Lidskoprávní aktivismus by neměl být o využívání sociálně slabých ke svému užitku

Některé nevládní organizace si neuvědomují, že ochrana lidských práv není hra na kočku a myš. Není to o rozměrech přirození jednotlivých účastníků klání. Tady uprostřed Evropy nejsme na Divokém západě, aby jedni sehrávali role apačů a ti ostatní prohnilé kovboje z chaloupky strýčka Toma. Úkolem lidskoprávních aktivistů je ochraňovat cílové skupiny obyvatel, pomáhat jim se začleňováním do společnosti, poskytovat rady, vymýšlet programy lepšího soužití…..proč tedy někteří aktivisté raději sáhnou k demonstračním pochodům a provokaci ultrapravicové scény před dlouhodobým řešením? 

Romové, zdravotně postižení i ostatní minority žijící na území Česka potřebují silné a rozumné ochránce před zájmy extrémsticky smýšlející scény. Bohužel samotní aktivisté a jejich sdružení představují slabý prvek neschopných kecalů, egoistů, hledačů vlastních zájmů na úkor jiných, třeba i těch, které by měli ochraňovat. Lidskoprávní scéna vyšla již na začátku devadesátých let špatným směrem a dodnes po celých dvaceti letech se na jejím pažitu pasou stále stejné pijavice známé například z devadesátek minulého století.

Je úkolem pseudomoderních sdružení rozdmýchávat vyhrocené nálady, škádlit hololebce, spoluvytvářet protiromské pochody? Opravdu tato dovednost patří do popisu práce běžného aktivisty? Některé přední lidskoprávní organizace vědomě i nevědomě dláždí cestu do slepých uliček, ze kterých se těžko dostává ven. Přední je nenávist proti neonacistům, zatímco Romové jsou pro obě skupiny až na posledním místě. Přinejhorším se do rukou Roma strčí dehonestující transparenty o krádežích, selhání humanismu, aby hvězdy z televizních zpráv zazářily za zvuků muziky před fotoaparáty lačných novinářů. Hrdinové okamžiku získají metály slávy, odejdou z místa pochodování, zatímco tamější obyvatelé v tichosti nezájmu čelí útokům neonacistů, šikaně města……..

Novinové titulky znamenají mnohem víc, než osudy konkrétních osob. Vytváří se jimi mediální věhlas opravňující například ke snadnější cestě za eurodotacemi. Pro větší popularitu si dokonce někteří aktivisté hrají na slepé a hluché. Čekají, až se situace v polorozbořené ubytovně dostane do stavu absolutní nouze, aby jako zachránci přichvátali za doprovodu televizních kamer doposud tiší lidskoprávní aktivisté. Do popředí dění se nastrčí mediální hlavinka, zatímco ti v pozadí jednají s městem. Ani teď se nejedná o lidumily. Blesk, Aha, Deník.cz, Parlamentní listy, Romea a další média velmi ráda sáhnou po senzaci. Vynesou aktivisty do výšin, zatímco se ve světlech slávy zapomene na to, že rodina iks ypsilon o pomoc ty stejné aktivisty žádala před rokem. Tehdy se sociálně slabým dostalo odmítnutí, zatímco nyní v perfektním načasování dostanou veškerý servis. Falešným hrdinům slouží lidé s těžkým osudem jako levní statisté v jednoaktovkové hře.

Lidskoprávní aktivismus by neměl být o využívání sociálně slabých ke svému užitku. “Město iks ypsilon je obětí protiromských pochodů, organizace iks ypsilon tamější Romy ochrání…..”, zní titulky nejznámějších médií v republice. Na první pohled všechna pro mluví pro onu lidskoprávní organizaci, jejíž představitelé neváhají a postaví se neonacistickému bezpráví…..pokud se o daný případ budete zajímat hlouběji, zjistíte, že předtím stejná organizace nácky provokovala a ti poté reagovali protiromským pochodem……jsou opravdu takoví aktivisté hrdiny situace?

Romové a lidská práva

Neonacismu, imbecilitě hololebců je třeba čelit a bojovat proti ní, ale není žádoucí cíleně vyvolávat provokace eskalující ve fyzická násilí, pochody…..protože ti, kdo takovou provokaci obrazně řečeno odskáčou, nebudou provokující aktivisté, ale místní obyvatelé. Uvědomují si provokatéři, že svým počínáním na sebe berou zodpovědnost za zdraví a životy obyvatel dotčených městských částí?

Proč přebytečnou energii takoví aktivisté nepřemění ve skutečný aktivismus, například do návrhu dlouhodobých řešení?