Džihád není svatou válkou, není nástrojem teroristů a ve skutečnosti má úplně jiný význam

Džihád se díky mediálním mystifikacím stal synonynmem nenávistného boje šílenců za věčnost islámu. Bushova honba za teroristy vytvořila z mnoha lidí nesnesitelné islamofoby. Najednou se islám stal nositelem nenávisti ke katolickému světu, proti němuž nebojácní džihádisté svádějí ukrutný boj. Média ráda přiživují Bushem vytvořenou antipatii vůči jinověrcům, protože stejná antipatie ospravedlňuje nelidská chování vůči domnělým nepřátelům. Extrémisté sami o sobě rádi vnímají skutečnost ve zjednodušených barvách, a proto saudský wahhábismus pro ně bývá jedinou možnou verzí islámu, proti níž je třeba bojovat. Samozřejmě, skutečnost je totálně jiná. Wahhábismus není jedinou verzí islámu, stejně jako mnohé, médii používané výrazy, mají totálně odlišný význam. 

Džihád není  krutý boj proti bezvěrcům a neznamená žádnou svatou válku světové nadvlády islámu. Samotný pojem “svatá válka” pochází od katolíků, kteří tak pojmenovali křížové výpravy proti muslimům. Společnost vytvořila jednoduchou zkratku z velmi složitého výrazu. BBC, CNN a mnoho dalších světoznámých médií přispělo ke zjednodušení, kdy se výraz džihád používá jen a pouze pro teroristické činy islamistů. Jenže džihád je jedním ze základních nařízení a povinností každého muslima a s vražděním nemá nic společného.

Džihád je povinností odevzdávat se do vůle Boží, zmiňovat Jeho krásná jména a chvalořečit mu, postit se ve stanovených časech, dávat almužnu potřebným, vykonat pouť ke Kábě, konat dobro v souladu s islámským etickým kodexem a potírat zlo v sobě samém i zlo přicházející zvnějšku

Slovo džihád pochází z arabského kořene Dža-Ha-DA, což v překladu znamená “Vyvíjet zvláštní úsilí”. Jazykově tedy slovo džihád znamená “Snažit se a usilovat”. Džihád je narozdíl od západního světa v muslimské komunitě vnímán jako kladný, pozitivní prvek.

Pozitivita slova džihád je patrná například v různých pozdravech, kdy studentovi vysoké školy lidé ke kladnému složení zkoušky přejí “Dělej džihád”. Takové přání rozhodně neznamená, že by student měl ve škole postřílet učitele, nebo že by dokonce měl unést letadlo směřující do Paříže nebo Londýna. Takové přání je poselství o překonání sama sebe ve snaze o lepší život. 

Obecné zmínky o džihádu jsou v Koránu sporadickéVe svaté knize muslimů nikde není v doslovném znění vůbec nic o džihádu jako o násilném šíření víry. Dokonce v 1. mekánském období se šíření víry pomocí násilí zcela vylučuje. Po odchodu muslimů do Medíny roku 622 se džihád jako šíření víry stal jedním z klíčových nařízení.

A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí

A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým.

Ve 2. století islámského letopočtu se džihád stává závažným právním a ideologickým problémem, obdobím, kdy docházelo ke sjednocování výkladů o džihádu. Podle tohoto jednotného rozboru je džihád všestranné úsilí jedince, či skupiny jedinců o nejúspěšnější rozvoj, upevnění a rozšíření islámu.

Dokonce hanbalovská škola kdysi požadovala, aby byl džihád šestým pilířem víry. Tohoto požadavku vyslyšela pouze cháridžovská sekta, zatímco umírněnější verze islámu poukazují na to, že džihád je všechno, co posiluje zbožnost. Mezi radikální verze islámu patří také saudskoarabský wahhábismus, který není nic jiného, než uměle vytvořený klon víry z 18. století podporovaný zejména americkými sponzory. Samotný režim v Saudské Arábii je založený na rasismu, šovinismu a neúctě k jiným, mnohem starším a původnějším verzím víry.

