Česko kritizuje Janukovyčovu vládu, zatímco tu Alijevovu v Ázerbajdžánu má za partnera

Ázerbajdžán se díky ukrajinské krizi stává pro Evropu stále vážnějším partnerem v případných dodávkách ropy i zemního plynu. Říše absurdismu plná násilí,  a nesvobody není pro evropský, natož pro český prostor žádnou překážkou.  Zahraniční delegace ČSSD v přestrojení za vyslance Ministerstva zahraničí plánují další obchodní spojení s drastickým režimem Ilhama Alijeva. Obecně, postoj české vlády v zahraniční politice je velmi zvláštní. 

Podporujeme ukrajinské fašisty, zatímco přiléváním milionů skrze evropské spojení s Baku pomáháme jako pokrokoví Evropané růstu dalšího extrémismu. Spolupráce mezi Ázerbajdžánem a Unií je smluvně zakotvena v Dohodě o partnerství a spolupráci, která vstoupila v platnost v červenci 1999…..o deset let později byla smlouva opět prodloužena….síla demokracie je někdy opravdu odzbrojující. Čeští, evropští i američtí politici mlčí, jako kdyby neviděli zatýkání, mučení lidí, tyranizování homosexuálů s dalšími minoritami v zemi.

Bohuslav Sobotka podporuje stavbu nových plynovodů i ropovodů, a proto na tiskových konferencích taktně nezmiňuje Alijevovu “touhu po demokracii”…….Vláda se snaží vymanit z ruského energetického područenství a nad tím vším nic jiného není. Přeci se ve jménu evropské kultury neupíšeme stigmatizovanému Íránu, přeci nevezmeme Evropě šanci podílet se na živobytí jednoho z nejkrutějších režimů v regionu. Sousední Kyrgyzstán je mnohonásobně zaostalejší……stejně krutý….Uzbekistán stejně tak

………zatímco Praha zcela správně kritizovala Janukovyčovu samovládu, mnohonásobně horší a nebezpečnější krutovlády a samovlády bez potíží podporuje.

Ve hře stojí plynovody a ropovody dodávající neznalým Evropanům a ještě neznalejším Čechům pocit strategické nadvlády nad ruským panstvím na Starém kontinentě.

Rozhodnutí začlenit Ázerbajdžán do Evropské sousedské politiky padlo v roce 2004, kdy Evropská komise vypracovala zprávu o spolupráci, aby následně o dva roky později uzavřela s Alijevem Akční plán požadující harmonizaci ázerbajdžánské legislativy s tou evropskou. Východní partnerství, dnes tolik chválené Vládou České republiky nebylo ničím jiným, než neformálním uznáním Alijevovy krutovlády v regionu.  V zájmu ekonomie, v zájmu rusofobních nálad ve společnosti, v zájmu politického zakřivení se začne tolerovat mnohonásobně horší režim než byl ten na Ukrajině, zatímco zvesela podpoříme neonacisty z Kyjeva.

Alijevova vláda se vším všudy získává pozice evropských partnerů. V Ázerbajdžánu není zaručena bezpečnost novinářů. Viz. například vrazda novináře Elmara Huseynova v roce 2005, Rafika Tagi v roce 2011, kdy policie do dnešních dnů nepotrestala útočníky, vrahy. Stejně tak dopadlo vyšetřování v případě brutálního útoku na Idraka Abbasova v roce 2012, kdy policie v žádném případě neudělala vůbec nic pro ochranu protivládně laděného žurnalisty. 3. a 4. dubna 2011 byl policií bez zákonných důvodů unesen a zbit protiprezidentsky laděný novinář Ramin Deko. 4. října 2013 byl stejný žurnalista opět napaden neznámými agresory. Opět režim neudělal vůbec nic pro to, aby celý incident vyřešil. Tamější ministerstvo vnitra vydalo následně prohlášení, v němž odůvodňovala vládní moc činnost policie. Vláda vytváří poti novinářům pomlouvačné kampaně, kdy například investigativní novinář Khadij Ismaylov 7. března 2012 obdržel obálku od anonymního odesilatele obsahující kromě CD také fotografie investigativce i jeho rodiny. 14. března 2012 se na internetu objevilo tajně nahrané video, na němž byl Ismaylov natočený při sexu se svým přítelem….

Ázerbajdžán sice podepsal s Unií  smlouvy o přibližování legislativy, přesto se cesta ke svobodě v Baku nikde nekoná. Především nové paragrafy omezily svobodu projevu, svobodu shromáždění, činnosti občanských sdružení, dochází ke zvyšování sankcí za protivládní a protiprezidentské aktivity.

