Jsou zdravotně postižení oběťmi nebo cílem transformace ústavní péče?

Život zdravotně postiženého……..pro většinu lidí je to pouze fráze, souhrn medializovaných pohádek o tom, jak by člověk s handicapem měl žít, jak žije a s jakými virtuálními obtížemi se každý den setkává. Heroizovaná bytost zosobněna do rolí paralympijských borců, neohrožených studentů vysokých škol, létajících lidí z pochybných reklam, nesmí dát ani náznakem najevo, jaký je skutečný život v majoritním světě nepřizpůsobivých. V novinách, na internetu, v televizních relacích…..tam všude se hovoří o integraci zdravotně postižených do společnosti, jako kdyby vozíčkář, člověk na berlích, či jinak handicapovaný člověk nikdy předtím nebyl širokého okolí.

Rozehrávají se simultánky na paralelní světy, na pověstné tábory, kdy ten větší diktuje co všechno je ochoten udělat pro psychologické napravení chyb minulosti. Komunismus fyzicky i psychicky zdravotně postižené zavíral do ústavů, zatímco demokracie handicapované hrdinsky po vzoru zahraničí osvobozuje do rodinných typů bydlení. Zavádí se mediální kampaně, kdy každý soudně smýšlející člověk kývne na přesun internovaného z kolektivního ubytování do chráněného bydlení.

Málokdo ví, co všechno takový program obsahuje. Málokdo ví, že si stát počíná jako slon z porcelánu a rozhoduje bez ohledu na blaho a přání zdravotně postižených obyvatel ústavů. Zkuste vzít někoho, kdo je odkázaný na celodenní péči ze známého prostředí…..odtrhněte ho od vychovatelů, přátel……přesuňte ho do míst, odkud sám není schopen dorazit na každodenní rehabilitace, odkud není schopen  dorazit na oběd, k lékaři…….bude takový člověk šťastný?

Přemístění zdravotně postižených z ústavního do rodinného typu péče se  odehrávají, jak již bylo řečeno, bez souhlasu handicapovaných. Ministerstve pověřená organizace rozešle do ústavů dotazníky, ředitelé zaúkolují vychovatele a ti vytipují přesně stanovený počet klientů do nového stylu života. Nikdo se obyvatel ústavů neptá, zda chtějí, nebo ne.

Po zařazení do seznamu probíhá příprava handicapovaného na přesun. Vychovatelé přesvědčují, ale zdravotně postižený, zvyklý na ústavní péči ani neví, co ho čeká. Klient ústavu je ze dne na den přesunut z rekonstruovaného, výhodně situovaného objektu do rodinného typu bydlení, kde v jedné domácnosti prožije zbytek svého života s dalším zdravotně postiženým, vychovatelkou……a co je nehorší, všechny tyto lidi nemusí ani znát, protože paní vychovatelka může být z jiného ústavu, z úplně neznámého prostředí…..

transformace
Zdroj: Manuál transformace ústavů, MPSV

Velký přesun handicapovaných z ústavní péče za přispění eurofondů dostává potenciální podobenství dobrých obchodů, kdy jednotlivé krajské úřady vyřadí vyprázdněné budovy ústavů mimo objekty určené k poskytování sociální péče a dobře situovaný, za několik set milionů opravený objekt může potenciálně zamířit k prodeji. Podnikatel dostal státem renovovaný hotel pro nedaleké golfové hřiště, zatímco psychicky, ale také tělesně postižený exklient ústavní péče strádá, nechápe a celou změnu považuje za trest, změnu k horšímu. Stát se rozhodl s handicapovanými zacházet jako s věcmi bez ohledu na jejich přání i možnosti.

Péče o zdravotně postižené byla v některých ústavech na velmi špatné úrovni. Prakticky se nelišila od standardů komunistického Československa, kdy se handicapovaný ládoval dryáky, aby neotravoval personál s případnými požadavky o pomoc. Případně se klientům ústavů odebrali pomůcky(vozíky, berle), aby se nemohli svobodně pohybovat po prostorách areálu. Nařizovaly se jednotné časy vyprazdňování, kdy klienti směli navštívit toaletu. Handicapovaní se koupali v jedné, často studené vodě….takových případů selhání nebylo málo……za zdi ústavů se těžko dostávala kontrola….veřejnost nevěděla jak to v takových zařízeních chodilo a chodí…….samozřejmě, existuje také mnoho případů dobré ústavní péče o osoby se zdravotním postižením, které se nevyrovná sebelepší nápad na změny. 