Islám jako takový rozlišuje tři významy džihádu:

  • Duchovní džihád: vnitřní boj proti “špatným”sklonům. Je to snaha o počestný život. Je to boj se svým egem, proti svým zlozvykům a různým osobním nešvarům. Je to cesta za lepší JÁ, být laskavý k manželce, manželovi, dětem a ostatním členům rodiny. Schopnost zastat se utlačovaných a být schopný modlit se i v noci. Je to cesta k dobročinnosti, kdy se muslim podělí s nemajetnými, nemocnými  a jinak osudem zkoušenými. O této pomoci by muslim měl veřejně mlčet, protože pomoc potřebným je pomocí ve jménu Boha. Chudí v Medíně dostávali v hluboké noci dary přede dveře, aby nikdo nevěděl, od koho dary pochází. Byl to imám Alí Zajn al-Ábidín, pravnuk Mohhameda, který zavedl tento akt milosrdenství.
  • Džihád slovem: je princip říkání pravdy, i když je to proti vlastním zájmům. Postavit se za pravdu a obhajovat pravdu, to je džihád slovem. Prorok Mohhamed kdysi řekl: ” Nejlepším druhem džihádu je pravdivé slovo před tyranem.” Bohužel politici často pomíjí tuto část islámu a upravují jej podle svých  politických potřeb. Největší politické úpravy v Koránu vytvářejí saudští wahhábisté, kteří díky velkému majetku a zahraniční podpoře USA šíří po světě upravené verze Koránu.  
  • Džihád bojem: je to právě tento druh džihádu, který nejvíce způsobil kontroverzní vnímání džihádu jako takového. Extrémisté a teroristé se tímto druhem džihádu obklopují, aby ospravedlnili své kriminální činy často nemající s islámem vůbec nic společného. Extrémisté vůbec nevědí, co džihád bojem je a vysvětlují si jej podle svého. 

Jak již bylo řečeno, džihád je souborem mnoha povinností a skrývá v sobě také akt milosrdenství vůči zdravotně postiženým, starým a chudým lidem. Radikálové, jež se nacházejí v každém druhu náboženství, vykládají džihád jako možnost šíření víry pomocí síly.

Korán povoluje džihád bojem v případech, kdy je muslim vyhnán ze svých domovů, kdy je muslim přímo ohrožen na životě a kdy je nucen čelit nespravedlnosti. Boj je v takových případech jediným nástrojem, jak získat svobodu zpět. Smyslem boje muslima není boj proti nevěřícím. Muslimové mohou bojovat také proti ostatním muslimům, pokud je muslim utlačovatelem nebo koná bezpráví. Jinými slovy, muslimové mohou v džihádu boje bojovat proti jakémukoli utlačovateli bez ohledu na jeho víru.

Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní! A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní! (Korán 49:09)

Muslimové nebojují proti jinověrcům jen proto, že mají jinou víru. V islámu existuje kodex boje. Tento kodex silně zdůrazňoval ochranu civilistů, jejich majetku a také nabádal islámské válečníky pomáhat obyvatelům dobytých míst po skončení válek lépe snášet jejich útrapy.

Islámský kodex boje zakazuje zabíjení náboženských představitelů, ubližovat starým lidem, ubližovat neozbrojeným lidem, ubližovat dětem, ubližovat obecně nevinným civilistům a toto je v islámu jasně zakázáno.

Některé výroky Proroka o zabíjení nevinných a varování před ním spadají do kategorie nazývané “mutawatir“, což znamená, že tyto výroky mnoho lidí slyšelo a posléze také vyprávělo a muslim je musí bezpodmínečně dodržovat a to bez jakékoli výjimky. Pokud tato pravidla poruší, není válečníkem, ale teroristou. Islámský kodex boje také zakazuje ničit infrastrukturu,  nařizuje nevhazování jedů do studen, všichni mrtví(tedy i mrtví protivníka) museli být pohřbeni, muslim během boje nesmí zabíjet zvířata, nesmí ničit přírodní zdroje, nesmí ničit svatyně.

