Výuka romštiny je o vzájemném pochopení, a tak to má být

Bulvárními plátky a deníky proběhla jedna obrovská, prakticky senzační zpráva: “ve školách se má vyučovat romština”. Tak nějak nechápu překvapení médií a některých spoluobčanů. Romština je naprosto normální jazyk jako každý jiný. Čeští rasisté a nacionalisté po této zprávě zpozornili, protože dobře vědí, že s výukou jazyka dochází k jakémusi národnímu uvědomění. Najednou se na sociálních sítích objevují zprávy typu: “k čemu to našim dětem bude, to nikde nevyužijí”. To pouze dokládá, že někteří spoluobčané nepochopili o co ve skutečnosti jde.

Výuka romštiny by nebyla pouhou výukou tohoto jazyka, jednalo by se o jakési přiblížení romské kultury a jejich zvyků širšímu publiku obyvatelstva. Je správné, že by tento předmět byl volitelným, a že by se těmto vyučovacím hodinám mohli také věnovat neromské děti. Výuka k toleranci, výuka ke vzájemnému pochopení je důležitá od samého dětství. Romské děti, které nyní přijdou ze zvláštních škol do škol základních tak mohou poznat blíže svou kulturu. Neromské děti mohou pochopit romskou mentalitu, jejich zvyky a třeba i historii tohoto národa.

Romové se nemají za co stydět. Pro dospívajícího kluka nebo holku je důležité se někam zařadit. Být Romem nesmí znamenat být podřadným. Být Romem nesmí znamenat stydět se za svůj původ. Majoritní společnost se naučila nahlížet na Romy jako na někoho, kdo je méněcenný. Přeci se nyní většinové děti nebudou učit o nějaké podřadné části národa. V těchto okamžicích si pokaždé vzpomenu na jeden kočovný kmen ve střední Africe. Ten je většinou obyvatelstva považovaný za méněcenný. Podobný globální pohled na romské obyvatelstvo je i tady.

Romové nejsou podřadní. Ano, vinou vleklé naprosto zoufalé státní koncepce integrace minorit do majoritní společnosti docházelo k vytváření ghett a tím posléze v těchto ghettech docházelo k vyšší trestné činnosti. Zároveň vinou špatné státní politiky během několika desítek let došlo k mnoha excesům z obou stran. Přesto, ať se stalo cokoli, tak Romové jsou součástí českého národa, jsou Čechy jako jste vy nebo já. Mají svůj jazyk a mají na základě mezinárodních dohod a smluv právo na to být vychováváni ve svém jazyce a mají právo poznávat svou kulturu a tradice. V rámci vzájemné tolerance, v rámci sbližování a odstraňování nedorozumění je správné, když je do tohoto procesu vtažena také i majoritní společnost.

Tady nejde o to, aby majoritní děti někde používaly romštinu. Tady jde o to, aby se sblížily s kulturou a zvyky jednoho etnika. Pokud totiž pochopím jak a proč se někdo chová. Pokud pochopím, že ten a onen je naprosto normální, tak nebudu mít potřebu se k němu chovat odlišně. Je třeba smazat tu odlišnost, která nyní rasisticky dělí národ na několik částí. Například v Kanadě je naprosto normální, že se děti bydlící v oblastech s minoritou učí o zvycích a jazyku minority. Jde o kulturní a přirozenější sblížení. Je smutné, že média všechno berou jako senzaci. Je smutné, že ihned poukazují na generalizované názory. Moderní česká společnost nesmí být o tom oni a my.

Náprava vztahů mezi Romy a majoritní společností není něco co se změní za jednu generaci. Není to něco, co se změní za dvě generace. Je to dlouhodobý proces závislý na mnoha faktorech. Předně bychom se měli naučit říkat ten trestný čin způsobil pachatel. Ten útok způsobil ten a ten člověk. V médiích vidíme ihned generalizované výroky podněcující k rasové nenávisti. Vždy je viníkem jedinec a nikoli celá rasa, národ nebo etnická skupina. Pokud někdo spáchá trestný čin, má být potrestaný bez jakéhokoli podivení se nad tím, k jaké skupiny obyvatelstva pachatel patřil nebo z jaké pocházel.

Naučme se hovořit o občanech České republiky a nikoli o Romech a Gádžích. Tato země patří každému Čechovi a těmi Čechy jsou také Romové. Prozatím je u Romů zahájena sociální integrace bez ohledu na etnickou, kulturní a jazykovou minulost jednotlivce. Je správné říct: “jsi Rom, nemáš se za co stydět. Máš právo poznat svoji kulturu, svůj jazyk. Já chci poznat tvou kulturu a ty poznej moji”. Pouze toto je správná cesta, nemusí být vždy jednoduchá. Protože předsudky pracují na obou stranách.

Jednou provždy musíme zpřetrhat ty neskutečné zábrany, ve kterých nedovolíme Romům pochopit jejich kulturu, jazyk a zvyky. Ano, v tomto případě může dojít k většímu etnickému sebeuvědomění. A to je dobře. Protože když člověk ví, že někam patří, a že se nemá za co stydět, tak může mít zcela jiný přístup k majoritní společnosti. Každý má právo na své vlastní uvědomění, na svou vlastní identitu.

Cesta dopředu není o výčitkách: tys mi udělal to a ty ono” Společnost se v České republice radikalizuje, nebo alespoň média by si to přála. Radikalizací se nikam nedojde. Proč je stále uměle vyzdvihován rasismus? Buďme korektními. Ultrapravičáci, nacionalisté a náckovská uskupení čím dál více razí myšlenku rasové nesnášenlivosti a pokaždé využívají mediálních her. Dochází k vyzdvihování českého fašismu, kdy nejsou Romové pokládáni za Čechy.

Pokaždé, když  se ve světle médii objevují názory, že cesta vzájemné tolerance, prevence a porozumění je špatná, měli bychom si klást otázky: “to chcete všechno řešit pomocí Vandase a jeho náckovských hlídek? Nebo snad chcete zahájit vnitrostátní válku v regionech?” Toto řešení by se líbilo náckům, beránčím stranám a dalším potrhlým nacionalistům, ale bylo by  to naprosto špatné a ubohé. Kdo z těch kritiků tolerantního plánu práce s minoritami kdy četl cokoli o historii Romů?

Výuka romštiny

Pokud někdo způsobí trestný čin, je to vždy prohra jedince, nikoli etnika. Všichni jsme rovnocennými občany státu. Každý, kdo má české občanství, je Čechem a má právo na obhajobu jeho práv. Nehrajme si na rasisty, zkusme být lidmi.

POZNÁVÁNÍ JINÝCH KULTUR A SBLIŽOVÁNÍ JIŽ OD DĚTSKÉHO VĚKU JE SPRÁVNÁ VĚC.

SDÍLET