John Kerry měl pravdu, Izrael je zemí apartheidu

Americký ministr zahraničí měl pravdu, Izrael je zemí apartheidu. Šéf americké diplomacie výrok o hrozící rasové segregaci v Izraeli pronesl minulý pátek na uzavřeném jednání. Vyzradil ho novinář , který do jednací místnosti pronikl, i když nebyl na schůzku vůbec pozvaný. V zemi, kde doposud nepanuje žádná legislativní úprava lidských práv zcela otevřeně funguje dvojí zákon. Jeden je upravený pro nearabské a nemenšinové obyvatelstvo, zatímco ten druhý jiným způsobe postihuje Palestince, muslimy, černochy, místní Romy, beduíny a další. Americká diplomacie ta minulý pátek řekla, to co si ostatní myslí dávno. Odsunutím mírových rozhovorů dojde pouze  dalšímu prohloubení již tak vehementně rozšířeného rasismu, kdy xenofobie je pokládána za politiku ochrany židovského státu.  Kdyby se Izrael za hitlerovské éry choval k přistěhovalcům, tak ak se chová dnes, přispěl by  obrovskému nárůstu obětí holocaustu.

Na velmi vážný stav lidských práv poukazuje léta mnoho nevládních i mezinárodních lidskoprávních organizací. Fakta tady zřejmě nikdo nechce slyšet, natož aby je někdo nechal zveřejnit. Mezinárodní organizace jako jsou HUMAN RIGHT, Amnesty International, Save the Childern, B’Tselem….. a řada dalších, přinášejí dennodenně důkazy o aplikování rasismu a rasistické politice v blízkovýchodním Izraeli. Jsou tu například namátkou tato provinění, jako je mezinárodně nezákonné administrativní zadrženímučení zadržovaných palestinských dětínezákonné zakládání osad na palestinském územíznečišťování palestinských vodních zdrojů pitné vodybourání staveb financovaných EU.

Izrael aplikuje systematický terorismus. Tato země vzešla sama z terorismu a za použití teroristických praktik polovojenských teroristických frakcí Židů obývajících území Izraele. Stačí se podívat do historie, tam to je vše velkými písmeny vypsané.  Izrael prosazuje rasovou segregaci, potvrdila to zpráva OSN.

Politika diskriminace a rušení volebního práva v Izraeli nadále pokračuje. Upozorňuje na to ve své zprávě  nevládní lidskoprávní organizace Adalah zabývající se ochranou lidských práv arabské minority v zemi Davidovy hvězdy.

Rasismus, bezbřehá xenofobie s nepochopitelnou nenávistí vůči všemu nežidovskému se stala stavebním klíčem k uchování Izraele jako státu Židů.

Tuto teorii hlásá hned několik telavivských náboženských učenců, politiků, ale také vysoce postavených osob známých zejména veřejného života.

Více než 5 milionům Palestincům jsou odepřena stejná práva státu Izrael. V rámci systému apartheidu,  je aplikována záměrná politika rasové nebo etnické segregace. Systém státu se silně podobá systému apartheidu známého například z Jihoafrické republiky:

Z politického hlediska je zajisté mnohem lepší v debatě na americké, ale také celosvětové půdě vynechat slova o izraelském apartheidu, protože média si navykla ze strachu z podezření antisemitismu demokraticky kritizovat politiku státu Izrael. Z jednoho obyčejného státu je vytvářena ikona nedotknutelnosti, které se mnoho novinářů boí kvůli strachu ze ztráty zaměstnání. Napsat pravdu o Izraeli a dostat následně štítek nezaměstnatelného v médiích, nebo držet fazónu ve vytváření Izraele jako státu se stigmatem nedotknutelných? Složenky nepočkají, a tak většina novinářů sáhne po druhé, méně pravdivé a jednostranné cestě.

Antisemitismus je zneužíván k umlčování debaty o politice Izraele. To, co je vydáváno nyní za antisemitismus, je de facto pouze zamlčování kritiky politiky státu Izrael. 

O antisemitismu často hovoří organizace, které jsou nějak napojené na Izrael. Dokonce za antisemitskou byla vyhlášeno Evropské středisko pro sledování rasismu a xenofobie jenom proto, že v roce 2003 vydalo ve své zprávě ukázky palestinské vlájky. Za antisemitismus je vydávána regulerní a správná kritika Izraele. Zcela demagogicky je tato kritika přenášena na kritiku všech Židů. Mladí lidé se dozvědí co je Šoa, neboli Holocaust, ale už se nedozvědí nic o tom, jak se jejich vláda nezákonně chová na Západním břehu a jak porušuje lidská práva Palestinců. Je správné, když se izraelská mládež dozvídá o utrpení, kterým si židovský národ prošel. Ale systém vzdělání to v této zemi už opravdu přehání. Zdrojem nového pokolení nemá být minulost, ale chuť žít v budoucnosti.

