Města na základě rasismu vytvářejí speciální pravidla pro romské žadatele o byt

V České republice zcela určitě platí zákony na ochranu práv menšin. Stejně tak není teoreticky možné, aby regionální politici prosazovali rasismus a xenofobii jako jednu ze standardních cest každodenní správy věcí veřejných. To všechno je teorie, ovšem v praxi je to absolutně jiné. Nejvíce je odlišný přístup ke spoluobčanům vidět v případech bytové politiky, kdy zvolení papaláši nejdříve sledují, jaké je žadatel o byt národnosti, případně rasy a teprve poté, samozřejmě neoficiálně, rozhodují, zda žádosti vyhovět, či nikoliv.  

Sociálně demokratičtí politici uvažují stejně nelidsky jako jejich ostatní kolegové z jakékoli jiné politické strany. Nechtějí obecní byt zpřístupnit Romovi, protože se ve skrytu duše domnívají, že právě takový člověk zničí městský majetek rychlostí blesku. Co na tom, že pan iks, či paní ypsilon celou dobu žije spořádaně a dotyčná osoba neměla nikdy žádné potíže se zákonem. Romské jméno působí na zvolené zástupce lidu jako rudý prapor na býka. Neschopnost měst a obcí efektivně řešit sociální bydlení se odráží v neochotě posuzovat všechny spoluobčany stejně bez jakýchkoli předsudků uvalujících na žadatele pravidla nulové tolerance.

Přidělení bytu se smlouvou na dobu určitou, je u romského žadatele často podmíněno dodatečnými povinnostmi. Majoritář by nebyl “škanován” právem nevynutitelnými dodatky. Ty jsou uvaleny na Romy, jež často díky potížím sehnat bydlení musí chtě nechtě souhlasit se vším, co městská část nadiktuje. Žadatel o byt musí podat čestné prohlášení, že se bude chovat slušně, navíc musí v rozporu se zákonem souhlasit s několikatýdenními návštěvami sociálních pracovníků v nově nabytém bydlení. Kromě těchto povinností je Romovi v nouzi “přikázáno” veřejně souhlasit s dodržováním nočního klidu. Zároveň je příslušník romského národa dodatečně nucen k prohlášení, v němž se zaručuje k tomu, že v získaném bytě bude bydlet jen počet nahlášených osob s trvalým bydlištěm v nově získaném bytě.

Všechny tyto požadavky radnice jsou zákonem nevynutitelné. Tudíž z formálního hlediska jejích odmítnutím by radnice neměla zamítnout žádost o přidělení městského bytu. To samozřejmě samospráva velmi dobře ví. Diktuje si nadpožadavky, protože velmi dobře ví, že se žadatel v nouzi nebude soudit v případě rasismem přesycených podmínek pro získání bytu. Jednoduše se využívá sociálního postavení, v němž člověk v tísni nemá čas, ani finanční prostředky na ochranu svých práv. Město se tváří jako diktátor, který nabízí a pokud přeci jen žadatel o byt nesouhlasí, tak má smůlu. Procento soudních pří v případě takového odmítnutí je velmi malé, a tak si zastupitelstvo, či odbor města může dovolit chovat se jako car na nově dobytém území.

Město si obvykle dodatečné podmínky jistí předem dohodnutými sankcemi. Pokud sociální odbor zjistí nesrovnalosti, jestli bude některý soused rasistou a využije stížností na město k vystěhování romského souseda, potom stejné město může využít sankcí dohodnutých ve smlouvách k pronajímanému bytu. Mezi takové předem dohodnuté sankce může být zahrnuté například nucené přestěhování do azylového bydlení, případně rodina Roma může skončit v některé z nevyhovujících ubytoven.

Poskytnout pomoc Romům je politiky považované za potencionální přidělávání problémů. Je tragikomické, že ghetta pro politiky takovým problémem nejsou. Tam politici neuvažují o pomoci sociálně slabým oblastem měst či obcí. Populisticky ruší spolupráce s neziskovým sektorem, který neustále považují za škodlivého požírače veřejných  financí. Města se zbavují bytových fondů, prodávají byty, někdy dokonce celý komplex domů…..zastupitelé často čachrují s povinnostmi a v neskonale krátké době nabízejí nájemníkům první právo odkupu. Díky časové tísni nejsou nemajetní nájemci schopni sehnat dostatek financí na koupi svého bytu, a tak prodávaný majetek města přechází do rukou jiného vlastníka, který zcela zákonitě navýší nájemné. Takový krok radnic způsobí víc škody než užitku. Roste chudoba a vytváří se ghetta. Bývalý nájemníci musejí opustit byt a stěhují se do příbytků příbuzných nebo známých……a dochází ke zhoršování sociální situace v oblasti……

Politici při řešení bydlení nejchudších zapomínají na menšiny. Homosexuálové, Romové a další jsou vyjímáni ze sociálního bydlení. Zvláště Romové jsou strkáni do ubytoven, kam lidé z majority posílání málokdy. Politici pokládají chudé, nemajetné Romy za vyvrhele, raději oscilují na názorech o “nepřizpůsobivých”. Starostové s regionálními politiky nutí sociálně slabé k cestování za dalším sociálním bydlením…….zruší jednu ubytovnu…….nešťastní lidé s rodinami nemají pražádnou šanci, a proto jedou do dalšího města, kde se ubytují v jiné ubytovně a kolo zneužívání podnikavci začíná nanovo. Ubytovny díky obírání nejchudších uměle vytvářejí sociálně vyloučené, přivádějí je k lichvářům, způsobují vznik nekonečného cyklu chudoby. Je tragikomické, pokud je vlastníkem ubytovny Rom. Pokud Rom obírá Roma, pak takový přístup k sociálně slabým Romům je dvojnásobně zavrženíhodným.

bydleni_politici

Proč politici přistupují jinak  majoritě a jinak k minoritě? Nemělo by v demokracii platit pravidlo stejného přístupu a chování pro všechny? Předsudky politiků vytvářené také mainstremovými médii jsou důvodem k vytváření speciálních pravidel.