Víra musí ctít potřeby člověka a nikoli potřeby Písma svatého

Bůh se mění a vyvíjí. Není statickou soškou na křížku někde v prostorách vatikánských kanceláří. Není značkou, na níž si preláti v sutanách mohou vydělávat k pohodlnému živobytí. Církev jako taková potřebuje změnu. Nesmí představovat zkostnatělé, zastaralé, naprosto nelidské požadavky odporující zásadám moderního světa. Už dávno není středověk a hodnota člověka se změnila k nepoznání. Lidé dávno nejsou bohabojnými modloslužebníky pracujícími na polích feudálů. Je 21. století a na prvních místech stojí pocity, povaha, lidské potřeby a jejich naplnění. Církev by měla hlásat lásku s laskavostí, nikoli dogmata, podle nichž nejsou homosexuálové považováni za lidské bytosti. Církev je víra a víra sídlila vždy v srdci každého z nás.

Ve své podstatě není důležité, jak domnélého Boha nazýváme. Není důležité jestli je to Kristus, Alláh nebo Šiva. Mnohem důležitější je, že lidé věří v dobro. Mnohem důležitější je, že nalézají ve svých představách imaginárního tvora, jemuž mohou ve svých myšlenkách svěřit svá největší tajemství. Lidé si přisvojili víru a právě tu svou vlastní podobu věření v imaginárno prohlásili za jedinou, správnou, pravou a dokonalou cestou ke spasení…..ve jménu imaginárna, pověstí a polohistorických příběhů vznikala ta nejhorší zvěrstva, jakých se lidstvo kdy dopustilo.

Sektaření s imaginárnem protkané do světa moci zahájilo domino násilí, kdy rytíři, nově vojáci s tanky a kulomety, ve jménu politicko-náboženských potřeb pokořují imaginárno ostatních. Virtualita není výdobytkem konce dvacátého století. Nachází se na světě od dávnověku, kdy prehistoričtí opolidé shlíželi k měsíci a ve své neznalosti si vykládali blesk jako zlobu i dar bohů. Bible je ve své podstatě jedinečná kniha, je psaná tak aby jí rozuměli nevzdělanci i vysokoškolští profesoři.

Není však výjimečnější než Korán nebo jiné svaté knihy světových náboženství. Stejně jako mnoho starých děl, některé pasáže jsou zastaralé a navádějí dokonce k netoleranci, nenávisti těch, kdo jsou podle vatikánského koncilu katolické víry nehodní. Bible si zasluhuje změnu…..potřebuje postavit hodnotu člověka na základě jeho skutečných potřeb, kde je prvotní štěstí a zdraví jedince před xenofobními a homofobními pohledy na svět, které byly pro časy dávnověku zcela běžnou záležitostí.

Církev, ať je jakákoliv, musí ctít toleranci, odlišnost a nikoli všechny nutit k jednotvárnému a jednobarevnému vidění světa, kde obrana tradic znamená zničení těch, kdo jsou odlišnými. Nadešel čas, kdy je nutné změnit verše svatých knih ve jménu poselství lásky a pravdy. Současné texty jsou v rozporu s poselstvím pravé víry. Jsou v rozporu s hodnotou člověka jako tvora s Bohem v srdci. Proto říkat, že ten či onen není boží bytostí je neskonale hloupé. Papež František je jednou z možných nadějí k cestě změn.  Římskokatolická církev má hlavní slovo v katolickém světě a pokud se změní k lepšímu, lidštějšímu vidění světa, může snížit napětí mezi jinověrci, s nimiž často nejedná jako s rovnocennými partnery.

Je třeba změnit základní materii zla a dobra, kdy peklo nepřestavuje místo pro hříšné duše, ale imaginární prostor označující duše dobrých lidí strádající nemocí samoty. Takových osamocených lidí je širé světě víc než dost a církev by jim měla podat pomocnou ruku, protože jsou také vyznavači imaginárna, jež pomáhá každému v nouzi. Hodnoty heterosexuální rodiny jako základu společnosti nesou hodnotami Boha, protože odporují potřebám lidí a vytlačují miliony bytostí božího imaginárna v rozporu se zásadami dobra na okraj společnosti. Základem je rodina, společenství dvou milujících lidí bez ohledu na jejich pohlaví, národnost nebo zdravotní stav. Katolická církev vytvořila z člověka patvar pavlastností vyhovujících starozákonným, nikoli lidským pravidlům fungování světa.

Víra náboženství

Je třeba mnoha změn, které je třeba vykonat, aby se svět stal světem lidí a nikoli světem odlidštěných pravidel, tak, jak je tomu dnes.