K nenávisti, antisemitismu je tedy vychováván mladý člověk v Izraeli již od narození. Do Izraele přijede novinář s touhou popsat skutečnou situaci v Palestině. Najednou je takový člověk nazýván antisemitou. Pro antisemitské názory není vpuštěn do země, je mu zabráněno zveřejnit skutečnosti. Štáby televizních společností, jako je například štáb světově známého TOP GEARu, nesmějí projíždět okupovanými územími, protože by mohl být označovaný politiky a médii okamžitě za antisemitský. Izrael musí potlačovat palestinský národ, protože opět ten lid je antisemitský a okamžitě by všechny začal vraždit. Opět tedy ten antisemitismus je využíván k politickému a genocidnímu účelu.

Anti-Defamation League(zkráceně ADL) – organizace bojující proti antisemitismu a odpůrcům státu Izrael, má velmi vysokou podporu v izraelské politické infrastruktuře. ADL také tvrdí, že kritika Izraele jako takového je už antisemitismem, a že by lidé tedy neměli kritizovat tento stát jenom proto, aby nebyli antisemity. 

Právě z politických důvodů je antisemitismus oživlou mrtvolkou sloužící k prosazování zájmů lobbistických skupin nejen v Izraeli samotném, ale také ve velké části světa. ADL se v zahraničí tváří jako organizace mající v Kongresu USA velký vliv. Díky tomu také představitelé ADL jednají s diplomaty, politiky a státníky většiny zemí světa. ADL navazuje spolupráci v tzv. boji proti antisemitismu. Ve skutečnosti jde spíše o to,  získat nejvyšší zahraniční a ekonomickou podporu pro stát Izrael. Pokud zahraniční politik nesouhlasí, tak je ihned obviněn z antisemitismu. Antisemitismus se stává zneužitým slůvkem, jakousi mantrou odemykající ekonomické a společenské dveře k byznysu a moci.

ADL také poukazuje na fanatismus černochů, arabů, muslimů a řady dalších. Přitom je to samotné ADL, které zamlčuje násilí páchané na Palestincích. V dokumentech této organizace je prakticky každý označovaný za antisemitudokonce i někteří Židé jsou pokládáni za antisemity jenom proto, že poukázali na nezákonná chování izraelské armády na území Západního břehu. ADL pravidelně vystupuje proti arabským skupinám. Dokonce v jedné své výroční zprávě označuje ADL zelenou barvu islámu za barvu podporující Hammás, což je naprostý nesmysl.

ADL také popírala například genocidu v Arménii. Po dlouhou dobu genocidu neoznačovala za genocidu. Díky mezinárodnímu tlaku tak nakonec ADL musela uznat svou chybu a genocidu Arménů uznala genocidou. ADL je klíčovým hráčem při získávání klíčové pomoci a podpory Izraeli.

Izrael začal se zabavováním majetku nejdříve u palestinských uprchlíků, kteří zemi opustili dobrovolně, nebo z donucení po nátlaku ze strany izraelských obranných sil a poloteroristických bojůvek, jež na území nově vzniklého státu operovaly. Smírčí komise Organizace spojených národů pro Palestinu (UNCCP) odhaduje, že tímto způsobem Tel Aviv zestátnil od roku 1964 na 700 000 hektarů půdyStát také zkonfiskoval na 120 000 hektarů půdy náležející vnitřně vysídleným Palestincům(lidí bez domova umístěných v uprchlických táborech uvnitř Izraele). Vnitřně vysídlenci byli násilně armádou donuceni k opuštění jejich vesnice, domů a příbytků.

V průběhu roku 2013 ILA(Israel Land Authority:  státní organizace dohlížející na řádné užívání státem vlastněných pozemků,  v současnosti spravuje na 93 % izraelského území) zveřejnila tendry na výstavbu přibližně 3883 bytových jednotek v nelegálních osadách. Oproti tomu bylo vydáno stavební povolení na  3 547 bytových jednotek všem arabským obyvatelům Izraele.  Jen pro porovnání, na okupovaném území za zdí žije na 1,2 milionu lidí oproti půl milionu nelegálních osadníků, kteří narozdíl od osadníků žijí v nuzných podmínkách polorozpadlých domů. Stavební povolení není navíc na okupovaném území vydáváno od roku 1967. Takže veškerá povolení vydávaná Arabům, jsou povolení pro lidi žijící na okrajích izraelských měst. Podle odhadů je 2,5 % území Izraele obýváno ArabyZ toho vyplývá, že každý rok je třeba 12 000 bytových jednotek pro arabské obyvatele Izraele. Izraelem povolený počet stavebních povolení je nedostačující a je neméně tři a půl krát nižší, než by ve skutečnosti měl být. Před více než 10 lety, v roce 2003 , vyšetřovací komise uznala, že ILA provádí diskriminační politiku vůči arabským občanům.

