Mezinárodní den Romů je tentokrát se silnou pachutí fašizace společnosti

Mezinárodní den Romů má v českém, ale také v celoevropském kontextu prazvláštní příchuť. V prostředí, kde kvete pšenka radikalizaci, kde francouzská vláda pozvolna pokračuje v Sarkozyho deviacích, v republice, kde Okamura vyvolává několikáté kolo nenávistí, probíhá oslava 8. dubna, jako dne věnovaného romské komunitě. Jako kdyby během jednoho kratičkého okamžiku mělo dojít k přetrhání všech pout nenávisti, které k sobě někteří majoritáři s Romy cítí. 

Nelze napravit chyby minulosti, kdy se majorita stavěla do pozice vládců a ti ostatní museli stát v rohu, nebo byli odměněni zájmem majority. Nelze zapomenout na příkoří, kterého se etničtí Češi dopustili na dalších Češích z romského etnika. Jsou to příliš hluboké jizvy, nemohou se zacelit za pár desítek let. Pogromy vůči Romům a Židům, pokusy o genocidu, segregace….to všechno jsou zločiny nesnášenlivosti, kterým nesmíme dovolit znovu vykvést v pastvinu zrůdností. Rom i nerom…..my všichni se musíme postavit fašizaci naší vlasti.

Okamurovci a jejich napodobitelé žijí z neschopnosti národa jednotně se postavit zlovůli, protože obrozenci českého fašismu staví své ideologii na strachu, na hře o několika táborech, na zaslepenosti a zahleděnosti, kdy starosti druhých nejsou naším byznysem. Tato zem je nás všech bez ohledu na barvu pleti…..kdy jindy bychom měli přemýšlet o světě bez choroboplodných ismů, když ne o Mezinárodním dni Romů?  Je smutné, kam Česká republika s celou Evropou pokročila. V Maďarsku vítězí fašistický Jobbik, v Itálii jsou Romové zavíráni do táborů, ve Francii se nedodržují zákony a lidé jsou vyhazováni jako nepotřebná veteš někam pryč ze země galského kohouta. Lidská práva se mění v politickou frašku, kdy euroskeptici ukrývají ismy, aby mohli tak jejich kolegové dělat europolitiku za dobrý peníz.

Mezinárodní den Romů je okamžikem, v němž bychom si měli uvědomit absurditu táborově odděleného světa. Romové mají co nabídnout. Romská, stejně jako židovská kultura, patří do kultury české. Bez nich by český národ nebyl plnohodnotným. Rok co rok se situace lidských práv zhoršuje. Minulé oslavy Mezinárodního dne Romů byly v jiné atmosféře, než ty současné. Český fašismus Kramáře, Rašina ožívá jako nestvůra i za přispění médií a tiše souhlasné náladě mnoha spoluobčanů ze strany majority. Rom není poslancem Okamurou, stejně jako imigrant, považovaný za spořádaného občana republiky…..Rom je považovaný za nepřizpůsobivého, přitom nepřizpůsobivci s českojaponským, nebo americkým občanstvím každý den, každou chvilku ukazují, že jsou to právě oni, kdo by měli zmizet z republiky do země nezemě.

Je to všechno jako absurdní umění, kdy se lidskoprávní aktivisté snaží ukazovat střípky z romských tradic, zatímco pár centimetrů od jejich hlav symbolicky burácejí píšťaly s bubínky hnědokošiláčů jaderného svítání. Je možné filosofovat o zvycích romské kultury, zatímco exsenátor opakovaně jako cvičený papoušek opakuje, že Samková nemá ani kapku romské krve? Taková atmosféra trošku zavání schizofrenií, kdy se snažíme tvářit, že se nic neděje a pokračujeme v programech minulých oslav. Ale ono se děje a děje se toho moc. Ztrácíme se sami sobě. Vzdálenosti se prodlužují, zatímco uvolněné pozice zabírají ultrapravicoví, xenofobní pablbové maskují fašismus, nacismus a nenávist vůči všemu novému, jinému za svobodu slova, pokračovatelství Kramáře, euroskeptické……

Mezinárodní den Romů

Nebylo by na čase právě na Mezinárodní den Romů vytvořit demonstrace, na nichž by byli Romové společně s majoritou? Nebylo by lepší, kdyby se vytvářely projekty ukazující na spolupráci vydávající odpor k fašismu a všemu nelidskému? Nebylo by krásnější, kdyby Bartošovcům, Chaloupkovcům, Okamurovcům a dalším skupina lidí seslala jasný vzkaz pohrdání, v němž je touha vytvářet jeden svět bez táborů ONI a MY, tím nejdůležitějším? Okolí hořkne, už proto by Mezinárodní den Romů měl být o touze stavět svět bez kreatur fašismu, nenávisti a jiných druhů ismů.

SDÍLET