouze v tradicích a politické kultuře, jež nedovolí přílišný růst politikova ega. David Cameron by hrozně rád hrál ještě silnější roli v soukolí moci, ale britská politická kultura ho brzdí v rozletu. Křídla nepovedenému ptáčeti přistřihuje také ta nenáviděná Unie, jež se jako zaseknutá deska  zastaví pokaždé na stejném místě.

Dánové i Finové zkoušeli uzavírat své hranice v zájmu extrémismu před světem. Konali tak v rozporu s pravidly Unie. Extrémisté se dostali k veslu a zatoužili v horečce minulosti otrávit společnou myšlenku jede nenávisti. Podobný rozkol číhá také v německých Bavorech, kde podobně jako David Cameron, místní zákonodáci provádějí v rozporu s evropskými pravidly hraniční kontroly. Rumuni se společně s Bulhary stali darem pro populistické šovinisty. Německo raději mění přistěhovalecké zákony, aby zabránilo Romům z Bukureště a Sofie ve svobodném pohybu. Velká Británie jde ještě dál a touží všechno zničit ve jménu hospodářských chyb ještě proradnějších tvůrců kodexů.  Za protipřistěhovaleckými náladami vždy stála přání extrémistů, nebo politiků toužících po zalíbení u tábora ultrapravičáků. U Davida Camerona to není jiné. I on touží oslovit rostoucí klaku euroskeptika, rasisty a ultrapraviáčka Nigela Farageho. Když nezíská dostatečné množství hlasů na ultranacionální vlně, tak poté skončí jako papír v ohni. Shoří na uhel a podnikatelé z londýnské city se vykašlou na podporu neúspěšných.

Pokud se dovolí klíčovým hráčům borcení základů Evropské unie, potom jsou v ohrožení základní svobody každého z nás, protože borcení je výsledkem tužeb extrémismu, jež unisono klepe na dveře demokracie a lidských práv. Bylo by nanejvýš správné, pokud by předseda Evropského parlamentu seslal vzkaz o nedotknutelnosti svobody pohybu do Elysejského paláce. Svoboda, Rovnost a Spravedlnost získává pod vlivem rasové a náboženské nenávisti opravdu prapodivných podob. Sarkozy a nyní Hollande dělají všechno pro to, aby všemi dostupnými prostředky porušovali právo svobodného pohybu pro všechny členy Unie bez rozdílu. Je to stejné ohrožení základních pravidel osmadvacítky, jakého se dopouští sousední Londýn.

cameron

Není možné, aby lidé byli vyháněni ze země jen a pouze na základě rasy, náboženského přesvědčení nebo sexuální orientace. Jádro osmadvacítky je ideově zakládáno na principech humanismu. Neobsahuje horečku protipřistěhovalekých nálad. Neobsahuje alespoň v základu chtíč nelidskosti……základ Unie prozatím existuje v hodnotách humanismu, ale je nahlodáván ze všech možných směrů. Schengen je národními vládami stále více vnímán jako onuce, kterou je nutno strpět jako nutné zlo. Tak k němu přistupuje Německo, Francie i Spojené království. Upravili si pravidla, aby v případě národní potřeby mohli prohlásit, že na jejich území Schengen v tom či onom případě není. Obnovení hraničních kontrol je mnohem snazší……je to tzv. soft nástroj, pomocí něhož se vůdci evropských zemí pokoušejí obcházet právo na volný pohyb. Tak jak je k politickým účelům zneužíván evropský zatykač, je taktéž zneužíváno pravidlo Schengenu.

Cameronova vláda chce mnohem víc…….chce přeměnit Evropskou unii do podoby, v níž by nikdy existovat neměla.