Humanitární organizace Adalach uvádí, že v roce 2013 bylo v rozporu s mezinárodním právem Izraelem vydáno na 84 výběrových řízení na prodej majetku palestinských uprchlíků. Stejně tak Adalach odhalil, že v roce 2009 ILA začala s prodejem nemovitého majetku palestinských uprchlíků, a na tuto skutečnost upozornila výše jmenovaná organizace zasláním dopisu do ILY, v němž aktivisté požadovali zastavení prodeje nemovitého majetku palestinských uprchlíků. Prodej ve svém důsledku de facto znamená zbavení vlastnických práv původního majiteleV letech 2007 – 20013 stát Izrael v rozporu s mezinárodním právem prodal více než 750 nemovitých majetků palestinských uprchlíků.

Mnoho izraelských zákonů působí velmi silně rasisticky. Například zákon z roku 2003  neumožňuje “míšení” mezi Palestinci žijícími na okupovaném území a mezi Palestinci žijícími na území Izraele. Mnohdy tak dochází k umělému rozdvojení rodin, kdy jsou díky dostavbě obranné zdi rozdělovány manželské manželské páry. Manžel pracující v Izraeli má potíže setkávat se s rodinou. Na tento fakt opět poukazuje mnoho mezinárodních organizací. Zamilované páry se nemohou ženit, protože zákon nedovoluje uzavření manželství mezi Palestinci žijícími v Izraeli a Palestinci žijícími na okupovaných územích. Získání takového povolení ke svatbě je téměř nemožné.

V podobném duchu došlo v Izraeli k uzavření tamější silnice číslo 443 před Palestinci. Najednou úsek silnice byl předurčen pro kohokoli jiného, jen ne pro Palestince. Pravidlo apartheidu získává další  rasistické nařízení, pro které je část území zcela veřejně k používání jen a jen pro nepalestince. Uzavření silnice pro Palestince bylo v roce 2002 považováno za dočasné řešení. Ta dočasnost existovala ještě šest let poté. Mnoho takzvaných dočasných řešení jsou najednou trvalými řešeními bez faktických důvodů, často také bez patřičných povolení s politickým přikrytím.

K prodlužování provizorií v Izraeli dochází prakticky každý den. Ono provizorium vyslýchat zadržené bez videozáznamu, to bude určitě také rozhodnutí s delší platností.

V roce 2009 se proti uzavření silnice číslo 443 vyslovil Nejvyšší soud, který nařídil zrušení těchto rasových omezení. K jejich částečnému zrušení však došlo až v polovině roku 2010.

V  Izraeli dochází ke zcela běžné praxi, ve které zákon vznikne v Knessetu, poté je časem zrušen nebo přeměněn Nejvyšším soudem, aby posléze Knesset znovu změnil rozhodnutí Nejvyššího soudu.  To samo o sobě hovoří o velmi podivné právní situaci v Izraeli.

Ostatně, když Izrael vystavěl na 90 osad v okupovaných územích proti rozhodnutí státu, to již samo o sobě něco vypovídá. Netanjahu se snažil a snaží pomocí nových zákonů přepsat rozhodnutí Nejvyššího soudu, který nařídil bourání nezákonně stojících budov v okupovaných územích. Izrael nechce 90 osad bourat, a tak se snaží politici přepisovat nařízení pomocí nových zákonů. Ostatně, k přepisování platných zákonů docházelo ihned po zahájení protizákonné okupace Gazy, Západního břehu a Golanských výšin. Již v té době byly dodatečně měněny v rozporu s mezinárodním právem izraelské zákony, které vytvářely z  této země nejrasističtější stát světa, kde se  život za izraelskou obrannou zdí se podobá životě v kriminále.

kerry

Pokud se svět nevzpamatuje, bude Gaza do roku 2020 neobyvatelnou. Novinář vynese informace z neveřejné schůzky Kerryho, který následně s americkým ministerstvem zahraničí vynesená slova o apartheidu dementoval. Šéf americké diplomacie řekl v uzavřeném prostředí pravdu o Izraeli, aby následně jako malé dítě popřel v zájmu politických tlaků znovu označoval Izrael za demokratickou zemi, s níž budou Spojené státy jednat jako se spřátelenou zemí. A kde jsou lidská práva?