Islámský kodex boje ve své podstatě říká, že se smí bojovat pouze proti bojovníkům. Toto je jedna z hlavních zásad islámského boje.  Jak již bylo řečeno, jakýkoli útok na civilisty je pro islám projevem terorismu a je v rozporu s Koránem. Z toho vyplývá, že útok z 11. září 2001 byl projevem terorismu a byl v rozporu s islámem. Islám nezná “vedlejší ztráty“. Islám také nezná přísloví: “když se kácí les létají třísky“. Vražda nevinného je především hříchem pokrytectví, hříchem vraždy, hříchem lhaní….zabití civilisty a nikoli bojovníka, je pro muslima nepřijatelné. Přesto všechno se v islámu během stovek let  vývoje našlo mnoho teroristů, kteří se odklonili od učení islámu a jeho kodexu boje. Tito lidé jsou nesmazatelnou ostudou islámu, který si překrucovali podle svých potřeb. Těmi prvními byli 20 let po smrti Proroka cháridžovci. Jejich hlavní náplní bylo loupení, vraždění civilistů a ničení památek.

Objevil se fanatismus a tento fanatismus bude žít v některých lidech navěky, ale tento fanatismus je v rozporu s islámem…..fanatismus obecně zavinil smrt milionů lidí také v křesťanské církvi. Stejně tak fanatismus zavinil smrt mnoha nevinných lidí také v islámu. Fanatismus je často také základem pro politické znásilnění islámu a na základě fanatismu vnikaly neislámské napodobeniny islámu. Samotný Prorok ještě během svého života předpověděl existenci fanatismu.

Každý z vás by považoval své vlastní modlitby a půst za bezvýznamné v porovnání s jejich modlitbami a půstem. Přednášejí Korán, ale ten není hlouběji než v jejich hrdlech. Opustí náboženství, stejně jako šíp projde druhou stranou úlovku. 

V islámu jsou dva druhy hříchů: “velké hříchy a malé hříchy”, kde zabití patří mezi velké hříchy. Zabití jedné nevinné duše je rovno zabití veškerého lidstva.

Teroristé zaštiťující se islámem(Al-kájda a další) se často chovají jako cháridžovci

A stejně jako oni, vykládají naprosto chybně a po svém Korán ke krytí svých zločinů.

  • Cháridžovci používali přehnanou doslovnost; neuznávali žádnou zásadu analogie; nebrali s potaz kontext; vůbec hlouběji nezkoumali obsah Koránu; nezkoumali a nepřemýšleli nad důvody a cíli, které stojí za náboženskými texty.
  • Cháridžovci se vymezovali vůči náboženským studiím a diskreditovali role učenců, jejich význam i jejich bádání.
  • Cháridžovci také špatně nahlíželi na společnost lidí jako takovou. Pohlíželi na ni negativně, apokalyptickým způsobem.

Al-kájda říká, že může zabíjet civilisty, protože Američané a jejich spojenci také zabíjejí muslimské civilisty v Iráku, Afghanistánu, Kašmíru a na dalších místech planety. Tito teroristé se stejně jako další jiní teroristé opírají o pravidlo “Oko za oko, zub za zub” Jenže tohle ujednání je starozákonné a neříká nic jiného, než že pokud vám někdo vypíchne oko, nemůžete mu vypíchnout dvě. Pokud vám někdo vyrazí zub, nemůžete mu vyrazit všechny zuby.

Muslim nesmí zabíjet civilisty, i kdyby to jeho protivník dělal. 

Protože v ten okamžik by byl muslim stejný vrahem jako jeho protivník. Korán doslova říká: “A předepsali jsme jim v Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a za zranění odplatu. A kdo místo toho dá almužnu, bude to pro něj vykoupením z hříchů.” Američané a jejich spojenci se na zadržených muslimech dopustili mučení, přitom 3. ženevská konvence takové zacházení zakazuje. Obecné mezinárodní se týká bez rozdílů všech. Islámský kodex boje zakazuje mučení a zabíjení válečných zajatců.

Hlavním důvodem boje pro muslima je postavit se nespravedlnosti. 

