O Letech u Písku se mluví, ale nikdo nechce problém s prasečákem vyřešit

Lety u Písku jsou především zapáchající historií českého národa, kdy četníci jako špalír zla bez problémů dohlíželi na vybíjení Romů, se kterými masarykovská demokracie zacházela jako s nečechy. To je také důvod, proč si jedna vláda po druhé přehazuje problém prasečáku jako horký brambor z ruky do ruky. 400 milionů potřebných k odkoupení pozemku místo cinkavých peněz představuje v politických myšlenkách doznání historické viny, kdy protektorátní Češi pomáhali vyvražďovat vlastní národ v továrnách na smrt.  

Místo, aby mladičká republika řešila vše v pokojném soužití etnik a národů, vrhla se po vzoru svých kolegů do her prádelníků, kde jedni budou podle prastarého císařského patentu z Vídně separováni, dostanou speciální legitimace, zakáže se jim styl života, aby následně místo řešení nedorozumění přišla řeč na separování a “trestání” formou nápravných táborů, jež se zvrhli v líheň národních a etnických likvidací. Romové byli z důvodu nařízení: “ …vyloučit cikány, cikánské míšence a osoby potulující se po cikánském způsobu ze společnosti a vychovat je k práci, pořádku a kázni, ” umísťováni do pracovních táborů v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu, které byli v roce 1942 změněny přímo na cikánské tábory. Cikánský tábor v Letech byl podle oficiálních informací rozšířen na kapacitu okolo 600 vězňů, ale postupně jich tu bylo internováno na 1100. Přes 300 Romů v Letech u Písku zahynulo(některé prameny udávají, že zemřelo v táboře přes 600 Romů)……Koncem války se uzavřela voda nad všemi hrůzami a odsouzen za tyranizování lidí byl důtkou pouze jeden četník.

Po válce komunisté pomlčeli o utrpení Romů…. a pokud přeci jen povolili debatu nad likvidací minorit na území válečného Československa, všechno se házelo na hitlerovské Německo, aníž by se zcela správně poukázalo na Beranovu vládu, na ochotu navázat na Masarykovy zákony z roku 1927, kdy se připravoval seznam všech “cikánů žijících na území státu”.

Po pádu rudého oblaku nad Řípem, se obnovily hry nacionalistů, kdy prvorepublikové bylo správné a zakladatel, tatíček národa, byl svatým mužem. Rozhodli jsme se uctívat ikony, umělohmotná božstva, jakési mytické bytosti, přitom Tomáš Garique Masaryk byl pouze obyčejným politikem a neuměl si ani omylem poradit s národnostní rozmanitostí, se kterou měl nový stát Čechů a Slováků velmi vážné a složité problémy.

Lety u Písku nejsou jen politickým problémem majoritních kravaťáků s ministrem pro lidská práva v čele, ale také lidskoprávích aktivistů, kteří raději s plastikovým prasetem cupitají po pražských náměstích, místo toho, aby vymýšleli akceschopný program, pomocí něhož by se mohly nashromáždit potřené finanční prostředky na odkup prasečáku

…….lidé mluví a mluví a karavana populismu pokračuje na své cestě dál…….politici se scházejí a promlouvaí každý rok k nedočkavým médiím, nově nalezená Romka s hereckým talentem tancuje čardášek, představitelé romských politických stran zdatně karikují své kolegy z řad majority…… zatímco všechno zůstává při starém.  Téměř nikdo nechce slyšet pravdu o Letech. Jakoby ve skutečnosti nikdo nechtěl uctít památku utýraných. Degradací Romů to  všechno začalo a degradací Romů všechno skončilo. Nikdo nebyl náležitě potrestán, jako kdyby mrtvé a tyranizované oběti nic neznamenaly…….Mrtví nejsou jen písmenka na cedulích, jsou to osudy, násilně ukončené životy……kdo z romských i neromských řečníků na vzpomínkových setkáních v Letech  má opravdový zájem o oběti romského holocaustu z Let jako o lidi, jako o lidské bytosti a nikoli jako o cedulky, čísla z evidence zkázy?

Vláda význam koncentračního tábora ponižuje……ideologicky nepřipustí, že by zařízení na území okupovaného státu fungovalo na podobném principu jako koncentrák v Dachau. Česká republika přihlíží jen k oficiálním zápisům z kronik a jiných listin a ignoruje svědectví těch, kdo v táboře byli zadržováni nebo tábor strážili. Ostatně, nebylo by to poprvé, co by se česká nebo československá vláda snažila tutlat historiky potvrzené skutečnosti. Dlouhou dobu se popírala historická fakta o vraždách na odsunutých Němců v poválečné historii.

Ještě začátkem devadesátých let téměř nikdo nevěděl, kde se koncentrák nacházel. Polohu a rozsah koncentračního koncentračního tábora oficiálně dokládají topografické mapy Vojenského topografického ústavu v nedaleké Dobrušce.  Původní poloha tábora popisovaná výše uvedeným ústavem je mylná. Hovoří o tom například Paul Polansky, bez něhož by nikdo nevěděl nic o dění v Čechy stráženém koncentráku.

Lety u Písku

Sobotkova vláda tentokrát dorazila na pietní akt do let. Položila věnec, ministr Dienstbier promluvil, pomocí slov přiznal úctu zemřelým…..ovšem tak jako všichni předchozí politici pomlčel o jakýchkoli plánech odkupu. Tato vláda nechce řešit lidská práva. Podporuje ukrajinské fašisty, oprávněně kritizuje Rusko za porušování mezinárodního práva, aby následně podepsala s Čínou “dohodu o nekritizování”…………ministerstvo bude hovořit o obětech romského holocaust a společně s romskými aktivisty promluví, ale vinu majoritářů na vyvražďování romského národa nikdy nepřipustí.

Je špatné, pokud se populismus stává ideovým řešením v tak závažné události, jakou je holocaust. Jakákoli demonstrace cupitající s prasetem na zádech nic nevyřeší, dokonce jakékoli řešení spíše oddaluje. Takoví aktivisté si vytvářejí image bojovníků, i když jim o boj vůbec nejde. Existuje vůbec ochota vyřešit prasečák? Utýraní lidé si zaslouží úctu bez odéru prasečí mrvy v ovzduší.

SDÍLET