Před šestnácti lety přestal platit nelidský zákon o trvalém usídlení kočujících osob

Teprve před šestnácti lety, 30. března 1998,  přestal platit zákon o trvalém usídlení kočujících osob, podle něhož bylo možné až do devadesátých let dvacátého století trestat kočování vězením. Byl to nelidský kodex s trvalými následky v české společnosti. V roce 1958 se tehdejší politická reprezentace vrhla špatnou nohou do řešení společného soužití Romů a majoritní společnosti. Soudruzi z Prahy se rozhodli diktovat, nikoli diskutovat.  Rozhodli se nařizovat bez účasti Romů. Nařídili a poté se násilnou formou socialistický režim dožadoval dodržování nehumánních zákonů.

Zákon z podzimu padesátých let nadělal více potíží, než jakýchkoli užitků. Paragrafy komunistické éry, tak jako Masarykovské etudy na sčítání kočovníků, pouze zlegalizovaly rasismus a kulturní šovinismus na vyšší, mnohem bolestivější úroveň. Jste Rom, a proto vám majorita nařizuje svou vizi správného chování. To, co bylo běžné přes šest století, nebude nyní, tak jako za Druhé republiky, možné.

Začnete kočovat a stanete se automaticky persona non grata odsouzená do žaláře. Chtěli jste žít tradičním způsobem předků a místo jakéhokoli respektu většiny k tradicím minulosti, budete nastrkáni do uměle vytvořených ghett, ve kterých si budete těžko zvykat na život v podání tradic odmítavé majority. Jaký měl romský národ získat přístup k neromské většině?  Došlo k preferenci oboustranných nenávistí, ve kterých od roku 1958 došlo ve jménu paragrafů k násilným přesunům na předem vybraná místa. Semínko zla v podání komunistické kolektivizace a uniformity všech soudruhů v socialistické společnosti přineslo dlouhodobé, velmi vážné problémy pro celou společnost Čech, Moravy a Slezska.

Ghetizace soužití, odstranění nepohodlných mimo očí většiny……to měl být socialistický recept na lepší společnost.  Z uzavřených čtvrtí uměle a často násilně osidlovanými romským obyvatelstvem se stávaly novodobé Bronxy. Bronxy, ve kterých se nalézal romský národ režimem vytržený ze všech svých kořenů. Zákon z roku 1958 nařizoval Romům usadit se tam, kde byli zastiženi a obce jim měly poskytnout náhradní ubytování a přidělit práci. Kdo “pomoc státu” neakceptoval, ocitl se ve vězení. Romové propadali skepsi, kterou se někteří z nich snažili nahrazovat méně vhodnými substituty chování. Byl to přirozený jev vývoje chování sociálně slabých lidí umístěných ve velkém počtu do jednoho jediného místa.

Koncem šedesátých let dostali Romové poprvé možnost ovlivňovat řešení vlastních problémů, když mohla vzniknout organizace Svaz Cikánů-Romů, která byla ale v roce 1973 opět zakázána. Veškeré naděje na něco lepšího se u mnoha Romů rozplynula jako pára nad hrncem. Stát začal experimentovat se sociálním inženýrstvím, s takovými hrami na pozemského Boha. Romské ženy se stávaly oběťmi státem organizovaných sterilizací, za které se dodnes Česká republika jako nástupnický stát Československa neomluvila. Doposud nedošlo ani ke státnímu odškodnění sterilizovaným Romkám.

Zákon o trvalém usídlení kočujících osob pouze zvýšil propast mezi Romy a majoritou. Vytvořil problémové lokality, o kterých tak honosně a často v polopravdivém podání vydávají svědectví celostátní i regionální média. Neonacisté, kteří jako zhoubný nádor začali v devadesátých letech vykvétat na podhoubí českého nacionalismu, dostali v podobě ghett do rukou silné argumenty. Mladí, holohlaví hejhulové v kanadách a s Orlíkem v pozadí pochodovali českými, moravskými a slezskými městy a vesnicemi jen proto, aby si zvýšili na nenávisti k jednomu etniku své nekonečně nízké ego. Neonáckové s  extrémisty jako supové africké Sahary debužírovali na nepravdách hniloby násilných kolektivizací.

Starý režim popřel romskou identitu a její veškeré odlišnosti, včetně kulturních zvyklostí. Romská identita s kulturními zvyklostmi byla režimem nahrazována kouzelnou mantrou nepřizpůsobivosti. Musíte zapomenout na to, kým jste. Jedině tak budete možná majoritou milostivě přijati do jejího lůna lásky. Lásky, ve které soudní systém v rozporu s principy rovnosti přístupu k právu vydává mnohem drakoničtější rozsudky nad prohřešky Romů.

Na počátku sedmdesátých let byla řízená asimilace nahrazena mírnější formou společenské integrace. Romům byly přednostně přidělovány byty, získávali vyšší sociální dávky a speciální příspěvky. Právě pro tento fakt je mnohými Romy pokládán socialistický režim za mnohem přívětivější a milejší k problematice potřeb Romů.  Co na tom, že “ochranářský” systém kupování si Romů ty stejné Romy paralyzoval a dehonestoval.  Tato mírnější forma integrace Romů bez diskuse s Romy vyvolávala v noha lidech majority pachuť hořkosti, která přetrvává do dnešních dnů.

romove_kocovani

Moderní zákony by měly respektovat identitu minorit. Měly by taktéž respektovat jejich kulturní a společenské zvyklosti, protože rozmanitost přináší do šedivé barvy národa krásu rozmanitosti.