Džihád bojem vysvětlují především dva prameny: Korán a sunna. Samotný Mohammad si kladl dvě otázky o džihádu boje: “kdy je dovoleno jít do boje a jaká jsou pravidla boje, pokud k boji dojde“. Podle Koránu, v kapitole 22 verších 39-40 je jedním důvodem pro džihád bojem ochrana míst uctívání(kláštery, synagogy, kostely, mešity……).  Dalším důvodem pro džihád bojem je neúspěch snahy o ustavení spravedlnosti smírnou cestou.  Muslimové se nesmí uchýlit k džihádu bojem, pokud jejich oponent požaduje smír. K nastolení smíru musí nejdřív dojít za použití všech mírových prostředků a teprve poté, když jsou tyto mírové prostředky vyčerpány, může dojít k použití síly. Mír je vždy v islámu první volbou. Jedna z kapitol Koránu se jmenuje “Al Fath(Vítězství nebo Úspěch)” a jeho začátek zní: “Věru jsme ti dali dosáhnout úspěchu zřetelného.” Tato kapitola říká, že vítězstvím je mírová smlouva zvaná Al Hudajbijja.  Vítězstvím pro Korán není válka ale mírová smlouva. Prorok sám vyzýval lidi k netoužení po válce. Džihád bojem je možné zahájit také tehdy, pokud hrozí okupace cizí armádou. Tento styl obrany muslimové nazývají “qital(boj)”. Je to legitimní obrana k odvrácení útoku. Dalším důvodem je ubránit se okupaci. Většina vlád na světě uznává právo utlačovaného národa povstat proti okupantovi. Okupaci islám považuje za druh otroctví.

Bojovníci v džihádu boje se často nazývají jako Mudžahedíni. Tento výraz se v západní Evropě objevil poprvé v roce 1958 pro označení pákistánských bojujících muslimů. Mudžahedín by se dal volně přeložit jako “muslimský guerrilový vzbouřenec”. Technicky vzato,  mudžahedíny byli Francouzi nebo Poláci čelící nacistické okupaci. Nikoho by zcela určitě nenapadlo obránce Varšavy nazývat teroristy. Stejně tak by nikdo nenazval teroristy české či jakékoli partyzány Druhé světové války. Jeden ze zakladatelů USA, Patrick Henry, kdysi řekl: “Dejte mi svobodu, nebo mi dejte smrt“.

Spojené státy jsou založené na revoluci a nikoho nenapadne jejich zakladatele nazvat teroristy. Americká Deklarace nezávislosti je vyhlášení nezávislosti na cizí vládě. Pokud je nějaké území okupované, poté je zela jasné, že se na takovémto území najdou lidé, kteří se okupaci budou bránit. Takový styl obrany na okupovaném území nejčastěji nazýváme odbojem. V takových případech je možné útočit silou na vojenské objekty, avšak nikoli na civilní cíle. Mudžahedín je muslimský bojovník útočící na vojenské cíle. Pokud takový člověk útočí na civilní obyvatelstvo, poté je teroristou.

Z toho vyplývá, že terorismus do islámu ani omylem nepatří a pravověrný muslim by se jej nikdy nedopustil.

Džihád se v podobě válečného a násilného chování objevil v historii celkem dvakrát, a to v 1. století hidžry a v průběhu 19. století, kdy se muslimský svět  bránil kolonizaci. Ve všech ostatních obdobích má džihád formu klidnou, mírovou a bezproblémovou.

Džihád bojem  je v rozporu s Koránem  často zneužíván  politickými či finančními choutkami zločinců a extrémistů nemajících s islámem nic společného. 

Princip džihádu bojem pochází z dob prvních muslimských učenců z různých historických období. Tyto zásady byly časem upravovány a mnohé z nich nemusí platit pro současnou společnost. Lidé neznají muslimy, a rozhodně ani netuší co je islám. V 80. letech média začala poprvé v hojném měřítku používat ve svých slovnících mudžahedíny a džihádisty. Ve večerních zprávách se jako senzace objevovali islámští teroristé často podporovaní jak Sovětským svazem, tak USA. Ruské “dobrodružství” v Afghanistánu zahájilo mezinárodní tahanice o teroristy, kdy bin Ládin bojoval po boku USA, aby později proti nim povstal.