Od 2. listopadu 2012 zákony zvýšily pokuty demonstrantům za nepovolené shromažďování se. O Janukovyčově zákoně omezujícím demonstrace věděl doslova celý svět. O těch z Baku neví nikdo, dokonce ani ti politici z Prahy, kteří se nejen v Baku zdraví se svými ázerbajdžánskými kolegy. Od 11. března 2013 dochází v Ázerbajdžánu k potlačování občanských aktivit v místních nevládních organizacích, které se nejdříve musejí registrovat, nesmí přijímat dary nad 200 amerických dolarů….navíc registrovaná nevládní organizace díky existenci nového zákona nesmí vlastnit bankovní účty.

V květnu 2013 ázerbajdžánský parlamentpřijal změny zákony o správních deliktech, čímž uzákonil prodloužení povolené délky při správním zadržení. Maximální povolená doba zadržení v případě účasti na demonstraci se zvýšila z 15 na 60 dnů. Tato maximální povolená doba při zadržení se týká například také lidí zabývajících se distribucí letáků či jiných propagačních materiálů týkajících se chystaného shromáždění. Od 3. června 2013 je oficiálně v Ázerbajdžánu zavedena cenzura internetu. Nový zákon proti hanobení ukládá pokuty a tresty odnětí svobody pro každého, kdo pomocí internetu bude rozšiřovat pomluvy a urážky, přitom ještě nedávno měla ázerbajdžánská vláda ve svém Národním akčním programu v roce 2011 jako jeden bod dekriminalizaci trestného činu pomluvy. Lidé tak nemohou na internetu kritizovat vládu, její politiku, prezidenta s dalšími ústavními činiteli.

Přesto všechno v Otázkách Václava Moravce předseda Vlády České republiky prohlásil po ostré a zcela oprávněné kritice Janukovyčova režimu, že bude dělat všechno možné pro bližší vztah s Ázerbadžánem, přes který vede jeden z produktovodů zajišťující menší závislost na Rusku jako jediném dodavateli zemního plynu a ropy.

Několik protivládních aktivistů bylo nedávno v Ázerbadžánu zatčeno kvůli protestním aktivitám na sociálních sítích. Ázerbajdžánský poslanec, Fazail Agmaly, v jednom ze svých projevů v parlamentu řekl, že “Facebook a sociální sítě jsou hrozbou pro ázerbajdžánskou státnost”. Sociální sítě jsou vládními politiky považovány za nebezpečí. Politici vyhlašují sociálním médiím válku, zatímco Evropa, která odůvodnila podporu ukrajinským fašistům jako legitimní odpor proti Janukovyčovu režimu, podporuje mnohem horší režim v jiné postsovětské republice.

Ázerbadžánská vláda v čele s prezidentem Ilhamem Alijevem vyhlásila nefalšovanou válku sociálním sítím. Své snažení dokončila 10. března 2013 a následně 16. března téhož roku, kdy prezident Ilham Alijev přidělil 5 milionů manats na financování činnosti provládních mládežnických organizacích na sociálních sítích.

Mladí alijevovci tak díky prezidentskému daru obhajují na Facebooku vládní politiku, sjednoceně útočí na kritiky, případně nežádoucí osoby rovnou udávají policii a dalším bezpečnostní orgánům státu.

Ázerbadžánská lidskoprávní organizace Human Rights Club 1. října 2013 vydala jmenovitý seznam 142 osob, za jejichž zatčení nebylo nic jiného, než politické důvody.

Bohuslav Sobotka sice po dlouhé době zavedl statut ministra pro lidská práva, zároveň se neženýruje kvůli produktovodům blíže sbližovat se zemí, která má své vlastní politické vězně.

Ázerbajdžán zcela jistě nedodržuje body dojednané s Evropskou unií, přesto není za neplnění svých mezinárodních povinností “hnán ke zodpovědnosti”. Alijev velmi dobře ví, že Ukrajina a ukrajinská krize, následné ruské provokace a touhy po Velkém Rusku vytvářejí z Ázerbadžánu stát nedotknutelnosti. Evropa nepotřebuje Ázerbadžán v chaosu. Evropa nepotřebuje poukazovat na nedodržování lidských práv a už vůbec Evropa nepotřebuje poukazovat na to, že politický režim je mnohonásobně horší než ten pomocí fašistů poražený Janukovyčův režim.

azerbadzan

Evropská unie s členskými zeměmi ignoruje porušování lidských práv v Alijevově režimu. Rusofobie slouží velmi úspěšně k zakrytí politiky slepoty, kdy fašismus, dokonce ani diktátorské režimy nepředstavují žádné překážky.