Zeman by chtěl být Masarykem, zatímco je dokonalým Gottwaldem

Miloš Zeman si hraje jako malé dítko na ochránce tradic tatíčka republiky, zatímco se stále více podobá Klementu Gottwaldovi. Je to tragikomický mix ideí, kde vepředu jako svíčka na dortu zůstává pachuť staromileckého, nenávistí a samolibostí naplněného diktátorství. Nikdo nesmí být v rozporu s názorem pána situace, jinak se vystavuje nebezpečí nelibosti. Trapné záběry postaršího důchodce z Vysočiny nad ponkem dělníka působí opravdu komicky. Zeman tentokrát vyměnil zelenou nebo slivovičku za porcelánový talíř, aby v Karlových Varech ukázal, že i lihový, tedy pardon, lidový prezident ví, jak vypadá práce dělníků. Levicový prezident by zfleku zvládl pozici klauna  jednom z béčkových cirkusů. Své šprýmařské umění dokázal nedávno v pořadu Václava Moravce, když před národ dorazil jako velkopán bez společenských konvencí. 

Muž činu se samochválou v krvi odmítá příchod do televizního studia, protože jeho koleno je natolik rozmlácené, aby zvládlo cestičku několika kilometrů na pražský Barrandov. Karlovarské prostředí skoro ruského městečka dělá Miloši Zemanovi dobře. Je tam vítán jako nejvyšší státník v poli….dokonce neváhal a postěžoval si na vízovou povinnost vůči Rusům. Prezident na severu Čech nehájil zájmy národa, ale zájmy turistického ruchu, zájmy Rusů, s nimiž je jako dítě napojen skrze osobu pana Nejedlého a všemocného Lukoilu. Prezident dolních deseti milionů, jak se s oblibou nechá nazývat, se stále více podobá kyvadlu a nakloněné věžičce. Když to situace vyžaduje, veřejně mistr bontonů obhájí div ne ruské domky v památkových a chráněných oblastech lázeňského městečka.

Ve vánočním proslovu  přednesl pět slibů, jež si v zápětí pochválil, aby později v diskusním pořadu národu sdělil, že je vlastně na nás všech, jestli to o před volbami slíbil také splnil. Miloš Zeman s oblibou diktátorů upravuje historii k obrazu svému. Proto také mění v médiích názor na Benešovy dekrety, aby svým přístupem pohladil po dušičce stoupence ultranacionálních bludů.  V doprovodu papalášů pán z Hradu  se plýtvá penězi daňových poplatníků. Hlava státu si dá v některé z restaurací jídlo. Když prezidentovi nekoštuje, kuchař je povinen vytvořit obratem jiné….pokud odmítne, riskuje soudní stání, žaloby a další peripetie, protože neobsloužením Miloše Zemana zcela zákonitě rebelující kuchtík nebo majitel restaurace vyvolává či nabádá  nenávisti vůči skupině osob. Osoba prezidenta republiky není v podání Miloše jen jedním člověkem. V pozadí možná vartuje Nejedlý, Lukoil a řada dalších společností, jež se mohou cítit dotčeni.

Pokud podnikatelé nepřispějí na úhradu státního dluhu, nepodívají se s ním do světa. Zahraniční cesty s prezidente sou pro české exportéry velmi důležité, a tak se hlava státu rozhodla k jejich vydírání. Přeci nedovolí, aby jeho láskyplný projekt snižování dluhu ztroskotal. Jedním z hesel Gottwalda bylo “Ať platí bohatí”. Oba dva, jak Gottwald tak Zeman zapomínají, že bohaté potřebují, pokud chtějí naplnit vize socialistické, nikoli však sociální vlády. Lidé zvolili do prvních pozic samolibého egoistu, jež si bez problému z prezidentské funkce vyzobává to, co považuje za zajímavé a výhodné, zatímco na ostatní povinnosti hlavy státu raději zapomíná. Zákonné a ústavní získává v mysli neoficiálního předsedy SPOZ totéž, a proto stejný Miloš Zeman dopředu oznamuje, že není strojem na podpisy.

zeman_gottwald_prez

Diktatura získává svou moc z demokracie a ke svému znovuzrození používá právní normy demokracie, a proto je Zemanovo počínání dvojnásob nebezpečné. Hry na Gottwaldy navrací národ do minulosti, v níž si libuje extrémismus s rasismem a projevy nesvobody.