 Západ a západní média zneužívají výrazu džihád jako pojem pro svatou válku muslimů

Dokonce rozsudky nad teroristy žonglují s výrazem džihád podle zažitých předsudků. Mnoho slov je dnes používáno v rozporu s jejich skutečným významem.  Nacházíme se v období, kdy ani světově využívaný termín “Terorismus” nemá pevně daný význam. V září 2005 se v OSN sešli politici k naplnění výrazu terorismus. Po dvou dnech summit 150 světových lídrů skončil a definice terorismu nebyla dána. Přitom terorismus není pravděpodobně nic jiného, než zabíjení nevinných lidí z politických důvodů. Terorismus je také čin, jež způsobuje v civilistech obecný strach. Hranice mez zákonným a nezákonným je velmi tenká.

Pokud vojáci útočí na vojenské cíle, je to válka….jakmile útočí cíleně a civilisty, je to terorismus.

Moderní svět čím dál více spojuje muslima s terorismem, i když většina, z muslimů s terorismem nemá nic společného. Existují také křesťanští teroristé, židovští teroristé, hinduističtí teroristé i sekulární teroristé. Být muslimem neznamená být rovnou teroristou a naopak být teroristou neznamená být muslimem. Terorismus nesouvisí s pohlavím, či národností.  Terorismus není také náboženstvím.

Typickým teroristickým státem je Izrael, o kterém OSN několikrát prohlásilo, že je v zemi Davidovy hvězdy cíleně aplikován terorismus vůči palestinskému obyvatelstvu.  Typickým příkladem státního terorismu je bombardování civilistů. Terorismus byl také podle definic akademické obce kobercový nálet na německá města, kdy cílem byli civilisté, a nikoli vojenské cíle. Úkolem takového počínání bylo zničení ekonomiky nacistického Německa. Stejně tak si počínalo Německo při okupaci zpouzejícího se území. Státní terorismus byl vytvářen také během války v Perském zálivu. Většina válek používá různé formy terorismu.

Teroristé, aby zakryli kriminální povahu svých jednání, často mylně citují jednotlivé statě z Koránu, dokonce je podle svého zalíbení vytrhují z kontextu. Ostatně stejně si počínají také islamofobové či mainstreamová média.

Mnoho lidí se pohoršuje nad tím, že muslimové mají v Koránu boj v Alláhově věci. Tato část je velmi často médii a islamofoby často naschvál zveřejňována nedokončená v tomto tvaru: “A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám…“.  Muslimové mají pro odpůrce islámu i celou veřejnost působit jako krvelačné bestie. Přitom celý verš zní: ” A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí.” V nejrůznějších diskusích a fórech jsou lidé často mystifikováni nepravdami o islámu.

Jak již bylo řečeno, podobného umění s verši Koránu se zabývají také teroristé, nebo jiné kriminální živly. Ve skutečnosti s islámem nemají nic společného, pouze jej po svém doplňují nebo zkracují, aby Korán a slova Proroka vyhovovala k teroristickým a jiným kriminálním činům, jichž se teroristé a kriminálníci dopouštějí. Přitom jejich kriminální chování není ve skutečnosti v souladu s Koránem a islámem.

Někteří lidé nazývají džihád jako svatou válku proti křesťanům. Říkají, že islám je totalitní a nelidský. Ale to není pravda. Islám je přinejmenším stejný jako křesťanství. Někteří lidé tvrdí, že islám není náboženství a jedná se ve skutečnosti o nebezpečnou politickou ideologii. Ani toto tvrzení není pravdivé. Islám není politickou ideologií ale může být jako křesťanství či jakákoli jiná víra politickou ideologií zneužit. Pravdivé není ani to, že džihád je svatou válkou. Jak již bylo na začátku řečeno, termín svatá válka vymysleli katolíci a muslimové vůbec nepovažují válku za svatou.

Zkrátka, džihád je snaha se zdokonalit a jako takový může být stejný džihád použit jako nástroj proti terorismu.