Násilí vůči Romům se dopouští prokyjevské i protikyjevské části Ukrajiny

Situace Romů na Ukrajině není vůbec jednoduchá. Pravý sektor, neonacističtí extrémisté zvyklí v uplynulých dnech brát právo do svých rukou, proruští separatisté útočí na místní Romy. Vytvářejí provokace s nejrůznějšími kolizními situacemi, během nichž se extrémisté pokoušejí vyvolávat protietnické nálady omlouvající napadání, či případné okrádání minorit například na východě v Doněcké oblasti.

Za poslední 3 měsíce romští aktivisté na Ukrajině hlásí druhý větší útok vůči Romům. První útok se odehrál 28. února 2014 a ten druhý se uskutečnil před několika dny v ukrajinském Slovjansku, kdy neznámí ozbrojení separatisté vnikli do domů obývaných Romy, obyvatelstvo bytů zmlátili bez ohledu na věk či pohlaví, ukradli jim cennosti, vybrakovali zařízení bytů…. zatímco média mlčí, Romové se spolu s ostatními představiteli minorit stávají stále častějšími terči útoků. Lidé se ztrácejí, bojí se vycházet ven do ulic, dokonce se obávají o bezpečnost uvnitř svých vlastních příbytků. Ozbrojenci s kalašnikovy a dýkami za pasem jako jedna velká tlupa lapků ve “jménu nových pořádků” obírají Romy, Židy, černochy i homosexuály o poctivě získaný majetek. K okrádání a přepadání dochází na různých místech protiyjevsky i prokyjevsky orientované Ukrajiny.

Slovjanský útok separatisté podnikli údajně na příkaz starosty města Vjačeslava Ponomareva, který proslul zejména přidáním se k proruským separatistům požadujících oddělení Donbasu a Doněcka od Ukrajiny. Slovjansk se tak s dalšími devíti městy stal dalším území s protikyjevskými náladami. Zatímco vedení města hovoří o odmítání neonacismu a fašismu kyjevské vlády, neštítí se zastupitelé podporovat pogromy na Romy a další minority žijící ve východní oblasti regionu. Násilí se v Doněcké oblasti dopouštějí proruští separatisté, zatímco na proukrajinské části dochází k naprosto stejným pokusům o etnické čistky.

starosta
Vjačeslav Ponomarev, Zdroj: internet

Svým způsobem je tragikomické, když mainstreamová média hovoří o útocích v proruských oblastech, zatímco zvesela mlčí o dění v prokyjevských oblastech. Arsenij Jačeňuk, premiér prozatimní ukrajinské vlády, fakticky představující loutku v rukou Jaroše, Tjagniboka i boxera Klička, situaci v doněcké oblasti komentuje po vzoru demokratických států, když s odhodláním v hlase prohlašuje, že kyjevská vláda nedovolí protižidovským i protiromským pogromům. Jak patetické, když v ostatních regionech nechává stejná kyjevská vláda Pravý sektor, další xenofobní i fašizoidní spolky páchat totožné pogromy.

Žádné zahraniční pozorovatelské mise nezjistily pogromy na kyjevské části…….zní veleslavně v médiích……..to, co tam nenajdete, je složení jednotlivých misí, které je často vytvářené rusofobními a profašizoidními spolky, které zcela pochopitelně žádné pogromy nevidí, protože se jich dopouští Pravý sektor s dalšími ultrapravicově orientovanými teroristy. Mnoho zahraničních fotografů kvůli dobrým záběrům spolupracuje s Pravým sektorem, který jim dělá průvodce i ochranku v jednom. Není potom divu, že se například český fotograf s náckem po boku pochlubí s fotkami Romů, zatímco věří v ozdravnou moc banderovského fašismu. Ukrajinský extrémismus využívá takové reportéry jako hloupé pomocníky pro dobré PR ukrajinských fašistů.

Romové se stali za Druhé světové války oběťmi nacistického běsnění a nyní sena obou stranách tábora odehrává podobná replika krutostí. Romové na základě událostí v Doněcku apelují na kyjevskou vládu.  Zasílají dopisy ministrovi vnitra, ministrovi obrany, parlamentnímu komisaři pro lidská práva……

romove_ukrajina

Romové nedávno demonstrovali v zakarpatském Mukačevu proti rostoucí tyranii a bezpráví, které se krajem rozlévá. Nedaleko Užhorodu je romská osada Radvanka. Zde žije ve velmi nuzných podmínkách na 14 000 Romů. Stará Janukovyčova vláda se k těmto lide nechovala dobře a ta nová v načatém dílu pokračuje ještě v mnohonásobnějším měřítku, kdy jsou Romové státem nuceni přímou i nepřímou cestou k opuštění osad. V Radvance v jedné jediné chatrči žije i více jak 10 lidí. Jedna místnost slouží jako kuchyně i ložnice zároveň. Podlahu tvoří udusaná hlína, na níž se válí kousky linolea, překližek. střechy jsou tvořeny z ze zbytků. Nábytek v takových domácnostech pochází většinou ze skládky. Děti nemají klasické hračky, holčičky místo panenek mají k dispozici kus dřeva, prázdnou lahev…..napůl nahé děti jsou posílány rodiči k žebrotě přímo do “ulic” Užhorodu a tyto děti se nyní stávají jednoduchou kořistí neonacistů, kteří je přepadávají a pomocí výsměchu ponižují.  Město takové chování Pravého sektoru a dalších neonacistických sdružení toleruje a často také podporuje. S dospělými Romy, ale také i s dětmi je zacházeno v rozporu se zásadami ochrany lidských práv.

Obyvatelé osad v prokyjevských oblastech zůstávají stát jako nepotřebná veteš mimo zájmy západních médií, kdežto ti Romové v protiukrajinských částech Ukrajiny začínají být sexy, protože současná proruská vláda dělá totéž, co dělala vláda  Kyjevu nakloněna. Nebezpečím pro Romy na Ukrajině nejsou “jen” pogromy neonacistů či separatistů. Velkým nebezpečím je toto každodenní potírání lidskosti, kdy je romské dítě ozbrojenou bojůvkou Pravého sektoru skopáno, profackováno, popliváno…….

Na začátku protijanukovičovských demonstrací místní Romové věřili, že eurodotace by mohly výrazně pomoci například Radvance. Okolnosti, vývoj, moc neonacistů a neochota Západu vidět skutečnosti v regionu lidem tuto víru berou. Pravý sektor se stranou Svoboda a dalšími nacistickými bojůvkami ukazují, že lidská práva ještě menší roli, než předtím. Čistá voda, kanalizace……o tom si obyvatelé romské osady Radvanka mohou nechat jen snít. Mnoho obyvatel trpí nemocemi z trvaléo podchlazení během podzimních, jarních i zimních časů. Velmi časté je onemocnění tuberkulózou a dalšími infekčními nemocemi……ukrajinská vláda s těmito poměry nikdy nic nedělala a stále nedělá. Naopak neonacisté, vládci nových časů bez výčitek svědomí napadají obyvatele osad.

Pokud lidé volají v případě útoku neonacistů o pomoc, ta se většinou nedostaví, protože místní policie na přivolání jednoduše nereaguje a Romové si musí chtě nechtě poradit sami. Čelit kalašnikovům, basebalovým pálkám, řetězům a choutkám raubířů je velmi těžké, zvláště pokud Romové na Ukrajině žijí v nepředstavitelných, doslova nelidských podmínkách. U některých osadách proto dochází k vytváření romských domobran před “hordami” neonacistů. O tomto stavu samozřejmě média informovat nebudou, protože Západ potřebuje obraz prokyjevské části jako esenci spravedlnosti.