Projekt nahrazování ústavní péče byl a stále je provozován překotně, doslova na kolenou. Ministerstvo práce a sociálních věcí ho uskutečňoval skrze společnost “Národní centrum podpory transformace sociálních služeb.

Národní centrum podpory transformace sociálních služeb zajišťovalo za pomocí eurodotací (přibližně 99,5 milionů korun) vzdělávací programy, semináře nebo stáže pro pracovníky zařízení, aby byli připraveni na změnu poskytování sociálních služeb a přístupu ke klientům. V roce 2010 vyhlásilo ministerstvo veřejnou zakázku na dodavatele Národního centra podpory transformace sociálních služeb. Ačkoli byla mezi zájemci také Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky, zakázku vyhrála společnost 3P Consulting s.r.o.  Web VsechnyZakazky.cz udává šest největších státem objednaných zakázek, jimiž se 3P Consulting zabýval. Do projektu bylo zapojeno na 31 ústavů po celém území státu. 

3gp_consulting

Společnost 3P Consulting vznikla v roce 2007. Transformace ústavní péče byla od svého začátku za pomoci Národního centra podpory transformace sociálních služeb plánovaná ministerstvem na dobu tří let(od 1.8.2010 do 31.3.2013). 

Jednatelem je Ing. Šimon Budský, který přibližně měsíc před ukončením transformačního projektu,  20. února 2013, založil novou obchodní společnost Centrum podpory transformace, o.p.s. To má se shodou okolností velmi podobnou náplň činnosti jako Národní centrum podpory transformace sociálních služeb. Kromě výše jmenované společnosti 3P Consulting byla do obchodního rejstříku 28. srpna 2012 zapsána obchodní společnost 3P Group, s.r.o. Jednateli této společnosti je zakladatel společnosti 3P Consulting Ing. Šimon Budský. V 3P Group figurují také lidé zastávající funkce ve společnosti Centrum podpory transformace, o.p.s. (Ing. Zbyněk Frolík)

firma
Zdroj: http://rejstrik-firem.kurzy.cz/
firma_2
Zdroj: http://rejstrik-firem.kurzy.cz/

Ředitelem Centra podpory transfornace o.p.s. je Milan Sveřepa. Ten také vytvořil na Facebooku skupinu 5 minut po 12, která má za úkol na sociálních sítích propagovat deinstitucionalizaci ústavní péče. Milan Sveřepa také pracoval coby projektový manažer 3P Consulting jako neoficiální šéf ministerstvem zřízeného Národního centra podpory transformace sociálních služeb. 21. listopadu 2013 byl Sveřepův projekt vyznamenán v Centru současného umění DOX za Projekt roku 2013.

transformace

Občanské iniciativy, organizace zdravotně postižených, organizace poskytující péči zdravotně postiženým jsou zoufalé nad nedostatkem financí, zatímco vláda tady vytvářela nový projekt transformace, jejímž administrováním pověřila soukromou společnost.

Výsledek projektu byl jasný. krajské úřady narychlo sháněly doposud neexistující byty, případně jiná zařízení, kam by se zdravotně postižení mohli ubytovat. To vše se děje podle zpráv některých ředitelů ústavů bez doprovodných programů péče, kdy není zajištěný doposud poskytovaný komfort služeb a bývalý klient ústavu je nucený třeba i za doprovodu sociální pracovnice absolvovat cestu městem třeba na každodenní argoterapii, masáž, plavání, kroužky…….

Takový přístup poškozuje zájmy a potřeby bývalých klientů ústavů. Teoreticky nic takového podle zodpovědných osob zabývajících se transformací nehrozí, ale slova některých ředitelů ústavů jasně upozorňují na výše uvedené potíže. Vláda včetně soukromých subjektů pověřených administrováním transformace s oblibou poukazuje na svobodu, lidská práva a osvobození handicapovaných ze zařízení, aníž by veřejně poukázala na velmi vážné nemoci celého projektu. Oficiálně se ústavy neruší, jen se mění jejich podoba. Oficiálně se neprodávají vyprázdněné ústavy, i když z logiky věci liduprázdná budova nakonec pravděpodobně skončí mimo majetek státu.